Pouta války

Jsou filmy, které vás uchvátí ve svém průběhu, některé zaberou až třeba závěrečnou scénou či překvapivým koncem. A pak jsou filmy, u kterých jste si od začátku jisti, že to je pětihvězdičková bomba. A to se stalo mně u tohoto snímku. Takovouhle akci jsem dlouho neviděl, pokud vůbec někdy. Málokterý film dokáže ve svém průběhu natolik přesvědčit, že je opravdu válečný. Těch bojových scén je vskutku mnoho, ale hlavní je, že jsou naprosto realisticky zobrazené. Tomu přispívají i bezchybné a opět zcela věrohodné herecké výkony. Na tomto válečném pozadí však vyčnívá příběh jiný. Příběh bratrské lásky, co je jeden pro druhého schopen obětovat. K tomu výtečná hudba a taky trochu sentimentu. Snímek není sice bez chyb, ale k nejlepším válečným filmům jej budu řadit myslím poprávu. (09.05.2009)

Překvapivý válečný nářez, který zaujme výpravnými bitevními scénami i drsným příběhem dvou bratrů, z nichž scénář nedělá bůhvíjaké hrdiny a terminátorské nabušence, ale celých 140 minut je ukazuje především jako obyčejné lidi. Celé mi to připadlo jako kříženec Vojína Ryana, Olověné vesty, Čety a Dopisů z Iwo Jimy (které jsou ještě lepší), ale pocit, že bych sledoval snímek vykrádající své slavnější bratříčky, jsem neměl. (11.02.2011)

Válečný film, který svými 140minutami dokáže odvyprávět krásný a v důsledcích zničující příběh dvou bratrů. Dokonale se dokážete ponořit do atmosféry válkou zmítané Koreji a do obou bratrů, kteří jsou nuceni opustit vše co mají a bojovat za svou vlast. Jak už to tak bývá, jeden z bratrů musí být ten "silný" co ochrání toho "slabšího". Postupem času a dospíváním obou hrdinů se tyto dvě pozice mění. Film se nebojí krve, ani lehké kritiky a proto se stává dost realistickým ve chvílích, kdy to je od válečného dramatu třeba. Jsou tu slabší pasáže, ale na celkový dojem nemají takový vliv. Je těžké srovnávat tento Korejský počin s čímkoliv natočeném ve zbytku světa. Každý film je jiný ať jsou to zmiňovaná Apokalypsa, Full Metal Jacket nebo Thir Red Line. Každý snímek se snažil ukázat něco jiného a tento vítězí v ukázce bratrské lásky napříč diktátem strany, která dokáže rozdělit i na první pohled nerozdělitelné. (15.03.2007)

Ne tedy, jsem zlamán. Kde to vzalo těch 85 % ? Neříkám, že Pouta války nejsou dobrým čistokrevným válečným snímkem, ale tyhle plné palby hvězd... Námět o dvou bratrech jdoucích do války přičemž ten starší dohlíží na mladšího a snaží se ho z bojů dostat není nijak originální. Vzpomeňme http://www.csfd.cz/film/13350-legenda-o-vasni/... , http://www.csfd.cz/film/8652-zachrante-vojina-ryana/. O tom, že Jižní Korea celkem s přehledem zvládá točit válečné filmy jsem se přesvědčil už u tohoto mladšího snímku. http://www.csfd.cz/film/278454-pohwa-sogeuro/. , Jenže on takový granátem pěkně zasažený jeep, který ve vzduchu metá kotrmelce či věrohodně ustřelená hlava či ruka x20 při zásahu zákopu plného vojáků dělostřeleckou palbou ještě nezaručuje kvalitní válečný film. Co se týče většiny bojů, nemám Poutům co vytknout. Sem tam to ,,tancování"" vojáků zasažených palbou těžkých kulometů působilo skoro až směšně, ale budiž. Výbuchy granátů v zákopech, boje muže proti muži i boje v Pekingu či noční přepad stály za to. Tady opravdu když Sherman trefil dům, půlka se jej zbořila a mezi sutinami se kutáleli vojáci.... Proti nedávno viděnému Mostu, kde po zásahu Shermanu do domu ze stavby odlétly jakésy kartonové desky byla Pouta o několik levelů dál. Nasazená technika bez chyb, včetně zbraní i uniforem. Škoda jen, že na těch B29 a hlavně na zákopy útočících Corsairech nemákli grafici víc.... Tím ale končím s klady. Zbytek filmu si nese klasické syndromy asijských produkcí. Dojemné scény jsou točeny tak moc dojemně, že pro západního diváka působí trapně a nevěrohodně. Většinou jsou provázeny flasbacky se zpomaleným přehráním nějakého klíčového momentu převážně ze začátku snímků, kdy hrdina byl šťasný a na které si většinou při umírání vzpomíná. To vše je křečovitě doprovázeno mohutným smyčcovým orchestrem a přehráváním herců... To je další problém. Někteří z herců hráli a u tohoto typu snímků hrají opravdu afektovaně, dělají výrazná gesta grimasy což místo vážného tónu působí směšně a amatérsky. Těch papetických řečí tam také bylo na můj vkus až až. Asijskému divákovi (asi obzvlášť z dodnes rozdělené Korei) možná má snímek co říci, Jihokorejcům jistě zabrnká na patriotickou hrdostní strunu a dědečkové co bránili zem před rudým morem možná i zaslzí. Já jsem ale opravdu čekal víc. Škoda. * * * (09.01.2013)

Filosofická hloubka u válečných filmů je mi celkem putna, hlavně když mne snímek svou dramatičností a působivým zpracováním dostane do kolen. A to se Taegukgi povedlo dokonale. Jak je už u Korejců dobrým zvykem, emocemi ve filmu nešetří a vám nezbyde, než s pusou do "O" sledovat vypjaté drama dvou bratrů, jihokorejských vojáků, na pozadí velmi krutých, povětšinou zákopových bojů. Některé scény jsou neskutečně silné.. Na nelítostné souboje zoufalých vojáků na bodáky v mazlavém bahně zákopů, popravy lidí, kteří se z nedostatku jídla stali členy komunistické strany či se účastnili komunistických demonstrací, Young-shin a závěrečnou konfrontaci Jin-tae a Jin-seoka, na to jen tak nezapomenu. A že bych místy nedokázal potlačit slzy dojetí, to se mi ještě u válečného filmu nestalo. V mých očích byl vojín Ryan tímto korejským blockbusterem překonán. Král je mrtev, ať žije nový král! (25.10.2005)