Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Do Prahy přijíždí slovenský režisér Karpatti (Robert Roth), aby se tam proslavil. Má s sebou všechny věci, v Bratislavě se už nemůže ani ukázat. Mezi tím na střeše pankráckého činžáku Hrubeš (Jan Budař) s Marešem (Richard Krajčo) plivou ze sedmnáctého patra, plánují být významnými filmovými pracovníky a touží po lásce. Pak Marešovi umře babička, Hrubeše vyžene tatínek (Miroslav Donutil) z domu a jedenáct smrtelně nemocných pacientů nezemře. Václav Hrubeš se setká s prezidentem Klausem a Josef Mareš si najde děvče, ale za peníze. Na závěr vypne v celé Praze 4 na deset minut proud a Viliam Karpatti dostane cenu na jihlavském festivalu. Celých posledních deset minut filmu prší, letadla se vznášejí nad Prahou jak fantomy. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (217)

prasacimor 

všechny recenze uživatele

Prvá polovica je skvelá, zaujímavá a vtipná. Budař s Krajčom hrajú ako o život a stačí iba pohľad na ich ksichty a o zábavu je postarané. Hlavne momenty kde Hrubeš prejavuje svoju zamindrákovanú povahu sú na nezaplatenie. No potom ako vstúpi do seba a začína svoju budhistickú púť, film úplne stráca dych a poslednú trištvrtehodinu som sa už nemohol dočkať konca. Škoda. ()

Tygrys 

všechny recenze uživatele

Film, který chtěl těžit z úspěchu Nudy v Brně. Krajčo byl fakt děsný debil, ale on takový vlastně asi být měl. Více než 3* bych dát nemohl, protože jsem se opravdu nudil. Sympatická mi byla Magdalena Borová v roli Ireny Hájíčkové. No ale onanovat v uniformě po dědečkovi před plakátem a při rádoby písničkách Hany Zagorové tak to už fakt né. Morávek s Budařem ať radši příště zkusí něco jiného, protože hrozí že se postupně zahrabou jako mr. Hřebejk. ()

Reklama

Legas 

všechny recenze uživatele

Často o tomto filmu čtu, že ho někdo tak úplně nepochopil. Můj případ to není, mně ten film řekl hodně, i když občas trochu šílenou (ale zábavnou) formou, a neměl jsem s ním sebemenší problém. Akorát tempo někde v půlce trochu povolí. Zde jsem našel několik scén, které bych vzhledem ke zkrácení stopáže s klidem vypustil. Konec mi to ale vynahradil. Moc se mi líbil. Stejně jako výkon Richarda Krajča. Jan Budař mi občas trochu "nesedl", ale vzhledem k tomu, že hrál v podstatě hajzlíka, tak jsem to spolkl. Rozhodně to ale není film pro široké publikum (viz. Nuda v Brně). ()

kinej 

všechny recenze uživatele

Film nabouchaný skvělým humorem. Škoda jen, že to nedrží víc pohromadě nějakým o poznání lepším příběhem. Jinak zde vidíme skvělé herecké výkony. O Donutilovi a Janžurce je zybtečné se rozepisovat. Mě hlavně překvapil Krajčo. Přestože ho fakt nemusím, tak mě přesvědčil, že hrát on rozhodně umí. V jeho očích, že i takovouto odlehčenější roli prožívá. Musím si na něj, i když nerad, opravit názor. ()

salahadin odpad!

všechny recenze uživatele

Jejda chudák Krajčo! S takovouhle vizáží by neměl šanci v seznámení ani přes rubriku: "Nenormální hledá ji". Morávek ví, jak rozesmát davy lidí v kinech, ale u někoho se jeho snaha, abychom se smáli "blbům", fatálně míjí účinkem. Jestli někdy půjdu opět do kina, jména jako Morávek, Budař mě od toho odradí. Holt jsme se minuli vkusem. ()

Galerie (7)

Zajímavosti (5)

  • Richard Krajčo (Mareš) vzpomínal na práci se Stellou Zázvorkovou (babička): "Bral jsem to tak, že jsem se setkal s legendou. Vypadala trošku jako moje babička, kterou jsem strašně miloval. Když jste ji viděli hrát... Ona se jen nějak postavila a hned to tam bylo a fungovalo to. Říkal jsem si, jak je to neuvěřitelné, když má člověk takový dar a něco vyzařuje. A pak jsem přišel na plac a tam ji viděl za rámečkem jako moji filmovou babičku a měla přes sebe černej proužek, protože v tom filmu umřela. A o pár hodin později někdo volal, že paní Zázvorková umřela doopravdy. Tak se to ve vás nějak spojí a je to hrozně zvláštní pocit." (NIRO)
  • Jednou z důležitých postav filmu je zpěvačka - a vystudovaná herečka - Hana Zagorová, která si sebe samu i zahrála. Richard Krajčo (Mareš) k ní řekl: "Když jsem byl malý, můj první šlágr byly Holky z naší školky. Kotvalda s Hložkem jsem měl nalepené ve svém kufříku s hračkama a přes ně jsem se dostal k Hance Zagorové, do které jsem se pochopitelně okamžitě zamiloval. To nešlo jinak. Pak nastalo období hudebního hledání, kdy jsem byl pankáčem a totálně ji zavrhl. Navíc musím říct, že po revoluci mě překvapilo, jak republika neustále tíhne k minulosti včetně té hudební, což je pro mě dost nepochopitelné. Na druhou stranu se ale musím přiznat, že když jsme si na place pouštěli její songy, tak jsem byl dojatý. Písničky jako Nešlap, nelámej nebo Hrníčky jsou fakt dobrý. Hanka Zagorová má obrovskou výhodu právě v tom herectví, ona ty písničky skvěle zahraje a prožije. (...) Já jí to, co zpívá, od začátku do konce věřím. Ona tam pláče, směje se a na mě to funguje. Spousta lidí si navíc nevšímá, že si řadu textů napsala sama, čímž v mých očích stoupá na ceně. Vidím, že sama tvoří, že do písniček vkládá svoje pocity." (NIRO)

Reklama

Reklama