Thriller - drsný film

Utrpenie a pomsta. Tak sa v skratke dá opísať dej. Za jeho rámec režisér nevložil nič navyše. Poistil to nemotou a drogovou závislosťou hlavnej hrdinky. Nemá tak šancu povedať nič o tom, čo prežíva, kto je. Tvár jej "zdobí" konštantne apaticky nezúčastnený výraz, miestami okorenený bolesťou. Spomalené scény násilia a explicitný sex len posilňujú celkovú špinavú atmosféru filmu. Trochu z nej vybočuje úvodná scéna dievčatka v parku, nadšene pobehujúceho medzi zlatožltými opadanými javorovými listami, plus pár, do spektra oranžovožltej ladených, záberov jesene. Prevažujúci zmar, strádanie a násilie sa tak stávajú pomerne monotónnymi a zdĺhavými. Napriek snahám o isté obohatenie špinavého prežívania nútenej prostitúcie a pomstou motivovaných tréningov tela, streľby a šoférovania. Originalita sa výsledku uprieť nedá, no kvalitatívne ide len o jemne nadpriemerné dielo. (22.11.2020)

Na honičkách a zpomalených "střílecích" scénách je znát zřejmě téměř nulový rozpočet filmu a jsou bohužel (hlavně vybuchující auta) až nechtěně komické. Ale jinak v žánru "pomstovních" filmů bych "Thriller" viděl jako docela průkopnický kousek. A to právě pro ty "politicky nekorektní" pornozáběry a scénu s vypichováním oka. Divákovi pak následná pomsta přijde daleko pochopitelnější než například ve všech těch novodobých korektnějších filmech podobného typu, kde "hrdinové" vypadají, že sadistické likvidování "padouchů" je docala baví (Seagalovky, Vandammovky a pod.). A ještě jeden, možná hlavní důvod, proč se na tenhle film podívat - kdyby se totiž někdy udělovala cena "Nejpřitažlivější jednooká mstitelka s upilovanou brokovnicí v historii filmu" - Christina Lindberg by zvítězila s velkým náskokem... (28.04.2005)

Hrozivá, amatérsky zpracovaná slátanina bez špetky lidskosti a s jediným viditelným poselstvím- šokovat a vrýt se za každou cenu do paměti. Čekal jsem dusnou atmosféru, rozvinutější psychologii a navrch nějaké to odvážné sedmdesátkové gore, ovšem film mě po všech stránkách příšerně zklamal a jeho sledování hodně bolelo. Za prvé naprostá lhostejnost k situaci hlavní hrdinky, která se nijak výrazněji nerozpracovává, přestože je základním motorem celého příběhu. Za druhé nevybíravé a odporné sexuální scény skoro až na hranici porna, které mají diváka znechutit a soudě podle dramatických hudebních vložek v něm i vzbudit spoluúčast s nešťastnou obětí, ovšem ve výsledku jsou stejně studené a odtažité jako zbytek snímku. A nakonec vyloženě trapný scénář, který nemá čím překvapit. Popularita podobných tvůrčích výstřelků je mi vážně velkou záhadou. 30% (17.05.2013)

Filmová tvorba je věčným kompromisem mezi komerční lukrativností a autorským vyjádřením. Málokdo zosobňuje tuto tíživou pravdu výmluvněji než režisér Bo Arne Vibenius. Nadějný talent, který sbíral zkušenosti coby asistent samotného Ingmara Bergmana při produkci Persony (1966) a Hodiny vlků (Vargtimmen, 1968), zažil kruté prozření, když jeho vysněný debut, surreální dětský snímek Hur Marie träffade Fredrik, åsnan Rebus, kängurun Ploj och... (Jak Marie potkala Fredrika, oslíka Rebuse, klokana Ploje a..., 1969) v kinech propadl. Po střízlivé reflexi mezinárodních trendů se rozhodl nechat veškeré autorské ambice stranu a vytvořit dokonalý exploatační film, který divákům nabídne všechny prvoplánové atrakce a šokantní elementy, co si ve skrytu duše žádají. Ačkoli předešlý popis je třeba brát s rezervou, protože spíše vychází z léty živených a přikrášlovaných mýtů kolem Vibeniuse, výsledný počin Thriller - drsný film rozhodně představuje esenciální brak, jenž překračoval dobové hranice stran filmového vyobrazení násilí a sexu. Klišovitý příběh o dívce z venkova, která je ve velkoměstě zneuctěna a následně vykoná pomstu na svých trýznitelích, se stává kostrou nihilistického obrazu světa plného bezmoci, zvůle a ponížení. Světácký svůdník učiní hrdinku závislou na narkotikách, znásilní ji a následně donutí k prostituci. V těchto pasážích Vibenius použil prostřihy detailů sexuálních penetrací, které zde ale neslouží k vzrušování, nýbrž odpuzování diváků. Série extrémních excesů se následně přehoupne do nelítostné krvavé pomsty, kde přicházejí ke slovu extrémně zpomalené záběry destrukcí těl střelnými zbraněmi. Ačkoli Vibenius sice uspěl a v jistém ohledu vskutku vytvořil nejkomerčnější film všech dob, nakonec mu přinesl spíše vrásky než kýžený zisk. Ve většině zemí byl zakázaný, nebo se do kin dostal až po dlouhých tahanicích a opakovaném přestříhávání. [psáno pro LFŠ 2017] (03.07.2022)

Jeden z nejlínějších filmů, co jsem kdy viděl. Nuda, která si s ničím nezadá s nejextrémnější filmařinou Lav Diaze a zároveň irituje až zoufale odfláklou režií. Jediný zajímavý prvek filmu jsou zpomalené záběry vždy ve scénách smrti. Jsou zde ovšem tak nadůžívány, že ve výsledku jen umocňují pocit nudy a zoufalství. -- Jsem sice milovníkem braku, ale taky milovníkem zábavy a tyhle dvě kritéria se v THRILLERU absolutně neslučují. Tarantino je sice přeborníkem v tom, že dokáže i na nejzapadlejším béčku najít jeden zajímavý prvek a vhodně ho zrecyklovat ve svých (za mě výboných) filmech, ovšem není všechno zlato ... (17.12.2016)