Sluneční stát

Jsem krajně vykolejena tím, že absolutně nechápu zda se příběh odehrával v devadesátých létech či v současnosti. Je ovšem smutné to, že muži od rodiny přišli o práci, ale rozebrat zrovna příběh toho nejnudnějšího nebylo moc chytré. Ostatně zasmála jsem se trochu až těsně před závěrečnými titulky, takže kategorie komedie mi nepřijde příliš upřímná a vhodná. Chcete se zasmát? Tak zapomeňte na naprostou většinu českých filmů, protože náš humor už asi dost přituhuje jako zchladlý puding v lednici. Oceňuji potenciál příběhu, kameru a výkon Oldřicha Navrátila. (13.07.2013)

Velmi dobrý česko-slovenský film, ve kterém excelují jak známé (nesmlouvavý Igor Bareš, usměvavý Oldřich Navrátil nebo Petra Špalková), tak i méně známé (především ústřední slovenské duo Ivan Martinka a Ľubo Kostelný) tváře. Martin Šulík natočil citlivý film z prostředí Ostravska, jehož výborný námět umocňují již zmínění herci. A co je důležité..celý snímek, ač vážný, nepostrádá tragikomiku. "Víte, co mi řekl před celou třídou? Že sem kokot. A jak já sem před nima vypadal? Jako kokot." (15.01.2007)

Přijemny filmeček z Ostravska, kde se nehraje na nějake velke techtle mechtle, ale na normalni životy normalnich občanu z tej nižši třidy. Tož takovy Igor Bareš je Ostravak jak poleno, ten nemusi nic hrat, ten stači jen na place stat. Sem tam někomu po hubě dat. I když de jen o barvoslepeho cigana. Ten Navratil taky neni špatny, tož nebyl vidět tak často jako Bareš ale co, hlavně že nic nekazil. A vubec, nikdo nic nekazil. Cele je to take přijemne, po skončeni zustal blaženy škleb na tvaři. Tož ale cosik mi tam k tej pate hvězdě chybělo. Možna to bylo moc kratke, možna se tam zbytečně cpala komedie, jako drama by byl film lepši. Co už, čtyry hvězdy taky neni malo, ne? Pyčo (28.08.2008)

Tvorba Martina Šulíka patří s těch porevolučních k těm zdaleka nejsympatičtějším. Od citlivého Slováka lze vycítit upřímnou snahu, on žádné umělé stereotypy nevytváří, byť se konkrétně zde nechává inspirovat tou nejtradičnější realitou prost vzruchu a vizuální představivosti. To dobré ale je, že k těm opakujícím se tragikomickým formulkám od převažující většiny umělecky bezradných fušerů přidává i dávku nezodpovězených otázek. Žádné fňuky, ale dosti tvrdé hledání podstaty. Jeho postavy navíc skutečně dýchají životem, žádný Macháčkovský typ tvorby na tělo, věřím, že Šulík odsledoval i detaily gest od reálných osob. K tomu samotnému principu kladení dotazů - Šulík rozhodně není mudrc, všechno se rozvíjí v rovině náznaků. Ani postavy si své peripetie do závěrečných titulků nemůžou zcela vyřešit, protože to prostě nejde. Život jde dál a rázný řez je jen v pohádkách. Přesto jsem měl s posledního závěru příjemný pocit spokojenosti, minimálním prostředkem v něm Šulík lidsky a věrohodně ukázal, o co v životě jde. Pro mě osobně jedna z českých špiček. (10.05.2010)

Takhle nějak vypadý syrová a drsná realita Ostravska. Jeden z těch lepších současných filmů. Jako komedie moc nefunguje, ale jako drama si zaslouží pozornost. Šulík si zvolil samé excelentní herce. Import slovenských herců se zdařil na jedničku. Kostelný i Martinka byli vidět v Záchranářích, kde ovšem nedostali žádný prostor pro herectví, toho se jim zde dostává habaděj. Oba jsou excelentní herci a doufám, že je uvidím v českých filmech častěji. (10.12.2006)