Román pro ženy

Už dlouho jsem nezažil takový rozpor mezi mým očekáváním a výsledkem. Podle ukázek, recenzí a fotek jsem čekal vkusnou romantickou komedii á la Deník Bridget Jonesové, tipoval jsem, že mě bude bavit Simona Stašová a že budu těžko snášet Marka Vašuta. Všechno je jinak. Stašová je brilantní herečka, ale tentokrát mě vůbec poprvé zklamala. Zřejmě až moc ochotně plnila přání režiséra, takže se svíjí v přehrávací křeči, stejně jako hejno vytlemených jezinek z kadeřnictví nebo stále trapnější slečna Něrgešová. Vinou podivného líčení a snímání filmu (asi přes nějaký barevný filtr) navíc vypadá, jako by ji vytáhli po deseti letech z kýblu s octem. I Vašut mě překvapil, tentokrát příznivě. Bylo by snadné udělat z Olivera narcistního egomaséra, který efektně usrkává víno mezi jednotlivými "životními moudry", blahosklonně směřovanými k Lauře. Ale Vašut ho kupodivu nezahrál jako Vieweghovo alter-ego a s výjimkou ěkolika scén, kde fakt neměl co zahrát, působí nakonec nejuvěřitelněji z celého filmu, který je jinak nevkusný jako reklama na dámské vložky. Neumím si představit, že by se Román pro ženy časem zařadil do zlatého fondu, z jakého se cituje a vysílá se každoročně v televizi. Renč ten film natočil spíš jako sezónní zboží, které přežije s bídou dvě reprízy. 40% (30.11.2006)

Už dlouho se nestalo, že by nějaký český film svými kvalitami předčil má očekávání. Je pravda, že v případě Románu pro ženy nelze hovořit o očekáváních nikterak velikých, ale příjemnou romantickou komedii, která rychle uteče a bude v ní minimum české trapnosti, jsem nečekal. Musíte se jenom přenést přes skutečnost pravící: „Román pro ženy je žánrovým filmem“. Nečekejte tedy řešení těžkých morálních dilemat, nečekejte odpovědi na otázky o smyslu života, nečekejte nic hlubšího, nic u čeho je třeba příliš (ba vůbec) přemýšlet. Zprvu mě na filmu sice iritovaly některé detaily – "světovost" jmen postav (Laura, Oliver, Ricky), Lauřin pražský dialekt (tzn. hlas dabérky Vladimíry Černé) a vůbec, celý nápad s retrospektivním vyprávěním v kadeřnictví – , ale brzy jsem si uvědomil, co se od podobného filmu čeká – pasivní sledování a bavení se. Vtipů zde není příliš (pobavil mě všehovšudy „Honza Svěrák“), ani erotiky ne, nicméně jsou zde, čímž Román splňuje základní požadavky na komerčně úspěšný film. V tomto filmu není nic vyloženě nepovedeného, nic excelentního, je jako laciný, avšak pronikavý parfém. Jistě, scénář je hloupoučký až na hranici debility (celou dobu jsem naivně věřil, že název je myšlen ironicky), ale zrovna u romantických komedií mi tohle vůbec nevadí. Prostě zábava na jeden večer a brzké zapomenutí, nic, vůbec nic víc. 55% Zajímavé komentáře: Isherwood, Oskar, Brouk, EdaS, novoten, anais, Jakubisko, Kapybara, LarryW, Bilky (13.11.2006)

3,5 *, protože jsem se, když o tom filmu teď lehce přemýšlím, ani chvíli nenudila, Simona Stašová byla skvělá, zbytek průměrný, ale zábavný, na nic si nehraje, prostě se jen snaží pobavit a to se mu vcelku daří. Ano, kopíruje to spoustu schémat, je to plné klišé, příběh taky za moc nestojí a je neuvěřitelně předvídatelný, postavy jsou jako vystřihnuté z bestiáře romantických komedií, ale jednoduchá neurážející zábava taky občas není na škodu. (08.08.2006)

Hodně nevyrovnaný film. Nejdřív jsem se docela slušně bavil (trefné vtípky s Honzou Svěrákem nebo "čvachtáním"), ale pak začalo ubývat humoru, moje sympatie k hlavní hrdince se stále více tenčily, některé roličky mě neuvěřitelně iritovaly, takže nakonec mi z postav přišli snesitelní už jen Oliver a Žemla (největším zklamáním pro mě byla jednoznačně Stašová se svým vlezlým přehráváním). Závěr možná hezký, avšak silně mimo realitu, takže jediné co v tomto díle překračovalo nadprůměr byl výborný soundtrack, ale jenom ten mi na udělení vyššího hodnocení nestačí. (14.09.2012)

V současných romantických komediích (máme rok 2024, takže beru nějakou tu dekádu zpět) humor prakticky neexistuje, urputně se v nich shání chlap, třecí plochy jsou jalové, charakteristika postav nijaká, základní logika děje chybí a vše tak nějak vychází z toho, že tvůrci přeci chtějí divákům dopřát odpočinek od jejich všedních starostí. O to víc ocením milostné příhody a nehody mladé redaktorky dámského časopisu, která má výstřední matku milující letiště a cizince, a taky chlapce, který tajně spoří na byt s liškou. Jenže pak se na scéně objeví omšelý sukničkář Pažout a solidně zamíchá kartami. Výsledek nic zásadního nesdělí, nic nového nezanalyzuje. Prostě je svižný, vtipný, dojímající a žánrově přesně takový, jak divák očekává. Samozřejmě je i lacině atraktivní a místy šarmantně umělý (v dialozích i situacích), navrch pár jeho vedlejších postav míří spíš ke karikatuře. Ale co je důležité: má uvolněného Marka Vašuta, půvabnou a zatraceně přirozenou Zuzanu Kanócz a především šarmantní Simonu Stašovou, která prozáří všechny své scény. Solidní opisování zahraničních schémat, skvělá hudba, nadhled. Za ty čtyři hvězdy se vůbec nestydím. (20.04.2024)