Smrtihlav

Fíha, tohle byla jízda. Smíchejte dohromady Metropolis, P. K. Dicka, Burtona, Gilliama, Coeny a třeba i Matrix, přidejte k tomu Proyasovu vyšperkovanou režii a Proyasův hodně, hodně bizarní scénář... A dostanete Dark City. Proč se u nás jmenuje Smrtihlav, těžko říct. Každopádně je to šťavnatá lahůdka pro milovníky žánru, kterou bych nejspíš doporučil Franzi Kafkovi, kdyby se mu náhodou jednou zachtělo vstát z hrobu mrknout na nějaký film. (23.07.2010)

Zhmotněné noční můry Alexe Proyase, kde v neproniknutelné tmě zůstává naděje v podobě krásné Jennifer. Ze Smrtihlava ční uvěřitelné a přitom dokonale typicky rozdělené charaktery charismatického hlavního hrdiny nebo Sutherlandova výtečně zahraného doktora. A ve chvíli, kdy se všechno začne brát až příliš vážně, dorazí zástup mimozemšťanů, kteří film rázně usadí zpátky do pozice příběhově lacinějšího sci-fi. Komu to ale vadí, když dokáže být tak bezelstně neodolatelné. (25.01.2006)

Kdyby Smrtihlav ze začátku vědomě nepoukazoval na poctivou noir atmosféru, skoro bych si řekl, že by si tu cestu na tu pláž hlavní postava mohla dohledat na internetech. Jenže zatímco je cesta kamkoliv pro nás v dnešní době jednoduchým procesem, kde dvěma kliky vidíme nejenom cestu z pozice mapy, ale i cestu z pozice řidiče automobilu, tak v tomto filmu to byla kostra celého příběhu. Ten se ale z noir kriminálky během chvíle proměnil v absolutní sci-fi. V tu chvíli jsem si říkal, že je hezké, jak v devadesátých letech měli američtí režiséři koule na to točit podobné filmy. Dneska by jim to asi už nikdo nezaplatil pokud by to nemělo nálepku Marvel nebo remake. (04.04.2016)

Je to tak stylové, cool, retro, nápaditý scifi námět, skvělý výkon podává charismatický Rufus Sewell, v menší roli Kiefer Sutherland, překrásná Jennnifer Conelly jako osudová žena hlavního hrdiny. Tento film je vynikající mix několika žánrů se silně temnou až téměř paranoidní atmosférou, napětí je všudypřítomné. Kamera je vynikající, zajímavé kulisy, montáže záběrů. Samozřejmě, že obsahová stránka nijak nezaostává za tou audiovizuální, námět je více, než výzvou pro váš mozek. Tohle musíte vidět. (22.01.2011)

Od první do poslední minuty extrémně paranoidní scénář Alexe Proayase a Davida S. Goyera, jenž si doslova libuje ve vlastní zamotané zápletce, je jenom základem celkové kvality snímku. Proyasova záliba v potemnělých koutech zaplivaných městských čtvrtí byla opět zúročena při budování bezútěšné atmosféry, která na diváka doléhá jako dosti těžká deka. Vizuálně vytříbená „hračička“, oplývající záplavou skvělých avšak ne samoúčelných triků, podpořená výbornou kamerou Dariuse Wolského, nepříjemným a přesto chytlavým soundtrackem Trevora Jonese, tak v celkovém efektu potěší nejen oko, ale i samotný mozek, kterému není dáno vydechnout ani na minutu. K tomu započítat skvělé herce, jimž vévodí podivný doktor Kiefer Sutherland, následovaný Williamem Hurtem a Rufusem Sewellem a je zde dílo, jenž v hlavě nějaký ten pátek zůstane určitě. (05.11.2005)