Pouta války

Sakra tohle dílo mě opravdu dostalo. Zatím nejlepší válečný film, který jsem kdy viděl. Je sice pravda, že se film několika těm klišé nevyhnul...ale kurva, když do toho chtěl Je-gyu Kang narvat i nějaké emoce, tak jak to udělat jinak? A zbytek? Ukazoval snad Spielberg v Ryanovi krutost ze strany amerických vojáků ? Ano....ale jen VELMI (raději zopakuji V-E-L-M-I) sporadicky. Tady to vidíme v "plné kráse," ovšem ne od amerických vojáků, ale od vojáků jihokorejské armády (ono je to celkem logické, že). Velkolepé bitvy jsou opravdu VELKOLEPÉ....a velice pekně udělané. A mezi těmito bitvami i zajímavý děj, který se neustále vyvíjí směrem kupředu (tzn. že se nebudete chtít jít vychcat, dokud film neskončí...i když to můžete pauznout ;o). Ale to už jenom opakuju všechny ostatní, kteří tady napsali svůj komentář. Tae Guk Gi mě opravdu dostalo....ještě teď se celý třesu. (17.06.2005)

Filosofická hloubka u válečných filmů je mi celkem putna, hlavně když mne snímek svou dramatičností a působivým zpracováním dostane do kolen. A to se Taegukgi povedlo dokonale. Jak je už u Korejců dobrým zvykem, emocemi ve filmu nešetří a vám nezbyde, než s pusou do "O" sledovat vypjaté drama dvou bratrů, jihokorejských vojáků, na pozadí velmi krutých, povětšinou zákopových bojů. Některé scény jsou neskutečně silné.. Na nelítostné souboje zoufalých vojáků na bodáky v mazlavém bahně zákopů, popravy lidí, kteří se z nedostatku jídla stali členy komunistické strany či se účastnili komunistických demonstrací, Young-shin a závěrečnou konfrontaci Jin-tae a Jin-seoka, na to jen tak nezapomenu. A že bych místy nedokázal potlačit slzy dojetí, to se mi ještě u válečného filmu nestalo. V mých očích byl vojín Ryan tímto korejským blockbusterem překonán. Král je mrtev, ať žije nový král! (25.10.2005)

Neurážela bych tento film srovnáváním s emerickým Ryanem. Pouta války také mají své mušky, mnohdy příliš tlačí na city, ale nelze jim upřít tak jednoznačný protiválečný kontext, že méně než čtyři hvězdičky dát nemohu. Škoda, že testosteron nejde odoperovat, kdyby jeho nadbytek šel léčit, nemusely by být války, z nadbytku estrogenu se takové pitomosti nedělají. (08.05.2012)

Jelikož jsem s válečnými filmy kamarádka teprve krátce, posadí mě na zadek asi úplně každý. Jenže tenhle příběh mě díky své uvěřitelnosti a reálnosti hodil přímo do děje. Scénář sice může znít jako ošoupaný klišé, ale v tomhle případě prostě rozhoduje způsob podání. Ten je chvilkami drsný, chvilkami dojemný, ale hlavně pořád blízko divákovi. Samozřejmě musím pochválit nádhernou hudbu a nadprůměrné herecké výkony obou bratrů. (03.12.2013)

Ne tedy, jsem zlamán. Kde to vzalo těch 85 % ? Neříkám, že Pouta války nejsou dobrým čistokrevným válečným snímkem, ale tyhle plné palby hvězd... Námět o dvou bratrech jdoucích do války přičemž ten starší dohlíží na mladšího a snaží se ho z bojů dostat není nijak originální. Vzpomeňme http://www.csfd.cz/film/13350-legenda-o-vasni/... , http://www.csfd.cz/film/8652-zachrante-vojina-ryana/. O tom, že Jižní Korea celkem s přehledem zvládá točit válečné filmy jsem se přesvědčil už u tohoto mladšího snímku. http://www.csfd.cz/film/278454-pohwa-sogeuro/. , Jenže on takový granátem pěkně zasažený jeep, který ve vzduchu metá kotrmelce či věrohodně ustřelená hlava či ruka x20 při zásahu zákopu plného vojáků dělostřeleckou palbou ještě nezaručuje kvalitní válečný film. Co se týče většiny bojů, nemám Poutům co vytknout. Sem tam to ,,tancování"" vojáků zasažených palbou těžkých kulometů působilo skoro až směšně, ale budiž. Výbuchy granátů v zákopech, boje muže proti muži i boje v Pekingu či noční přepad stály za to. Tady opravdu když Sherman trefil dům, půlka se jej zbořila a mezi sutinami se kutáleli vojáci.... Proti nedávno viděnému Mostu, kde po zásahu Shermanu do domu ze stavby odlétly jakésy kartonové desky byla Pouta o několik levelů dál. Nasazená technika bez chyb, včetně zbraní i uniforem. Škoda jen, že na těch B29 a hlavně na zákopy útočících Corsairech nemákli grafici víc.... Tím ale končím s klady. Zbytek filmu si nese klasické syndromy asijských produkcí. Dojemné scény jsou točeny tak moc dojemně, že pro západního diváka působí trapně a nevěrohodně. Většinou jsou provázeny flasbacky se zpomaleným přehráním nějakého klíčového momentu převážně ze začátku snímků, kdy hrdina byl šťasný a na které si většinou při umírání vzpomíná. To vše je křečovitě doprovázeno mohutným smyčcovým orchestrem a přehráváním herců... To je další problém. Někteří z herců hráli a u tohoto typu snímků hrají opravdu afektovaně, dělají výrazná gesta grimasy což místo vážného tónu působí směšně a amatérsky. Těch papetických řečí tam také bylo na můj vkus až až. Asijskému divákovi (asi obzvlášť z dodnes rozdělené Korei) možná má snímek co říci, Jihokorejcům jistě zabrnká na patriotickou hrdostní strunu a dědečkové co bránili zem před rudým morem možná i zaslzí. Já jsem ale opravdu čekal víc. Škoda. * * * (09.01.2013)