Její případ

Jestli jste viděli třeba Erin Brokovich, vězte že North country je v podstatě to samé, hrdinka má jen trochu jiný důvod žaloby a příběh se snaží být dojemnější, snad ještě víc vystavuje svou touhu po nějakém tom Oscarovi. Charliz Theron je tu v roli ženy, která se rozhodne postavit mužskému potlačování ženských práv. Hrdinka pracuje v dolech a je vystavena brutálnímu ponižování (muži rozmazávají výkaly po stěnách, aby je musela umýt, muži s ní převracejí kadibudku atp.). Jako jediná z ponižovaných žen se rozhodne zvrhlé muže zažalovat. Mezi tím vyřeší problémové dospívání syna, těžce jí onemocní nejlepší kamarádka, je veřejně zostuzena, takže musí napravit pošramocenou pověst, urovná vztah s otcem, a v neposlední řadě si sežene partnera. S Charlize se mi líbila Zrůda, její výkon mě příjemně překvapil. V North country jsem jí ale postavu životem zkoušené ženy nedokázal uvěřit. Je to vina spíš scénáře, který ji neustále klade do trapně patetických situací (když brečí, protože jsou s dětmi poprvé v restauraci – fastfoodu, a nebo když se svým synem mluví na schodech o jeho otci – učiteli, který ji v mládí znásilnil). Možná je problém v tom, že je tu těch jejích životních krizí příliš – nejdřív jsem si říkal: to je ale chudák. Když se hrdince ale hrdinku po x-té někdo poníží/urazí (), aniž by děj někam vyloženě gradoval, člověk už se spíš směje a nevěřícně kroutí hlavou. Z čehož vyplývá, že North country je jen slepenec mnoha stokrát viděných „dojemných scén“. A to nemluvím o neuvěřitelně vleklém tempu, které jen prodlužují různé „poeticky“ laděné zpomalené záběry na jezdící náklaďáky atp. Ale abych jen nehanil – za zmínku jistě stojí nádherný výkon Woodyho Harrelsona (tak vykulené oči nikdo nemá!) jehož první scéna, ve které si jde zatancovat s Charlize je nezapomenutelná. T o však nemění nic na tom, že North country není nic jiného než velice trapný hollywoodský kýč. (25.03.2006)

Je potěšující, že v tomto feministickém dramatu nejsou šovinistickými prasaty úplně všichni chlapi, nýbrž jenom naprostá většina z nich. Je potěšující, že v tomto feministickém dramatu nejsou bez poskvrny všechny ženské hrdinky, nýbrž jenom naprostá většina z nich. Je potěšující, a teď už bez ironie, že režisérka Niki Caro přistoupila k problematice sexuálního obtěžování a rovnoprávnosti pohlaví citlivě a zodpovědně. Na jednu, možná dvě výjimky nás ušetřila srdceryvných výlevů emocí a talent věnovala raději rozvíjení psychologických profilů jednotlivých postav. Film tím bohužel obohatila o rodinou linii, linii významu srovnatelného s linii hlavní a zajímavější, tedy soudní. Ačkoliv o soudní drama v tradičním smyslu slova nejde: 90% scén tvoří retrospektivy na dění předcházející soudnímu řízení, které samo o sobě trvá pouze pár minut. V kontrastu s nenásilně vyvolávanými emocemi stojí úporná snaha přenést na diváka náladu nehostinné krajiny, kde se zastavil čas, krajiny „mlčiacich slov“. Četné letecké záběry North Country podmalované vzletnou hudbou mi k podobně komornímu snímku neseděly. Velice utlumený a na rozhovorech s reálnými ženami z dolů postavený výkon předvádí pohledná Charlize Theron i typická představitelka silných žen Frances McDormand, jejíž postavu potká nejsmutnější osud. Její případ, podobně jako před lety Znásilnění, nejspíš vyvolá reakce kladné i záporné a nejspíš, což by měl být největší přínos celého filmu, vyvolá diskuzi. Jak dlouhou a hlasitou, to už bude individuální. 70% Zajímavé komentáře: Lima, pshimi, k212, castor, liuk (08.03.2008)

Překvapivě působivé a silné drama o těžkém životě žen pracujících v drsném prostředí povrchových dolů. Výborné herecké výkony, působivý příběh a skvěle natočený pocit beznaděje, který podtrhuje už tak depresivní atmosféru daného prostředí, ve kterém nejsou ženy vítané. Žádná feministická agitka ale působivé drama hodné zamyšlení. (12.08.2012)

Chtít se stát hornicí na americkém buranově si žádá samo o sobě odvahu překonat předsudky, ale jedné z žen se to povedlo a brzy jí následovaly další. Tím ovšem nevymizela šikana, ponižování a sexuální obtěžování, kterému byly tyto ženy podrobeny. Některé to zabalily, některé se obrnily hroší kůží a jedna z nich podala revoluční žalobu. A právě o té to celé je. Charlize Theron výborně ztvárnila Josey Aimesovou, která se krom šikany v zaměstnání potýká s vlastní rodinou, kde jí otec odsoudil po brzkém otěhotnění a s výchovou malé dcerky a dospívajícího syna, jenž je ovlivněn maloměstskou společností a získává na matku stejně negativní náhled. Dobré výkony podali i Frances McDormand jako odborářka zastupující ženy, Sean Bean jako její manžel a Woody Harrleson v roli právníka zastupující Josey. Nebýt toho teatrálního soudu, tak bych tomu snad dal i 100%, ale i tak to byla výborná devadesátková záležitost. (01.06.2009)

Jeden z filmov, ktorý by ste mohli ľahko prehliadnuť. Ale to by ste urobili veľkú chybu. Keď sa pozrieme bližšie, zistíme, že v ňom hrajú skvelí herci, ktorí majú čo hrať. Príbeh natočený podľa skutočných udalostí o ženách, ktoré pracujú v miestnych baniach. Sú nežiadúce, šikanované, urážané, obťažované a aj všeličo iné čoho je človek /v tomto prípade chlap schopný/. To všetko vyústi do súdneho procesu, v ktorom sa ženy /vlastne jedna statočná žena/ domáhajú svojich práv. Scéna, kde sa otec pred všetkými zaemstnancami zastane svojej dcéry, ktorou roky opovrhoval a nenávidel, na mňa dosť zapôsobila. Jednoznačne vydarená dráma. Zaslúžená nominácia na oscara pre Ch.Theron.80%. (10.02.2009)