Tak jako v nebi

V čem je problém? Vyhrocenost filmu slábne s tím, jak se hlavní hrdina postupně zasimilovává s prostředím, respektive sbalí tu největší žábu v místním zapadákově, následkem čehož není na čem stavět. Dramaturgie opět zanedbala svoji základní úlohu, tj. poskytovat vhled zvenčí a podobný lapálie perzekuovat a devitalizovat. Inu, když nic jiného, alespoň se dovíme, proč mají v bigotní Skandinávii satanský metal. (03.11.2008)

Do severské kinematografie jsem se ponořila teprve nedávno a zatím se do ní dostávám malými krůčky, ale za tu krátkou dobu jsem si stačila všimnout, že pokud jsou v něčem dobré zrovna švédské filmy, tak to jsou jejich důkladné psychologické sondy do mezilidských vztahů a v tomto filmu je tomu nejinak. Ústřední zápletka o vesnickém pěveckém sboru je jen odrazovým můstkem od něhož se odvíjí malá dramata místních lidí, ať už jde o osobní selhání či zklamání, strach, šikanu, domácí násilí, náboženské pokrytectví a mnoho dalších. Takové téma samozřejmě předpokládá kvalitní herce a tady se to podařilo naplnit beze zbytku, všichni jsou výborní. I když snímek není bez chybičky a sem tam jsem si říkala, že tu by mohli tvůrci přidat nebo naopak ubrat, tak mně v různých okamžicích opravdu dostal a když jsem se na úplný závěr obávala přílišné sentimentality, tak jsem si uvědomila, že to takové nakonec vlastně ani není. (02.08.2013)

„Od dětství jsem měl jeden sen. Chtěl jsem vytvářet hudbu, která by dokázala otevřít lidská srdce. To byl můj sen.“ A celoživotní sny se mají plnit…Jako v nebi přináší vcelku časté téma návratu jedince do rodné hroudy po nějaké fatální události. Zde obyvatelé neznají skutečnou Danielovu identitu, ale až tak na tom nezáleží. Divák cítí ten čerstvý závan nových poměrů, které s hlavním hrdinou přichází. A jeho přijetí je velmi různorodé, od vřelého přes nejisté až po vyloženě odmítavé a nepřátelské. Asi nejlehčí to má s Danielovou osobností a chováním samotný divák, ačkoliv i ten může občas malinko tápat ohledně motivací jeho chování (kupříkladu k Leně). Tak či onak, Daniel má podporu publika při jeho snaze spojovat hudbou ostatní, a to ještě zesílí, když se musí potýkat s konzervatismem, závistí, žárlivostí a malostí lidí. Nejvíc mě bavily sborové scény a třeba pasáž se sólem Gabriely v sobě měla pořádnou emocionální sílu. I navzdory pár místům, která byla na můj vkus až příliš „převoněná hollywoodštinou“, to vidím na slušné 4*. (05.02.2023)

Já se snad z toho severu nehnu. Další nádhernej film o životě jednoho světem uznávaného muže, o jeho hledání sebe sama, přátelství, lásce, pokrytectví, zlobě, ale i o smutku. Opravdu 132 minut emocionální masáže srdce a navíc s mým sympatickým Michaelem Nyqvistem, který zapáleného dirigenta Daniela zahrál skvěle. K tomu všemu jsme mohli sledovat a prožívat mixáž různých lidiček z jeho vesnického sboru se svými osobními trampotami. Seveřani prostě umí chytnout za srdce a nepustit vás až do konce. Zatím jsem dala čtyřku, ale ten film se mně dostal hodně pod kůži i přes některé jeho menší nedostatky a jestli ze mě hned nevyprchá, tak půjdu na pětku. Ale toho králíčka na začátku, to si mohli opravdu odpustit.........nevyprchal, jdu nahoru....na tyhle filmy se nedá zapomenout ! (16.12.2012)

Poutavé, švédské, silné, plné, vesnické, hudební, vtipné, dramatické. Krásné vyprávění o jedné vesnici ve Švédsku, jejích obyvatelích, kostlivcích ve skříních, charakterech, starých i nových ranách. Film se mi líbil, všechno bylo plynulé, žádná hluchá místa. Po celou dobu jsem ale měla pocit, že se něco semele, že šťastný konec to tentokrát nebude. Rozhodně mi ale s nimi bylo dobře. Zvláštní, že se dokázali pohádat do krve a vzápětí vedle sebe zpívali a jedli zákusky. Film o lásce, přátelství, hledání nového života, plné nové energie, která přišla s hlavní postavou. Ta se dokázala dětsky radovat ze života. Herecké výkony skvělé. ..jako pocta pro Michaela Nyqvista..i ten odchod a poslední scéna.. (11.07.2017)