Režie:
Kay PollakKamera:
Harald Gunnar PaalgardHudba:
Stefan NilssonHrají:
Michael Nyqvist, Frida Hallgren, Helen Sjöholm, Lennart Jähkel, Ingela Olsson, Niklas Falk, Ylva Lööf, André Sjöberg, Mikael Rahm, Barbro Kollberg (více)Obsahy(1)
Slavného dirigenta uprostřed koncertu postihne infarkt. Přestože má diář plný na 8 let dopředu, rozhodne se změnit životní styl a odjíždí do rodného městečka na severu Švédska, odkud se s maminkou odstěhoval kvůli šikaně, když mu bylo 7 let. Tady se postupně zapojí do kostelního pěveckého sboru, což radikálně ovlivní nejen jeho život, ale i dosud poklidný řád městečka. (JANARYBA)
(více)Videa (1)
Recenze (67)
Typická Škandinávia. Snímok poskytuje širokú paletu rôznych pocitov, ktoré sa spolu zlievajú do niečoho príjemného, hrejivého. Na začiatku malá skupinka amatérskeho speváckeho zboru, každý so svojimi problémami, na konci už veľký, profesionálne pôsobiaci zbor. A čo je hlavné si uvedomiť... nikdy nie je neskoro na žiadnu zmenu, treba len zachovať pozitívny postoj k životu a k svojim blízkym, skrátka jedno veľké pohladenie na duši. 85/100 ()
Ještě teď se mnou cloumá celá škála pocitů....pokud chcete zažít strach o své zdraví, návrat tam, kde nebylo šťastné dětství, sestup ze slávy k absolutně odříznutému způsobu života, máte mít tenhle film. Protože poznáte, že lidé jsou dobří i zlí a v pospolitosti mohou něčeho dosáhnout , protože poznáte, že někdo vás podrazí, ale druhý vás zvedne. A můžete se u toho zamilovat, to je život. A možná, že zahlédnete přes konečky řas andělská křídla....a až po mě přestane běhat husí kůže, za tenhle film dám pět, byl totiž úžasný. ()
„Od dětství jsem měl jeden sen. Chtěl jsem vytvářet hudbu, která by dokázala otevřít lidská srdce. To byl můj sen.“ A celoživotní sny se mají plnit…Jako v nebi přináší vcelku časté téma návratu jedince do rodné hroudy po nějaké fatální události. Zde obyvatelé neznají skutečnou Danielovu identitu, ale až tak na tom nezáleží. Divák cítí ten čerstvý závan nových poměrů, které s hlavním hrdinou přichází. A jeho přijetí je velmi různorodé, od vřelého přes nejisté až po vyloženě odmítavé a nepřátelské. Asi nejlehčí to má s Danielovou osobností a chováním samotný divák, ačkoliv i ten může občas malinko tápat ohledně motivací jeho chování (kupříkladu k Leně). Tak či onak, Daniel má podporu publika při jeho snaze spojovat hudbou ostatní, a to ještě zesílí, když se musí potýkat s konzervatismem, závistí, žárlivostí a malostí lidí. Nejvíc mě bavily sborové scény a třeba pasáž se sólem Gabriely v sobě měla pořádnou emocionální sílu. I navzdory pár místům, která byla na můj vkus až příliš „převoněná hollywoodštinou“, to vidím na slušné 4*. ()
Slavný dirigent odjíždí po infarktu do své rodné vesnice, kde chce být o samotě. Jenže se ihned nedobrovolně začlení do místní komunity. A od této chvíle začnou životy lidí nabírat nový směr. Co se fakt nepovedlo, byl závěr, kdy SPOILER: hlavní hrdina umře na záchodě. Po tolika pozitivních změnách to bylo jako facka nemluvněti. ()
Do severské kinematografie jsem se ponořila teprve nedávno a zatím se do ní dostávám malými krůčky, ale za tu krátkou dobu jsem si stačila všimnout, že pokud jsou v něčem dobré zrovna švédské filmy, tak to jsou jejich důkladné psychologické sondy do mezilidských vztahů a v tomto filmu je tomu nejinak. Ústřední zápletka o vesnickém pěveckém sboru je jen odrazovým můstkem od něhož se odvíjí malá dramata místních lidí, ať už jde o osobní selhání či zklamání, strach, šikanu, domácí násilí, náboženské pokrytectví a mnoho dalších. Takové téma samozřejmě předpokládá kvalitní herce a tady se to podařilo naplnit beze zbytku, všichni jsou výborní. I když snímek není bez chybičky a sem tam jsem si říkala, že tu by mohli tvůrci přidat nebo naopak ubrat, tak mně v různých okamžicích opravdu dostal a když jsem se na úplný závěr obávala přílišné sentimentality, tak jsem si uvědomila, že to takové nakonec vlastně ani není. ()
Reklama