Thriller - drsný film

Filmová tvorba je věčným kompromisem mezi komerční lukrativností a autorským vyjádřením. Málokdo zosobňuje tuto tíživou pravdu výmluvněji než režisér Bo Arne Vibenius. Nadějný talent, který sbíral zkušenosti coby asistent samotného Ingmara Bergmana při produkci Persony (1966) a Hodiny vlků (Vargtimmen, 1968), zažil kruté prozření, když jeho vysněný debut, surreální dětský snímek Hur Marie träffade Fredrik, åsnan Rebus, kängurun Ploj och... (Jak Marie potkala Fredrika, oslíka Rebuse, klokana Ploje a..., 1969) v kinech propadl. Po střízlivé reflexi mezinárodních trendů se rozhodl nechat veškeré autorské ambice stranu a vytvořit dokonalý exploatační film, který divákům nabídne všechny prvoplánové atrakce a šokantní elementy, co si ve skrytu duše žádají. Ačkoli předešlý popis je třeba brát s rezervou, protože spíše vychází z léty živených a přikrášlovaných mýtů kolem Vibeniuse, výsledný počin Thriller - drsný film rozhodně představuje esenciální brak, jenž překračoval dobové hranice stran filmového vyobrazení násilí a sexu. Klišovitý příběh o dívce z venkova, která je ve velkoměstě zneuctěna a následně vykoná pomstu na svých trýznitelích, se stává kostrou nihilistického obrazu světa plného bezmoci, zvůle a ponížení. Světácký svůdník učiní hrdinku závislou na narkotikách, znásilní ji a následně donutí k prostituci. V těchto pasážích Vibenius použil prostřihy detailů sexuálních penetrací, které zde ale neslouží k vzrušování, nýbrž odpuzování diváků. Série extrémních excesů se následně přehoupne do nelítostné krvavé pomsty, kde přicházejí ke slovu extrémně zpomalené záběry destrukcí těl střelnými zbraněmi. Ačkoli Vibenius sice uspěl a v jistém ohledu vskutku vytvořil nejkomerčnější film všech dob, nakonec mu přinesl spíše vrásky než kýžený zisk. Ve většině zemí byl zakázaný, nebo se do kin dostal až po dlouhých tahanicích a opakovaném přestříhávání. [psáno pro LFŠ 2017] (03.07.2022)

Depresivní severský film o ponížení a pomstě. Tohle by nepustili ani po půlnoci v televizi. Snímek patří mezi odvážné kousky, šokuje přirozeností a realitou bez cenzury. Zajímavé zvukové dozvučení zbraní i téměř němé akční scény. Mladá dívka byla zneužita, ale nevzdá se. Přeze všechnu špínu, ponížení a zlobu se připravuje pomalu na pomstu. Všechno čekání se jednou vyplatí a nakonec každý zaplatí. Nemá slitování, protože oni také neměli. Jen jsem dlouho přemýšlel nad tím, jak mohou být lidé taková zlá stvoření. (17.12.2011)

Thriller: A Cruel Picture je zásadným článkom málo frekventovaného subžánru rape and revenge a zároveň ho možno považovať aj za jeden zo základných kameňov moderného exploitationu, ktorý už v súčasnosti pravda nadobudol oveľa hororovejšie kontúry. Ide o kontroverzný kúsok, ktorý napriek tomu, že sa nevyhol viacerým chybám, zdvihol latku pre podobne orientované filmy. Pozrieť si ho však treba každopádne uncut (107 min.), skrátené cenzurované verzie, ktoré ja osobne vo všeobecnosti neznášam, neumožňujú objektívne posúdenie jeho kvalít či nedostatkov. (27.05.2010)

Nemůžu si pomoct, ale tohle je prostě výborný snímek, který nám ukazuje lidský hnus v tom pravém... no, hnusu. Tohle není film, z kterého budete mít dobré pocity, což byl také záměr. Navíc se to ve druhé půlce mění v parádní béčko, kde je jednooká němá mstitelka, která střílí, kope a řídí jako blázen. Tady už je to spíše zábava, ale zábava hodně drsná a krvavá. Navíc za ty zpomalené záběry by se nemusel stydět ani John Woo. Ano, ten příběh není zázrak, ale provedení mi sedí. (27.02.2014)

Ako už hovorý názov They Call Her One Eye je naozaj drsný film. Herečka Christina Lindberg je v tomto filme pekná a preto sa mi jednoducho nepáčilo čo s ňou robili. Na mňa tam bolo až moc znásilňovania. Hlavná postava cez celí film nepovie ani slovo jedno slovo no emóciami rozpráva až až. Posledná pól hodina pomsty mohla byť pre tento film zachraňujúca no nie je to tak. Celá pomsta mala otrasný strih aj kameru preto musím dať iba 2 hviezdy sám by som to spravil lepšie. za scenár , nápad a herečku** ináč slabota po krutom traileru som čakal oveľa viac. (28.01.2013)