Štěstí

S Bohdanem Slámou je to těžké - na jednu stranu má vyhraněný originální rukopis a dokáže si vybírat taková témata a nahlížet na ně z takového úhlu, jakého ostatní čeští filmaři nejsou schopní, na druhé straně mi s výjimkou jeho posledního snímku Venkovský učitel, který jsem konečně mohl ohodnotit absolutním počtem, přišly jeho předchozí kousky scénáristicky nedotažené, a stejně tak tomu je v případě Štěstí. Sláma má smůlu, že netočí o dalekých zemích, ale o české společnosti a v ní to zkrátka např. s opuštěnými dětmi nechodí a ani nemůže chodit tak, jak popisuje. Navíc některá rozhodnutí a citové projevy hlavní hrdinky nepřijdou věrohodné. Jinak zájmu zahraničních festivalových porot a kritiků se není co divit, Sláma dokáže např. lásku popisovat tak, jak to v příbězích od pana Vieweiga nebo nedej bože Báry Nesvadbové nikdy nenajdeme. Dobře ví, že láska obsahuje soucit, odříkání a spoustu dalších emocí. Některé momenty, jako smíření s umírající sestrou, jsou maximálně dojemné a samy o sobě by zasloužily o dvě hvězdičky víc. Celkový dojem: 65 %. (11.10.2010)

U tohoto filmu se nebojím napsat, že je "jako ze života." Asi jsem čekal něco trošku víc, ale nejsem moc zklamán. Nicméně všechno je zde opravdu skutečné - od byznysmena, který se nechce vrátit zpět do ČR, až po všechny ty venkovské postavy. Z herců mě nejvíce zaujal Bolek Polívka (nezaměstnaný stárnoucí muž - přesné vystižení) a Marek Daniel. Řekl bych, že Liška, Vilhelmová a Geislerová odvádějí "jen" svůj standard. Čeho si ale na snímku nejvíce cením, je jeho nejednoznačný konec. Uvidíme podruhé. (22.11.2005)

Jsem lehce překvapen z tak nízkého hodnocení. Štěstí je nejsilnější snímek, který se na poli českého filmu v poslední době objevil. To co mi nesedělo na Slámovo Divokých včelách, už ve Štěstí neskřípe. Děj je ucelený, herecké výkony brilatní, kamera se povětšinou soustředí jen na obličeje herců. Také musím vypíchnout hudbu. Kytarová melodie zazní ve filmu jen párkrát, ale k filmu se hodí naprosto dokonale. Kdyby se takhle Slámovi zadařilo i příště, budu jen rád. Za tři takové filmy bech se už nebál nazývat ho mistrem. (06.11.2006)

Sláma sa zlepšil v réžii, chytil sa hutnejšieho scenára ako naposledy a hlavne vie pracovať s hercami. Vzťahy medzi nimi sú vykreslené výborne a emócie posobia velmi autenticky. Lenže je tu aj niekolko problémov. Sláma chce byť čo najreálnejší, čo dosahuje vyzobrazením (myslím) Opavy ako mesta z druhej svetovej vojny. Všetko je špinavé, sociálne vrstvy žijú niekde pri meste v rozpadnutých barákoch ako v Riu, ale sú to inteligentní a dobrosrdeční ludia. Monika je chytrá, ale z nejakého dovodu neštuduje (podla Slámu si to v Čechách asi možu dovoliť iba majetné vrstvy) a pracuje v supermarkete. Toník zase jedeň deň nemá ani halier, potom sa zamestná v továrni a hneď stavia novú velkú kúpelňu atď. Tomu sa hovorí pseudorealita. Čert to ale vezmi, pozerá sa na to dobre a je to dojímavé. (09.07.2007)

Poetika filmů Bohdana Slámy je mi blízká. To je asi základní předpoklad pro přijetí tohoto mezinárodně tak úspěšného českého filmu (což nebývá zase tak obvyklé). Mám rád i civilní herectví Pavla Lišky a libí se mi Aňa Geislerová, takže jsem se na tenhle film hodně těšil. Střetnutí s ním bylo ale mnohem silnější, než jsem čekal. Při odchodu z kina jsem ještě drahnou dobu bloumal po ztemnělých ulicích a zklidňoval vášně, které ve mně tenhle film rozžehl. Důvod je prostý: tenhle něžný a křehký film je o tom, kde hledat v současném odcizeném světě pocit, který jako jeden z mála naplňuje duši člověka a podle kterého se také celý film jmenuje, pocit štěstí... Nejenom podle Bohdana Slámy jsou ale cesty vedoucí k tomuhle pocitovému naplnění klikaté a mnohdy i slepé. Celý film je o hledání ... štěstí, lásky, smyslu života, sebe sama ... Existenciální nezakotvenost hlavních hrdinů ještě podtrhuje příznačně a symbolicky zvolená bezútěšná krajina severních Čech, která svým způsobem také plní jednu z rolí ve filmu (jejím opozitem je pak postmoderní lokace ,,nadnárodní" krajiny západního velkoměsta, situovaná do tranzitní zóny letiště). Generační řetězec ještě neporušených a fungujících vztahů v komunitě lidí na vesnici nahrazuje Sláma oproti svým dřívějším filmům již generačním vzorcem poněkud rozpadlým, symbolizujícím současný městský život, život rozvodů a nefungujících vztahů. Navíc, tato premisa je také odpovědí na otázku, zda lze nalézt ono samotným názvem proklamované ,,štěstí". Jsou jím právě fungující generační vztahy, ona nezpochybnitelná osa rodiče-děti. Absence funkčního partnerského vztahu a dětí z tohoto vztahu vzešlých je tím nejhorším, co může nejen hrdiny tohohle krásného filmu potkat... (23.11.2006)