Režie:
Jaromír PolišenskýScénář:
Jan DrbohlavKamera:
Josef ŠpeldaHudba:
Vladimír RoubalHrají:
Viktor Preiss, Klára Issová, Jiří Langmajer, Pavel Kříž, Michal Pavlata, Ladislav Potměšil, Saša Rašilov nejml., Lukáš Hlavica, Miroslav Táborský, Martin Zahálka, Otakar Brousek ml. (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Režisér Jaroslav Polišenský netočí často, avšak látky které si vybere vždy stojí za to. Bylo tomu tak u titulu Ex offo, příběhu advokáta hájícího K. H. Franka i u titulu Gambit, který z nečekané strany odkrýval pozadí Babických událostí z roku 1951. Nyní, do třetice, přichází s titulem In nomine patris, který nabízí fiktivní pohled na události okolo tzv. Čihošťského zázraku. Autorem všech tří příběhů je Polišenského spolužák, scenárista Jan Drbohlav. Při obsazování rolí sáhl Jaroslav Polišenský, který se v mezidobí živí jako režisér dabingu, po hercích, které z dabingového studia dobře zná: Viktor Preiss, Klára Issová, Jiří Langmajer, Pavel Kříž, Michal Pavlata, Ladislav Potměšil, Saša Rašilov, Lukáš Hlavica, Miroslav Táborský, Bára Munzarová, Lucie Vondráčková. Pro Českou televizi, jako medium veřejné služby, je přímo povinností vracet se uměleckou formou k těmto dnes živým tématům. Autorům nešlo o rekonstrukci a vysvětlení oněch událostí, autorům šlo o to, co je v možnostech dramatického umění: na pozadí dějin vytvořit drama lidských osudů, charakterů. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (87)
Nasírací film. Případ faráře Toufara zná plus mínus každý, kdo není úplným diletantem, ale i přes to všechno je to záležitost, která člověka rozzuří. Je to především proto, že režisérovi se podařilo tu svinskou bolševickou dobu zachytit takovou, jaká byla a pak jsou tu samozřejmě Vikto Preiss, který Josefa Toufara ztvárnil výtečně a Lukáš Hlavica jako vyšetřující esenbák. Ten sice nepředvedl žádnou úchvatnou kreaci, ale jeho příslušníka budete dokonale nenávidět. Někomu možná bude vadit, že hlavními postavami jsou především režisér snímku Běda tomu, skrze něhož přichází pohoršení a Toufarova neteř, ale mě to v celkovém kontextu sedělo. Polišenský by se mohl na podobné téma pustit do něčeho většího.Zjevně mu tahle doba sedí. 90% ()
Období totality padesátých let, utápějící se v nelidském marasmu stalinských represí a čistek, doléhalo asi nejtvrději na představitele církve, kteří jen těžko odolávali vzrůstajícím útokům ze strany bezpečnostních orgánů Ministerstva vnitra. Tragické události spojené s tzv. čihošťským zázrakem patří k nejhrůznějším okamžikům své doby a naší národní historie vůbec; případ faráře Toufara však dokládá pouze jednu variantu z několika stovek dalších a možná brutálněji vedených vražd. Rok 1950 pak můžeme považovat za obzvláště trýznivý, neboť krátce po čihošťské tragédii se v Praze konal zmanipulovaný soudní proces se skupinou dr. Milady Horákové, zakončený dodnes šokujícími rozsudky smrti. Scénárista Jan Drbohlav vytvořil na základě skutečných reálií působivou rekonstrukci, která se nesnaží hledat odpověď na zobrazované události, ale naopak diváka jakoby pouze provází celou tragédií a nabízí možná vysvětlení nebo doplnění. Ani fiktivní linie kolem filmového režiséra není nezajímavá, postupem času se dokonce stává hlavním průsečíkem příběhu a my sledujeme vnitřní zápas zprvu floutkovského alibisty, marně vzdorujícího vystavenému nátlaku a předem jasnému závěru. Herecky filmu dominuje vedle vnitřně ztlumeného Viktora Preisse, který Toufara pojal jako nicnechápající oběť, pevnou ve svém přesvědčení i v nejkrutějších okamžicích brutálních výslechů, Jiří Langmajer v zajímavě odstíněné roli tápajícího režiséra, jež během natáčení odhaluje pozadí celé kauzy. O něco méně se daří Kláře Issové, naopak vynikající drobnokresbu výčitkami stíhaného venkovského policisty tu předvedl Ladislav Potměšil, výborně podaná je i postava hraná Michalem Pavlatou. Škoda, že samotný příběh je přehlcen ještě tuctem dalších, zhola zbytečných figurek, které nemají v ději pražádný význam (Munzarová, Hrušínský, Oliva, Lucie Vondráčková). V celkovém pohledu je In nomine patris mimořádně velkorysý projekt současné veřejnoprávní televizní tvorby, splácející dluh nejen obětem komunistických zločinů, ale především polistopadové společnosti, jež by na své hrdiny neměla zapomínat. Namísto přímočarých obvinění i figur se setkáváme s postavami, které nejsou jednoznačné, procházejí vnitřním vývojem. Nechtěly ublížit, ale přesto se podílely na rozběsněných hrůzách. Tak, jako v budoucnu ještě mnohokrát. ()
Padesátá léta byla strašná. Dokonce si myslím, že strašnější než druhá světová válka. V té výkvět národa (morální, politický, vojenský, intelektuální atd..) likvidoval okupant - nepřítel. Po válce Češi mučili a zabíjeli Čechy. Někdy dokonce tak brutálně a v takovém množství, že se tomu divili i soudruzi v SSSR. Nevím nakolik je příběh z Čihoště v tomto podání autetický. Např. existovalo hlášení z místní stanice SNB o údajném zázraku? Každopádně hlavní fakta jsou jasná. V lednu 1950 byl farář Josef Toufar obviněn ze zinscenování tzv. číhošťského zázraku. Podle svědků se 11. prosince a 25. prosince 1949 během mše v tamním kostele pohnul půlmetrový krucifix (kříž) na oltáři několikrát ze strany na stranu. Při mši na Boží hod vánoční téhož roku se prý křížek pohnul znovu, jak opět vypovědělo několik věřících. Šířící se zpráva o zázraku přitáhla pozornost StB. Toufar byl 28. ledna 1950 zatčen a odvlečen do věznice ve Valdicích. Tam byl krutým mučením (bití, elektrický proud a žízeň) postupně přinucen přiznat, že sexuálně zneužíval malé děti (vyšetřování v 90. letech vyloučilo pravdivost těchto obvinění, jazykoví experti navíc dospěli k závěru, že Toufar vůbec nebyl autorem přiznání a pouze podepsal text sepsaný někým jiným) a že skrytě pohyboval křížkem (i zde experti dospěli k závěru, že text sepsal někdo z vyšetřovatelů, navíc rekonstrukce prokázala, že popisované zařízení na pohyb křížku nemohlo fungovat). Pohyb křížku se nepodařilo vysvětlit dodnes: žádný z mechanismů, který StB sestavila či prohlásila za prostředek k pohybování křížkem, podle rekonstrukcí buď nemohl fungovat, nebo by musel být na holém oltáři jasně viditelný. ---- 25. února 1950 byl Josef Toufar v kritickém zdravotním stavu způsobeném mučením převezen do pražského státního sanatoria, kde vzápětí zemřel. Do úmrtního listu musel podle pozdějšího vyšetřování lékař na příkaz StB zapsat jako důvod smrti pouze prasklý žaludeční vřed a vynechat jasné stopy mučení. O 18 let později se při vyšetřování smrti Josefa Toufara vyjádřil MUDr. František Mauer takto: „Při operaci Josefa Toufara jsem tehdy asistoval. Dělali jsme všechno, co bylo v lidských silách, ale toho člověka nebylo možno zachránit. Byl neobyčejně surovým způsobem utlučen k smrti. Řekl bych – jasná vražda!“. ---- Po umučení Josefa Toufara si jeho roli ve filmu zahrál sám komunistický prokurátor a vrah Karel Čížek. ----- Josef Toufar je pohřben v hromadném hrobě v Praze-Ďáblicích pod falešným jménem J. Zouhar, příbuzným byla jeho smrt oznámena až po čtyřech letech. Vedoucí vyšetřovatelského týmu, který Toufara umučil k smrti, Ladislav Mácha, byl zpočátku potrestán jen stranickou důtkou (spíše za neúspěch než za samotnou smrt vězně). V roce 1968 byl soudem osvobozen, protože se mu nepodařilo prokázat přímo vraždu a zneužití pravomocí bylo podle tehdejších zákonů promlčeno. V roce 1998 byl odsouzen k pěti letům odnětí svobody nepodmíněně (nepodařilo se prokázat přímou souvislost mezi mučením a smrtí, přestože byla podle expertů vysoce pravděpodobná, ani úmyslné pozdní poskytnutí pomoci). V roce 1999 odvolací soud změnil trest na dva roky. Trest ale ze zdravotních důvodů nenastoupil.(zdroj Vlastimil Shaana Šantroch) ------------------------------------- Za sebe dodávám, že těchto filmů je stále třeba a veřejnoprávní ČT jich bohužel ,,nechrlí" tolik kolik by bylo v rámci upadající paměti národa a neznalosti nových generací narozených v demokracii třeba. * * * * () (méně) (více)
Hodně mrazivé. Připomněl jsem si přitom operu Toufar od Aleše Březiny, kterou před třemi léty uváděli na Nové scéně Národního divadla (existuje i TV záznam, který odvysílala ČT - http://www.ceskatelevize.cz/porady/11096029061-toufar/21554215112/) Jinak další ze zajímavých televizních dramatických rolí Viktora Preisse (třeba po filmu Ex Offo). ()
Autorům tohoto filmu se sice podařilo vytvořit drama lidských osudů. ale zůstali až příliš popisní, dokumentarističtí. Jenže i dokument má jisté zakončení. Když už se dotýká takového tématu, neměl by zůstat u popisu události, ale také dovysvětlit její souvislosti ve světle osudu hlavních aktérů. Dobře, farář Toufar byl umučen, ale co ostatní lidé? Četník z Čihoště, Toufarova neteř (Klára Issová), a vůbec obyvatelé Čihoště či filmaři, kteří se zhostili natáčení dokumentu v padesátých letech (Langmajer, Kříž). Přišlo mi smutné, že někomu tato událost přinesla pouze rande (Kříž, Vondráčková), což bylo ve filmu patřičně ukázáno, ale to hlavní, kromě titulků v závěru filmu, jsme se nedozvěděli. Nedotažené do konce, jako by se autoři nechtěli nikoho dotknout, nikomu ublížit - jako ti v padesátých letech. Skvělý Lagmajer, Preiss, vážný Potměšil či Michal Pavlata. Ale jinak nedobrý pocit z nevyužitého potenciálu filmu. ()
Galerie (15)
Zajímavosti (8)
- Natáčanie filmu prebiehalo v obciach Zhoř a Mírov, v Prahe, Mladej Boleslavy a zámku Moravská Třebová. (Zdroj: filmovamista.cz) (dyfur)
- Krátký propagandistický film, o kterém je ve filmu In nomine patris řeč, natočil pod nátlakem režisér Přemysl Freiman v roce 1950. Jmenuje se Běda tomu, skrze něhož přichází pohoršení. (=woody=)
- Deset dnů před svým uvedením na obrazovku dostal film na X. Mezinárodním filmovém a televizním festivalu dětí a mládeže Filmák 2004 In nomine patris cenu Českých drah a. s. pro nejlepší televizní dramatický pořad pro mládež s přesvědčivou rekonstrukcí skutečného příběhu z 50. let, který svým poselstvím může oslovit i dnešní mládež. [Zdroj: ceskatelevize.cz] (Piri)
Reklama