Ještě žiju s věšákem, plácačkou a čepicí

Českej film už potřeboval nějakou vzpruhu ve formě obyčejného neherectví a já ji nacházím zrovna v tomto filmu. Obyčejní lidé žijou snad jenom tím malým českým nádražím a všechno se točí jenom kolem něho. Nejhezčí a zároveň nejrealističtější jsou však neherecké výkony, kdy si připadáte, jako že ti lidé jsou skuteční a nemusí nic hrát, což je také dáno neokoukanými herci a herečkami. Pro sprosté slovo nechodí daleko, chlastají jak dobytci a to je přece to, jak to doopravdy je. Děj je místy zábavný, hlavně nějaký hlášky typu "Já sám bych měl blejt do vejšky a chytat to vlastním ksichtem, že jsem ty hajzly kdysi volil.", chch. Ke konci se to sice zvrhne v několik životních tragédií, ale stejně je to pořád tak divně zajímavý. (19.11.2006)

Po několikanásobném shlédnutím skvělého nastudování hry ansámblem Zlínského divadla jsem byl na film hodně zvědavý. Bohužel zklamání převeliké. Plitké herecké výkony, v podstatě nulové vžití do postav (krom Jaroslava Duška), které neskutečně kontrastovalo s prožitky divadelních herců, jejichž Petr, Franta, Karel, Aleš, Géza a další byli naprosto nezapomenutelní. To i přesto, že zde měli herci k dispozici skutečné vlaky, telefony, mufky, čuby... O to víc mrzí nedávná derniéra hry. :-( (07.07.2007)

Snímku se podařilo na plátno převést na plátno kus života lidí, který se nikde v reálném světě takto nežije. Takže mě uniká celkový smysl realizace. Poselství o lidech na kolejích, nebo lépe ze železniční stanice jsem v přisprostlých dialozích a amatérsky ztvárněných scénách nikde nenašel. A to se mezi obyčejnými lidmi jak v pracovním procesu či soukromém životě setkávám více než dost. Ono totiž natáčet běžný život není snadná práce. Dílo musí i tak mít silnou myšlenku a nějakou formu. Protože jinak pozorovat jen bezduché fráze je po dvaceti minutách velká nuda. Ve ztvárnění samotném se neobjevila žádná zkoumavá kamera či jiná nějaká filmová neobvyklost a tak si na závěr říkám k čemu tyto snímky vlastně vznikají? K pobavení nejsou, žádné moudro neobsahují, drama to také není, a ve finále jsem slyšel jen obrovskou snůšku vulgarismů. Jednu hvězdu ze zásady, že nepoužívám odpad. (07.01.2010)

Postav jak nas…, kdo se v tom maglajzu má vyznat. A když už jsem poznal kdo je kdo, málem jsem usnul. Spací tempo vyprávění mne prostě ukolébalo. Prostředí mi sedlo, také to, že nešlo o souvislý příběh, ale celkově to prostě bylo nudné. Pořád jsem měl pocit, že mi autor příběhů něco dluží. Je třeba pochválit kameru, která kouzlila záběry tak, aby část filmu nešlo vidět obličej Evžena. No, ale celkově mne to nějak nechytilo. (15.03.2020)

Poprvé jsem se s touto divadelní hrou setkal před pár lety v rozhlasové úpravě na stanici Vltava a tehdy jsem se docela bavil. Filmová adaptace nepřináší skoro nic nového - těžiště snímku zůstává v dialozích a v zobrazení banalit a všedních problémů, v nichž se dnes a denně pohybujeme. V jednom komentáři tu hezky novočesky zaznělo, že "ten film je o ničem" - co dělat, "o ničem" jsou holt příběhy spousty lidí, s nimiž se setkáváme a tak je to zkrátka jenom obyčejný příběh ze života... (03.11.2008)