My Fair Lady

Tak pěkná story, tak okouzlující Audrey a tak málo času. Vlastně hodně času. zbytečně moc. Je tu sociální podtext, je tu romantika, humor, Maďar, jen pořádný padouch chybí. My Fair Lady je naštěstí muzikál, kterému jistou dějovou prostoduchost a naivitu s přimhouřením obou očí odpustíte. Všechno působí tak přihlouple, až se vám chce vyskočit z křesla a společně s hrdiny si zapět nějakou tu beznadějně optimistickou píseň. Ale to není výtka, to k tomu patří. Stejně jako abnormálně charismatičtí herci. Vždy elegantní Rex Harrison s nenapodobitelným pěveckým projevem. Stanley Holloway – toho si budu již navždy pamatovat jako pupkatého dědulu s věčným úsměvem na tváři. A Audrey? Tolik šarmu, půvabu, roztomilé nevědomosti měnící se na plnou uvědomělost. Na začátku jsem ji přes veškerou snahu nerozuměl více než každé třetí slovo, ale když se po pečlivém „tréninku“ vytasila s dokonale artikulovaným „How do you do?“, mnohé herečky z precizností její popelkovské přeměny jistě padly na zadek. Skutečně mi Audrey bylo líto při zjištění, že všechny její pěvecká vystoupení byla přezpívána – nutno uznat hlasově lépe obdařenou – Marnii Nixon. Na hercích celkově jde znát vedení pevnou a zkušenou rukou George Cukora. I přes veškerou jeho snahu se ale film nezbavil jisté divadelní strnulosti, čemuž napomohlo i natáčení výhradně v ateliérech (včetně scény z dostihů!). Osobně jsem měl rovněž problém s tím, že většina postav byla zabírána z příliš velké dálky a těžko se jim z tváří daly odezírat emoce, což jistě nevadilo na velkém plátně, ale v televizi… A co My Fair Lady ublížilo v mých očích úplně nejvíc je již zmíněná délka. Asi nejsem psychicky stavěný na tříhodinový romantický muzikál. Avšak všem dámám, slečnám a paním jej můžu, ba přímo musím doporučit, na podobně velkolepý romantický a zábavný film dnes jen stěží narazíte. Je to bezstarostná zábava a nemá smysl od ní požadovat víc. 85% Zajímavé komentáře: Oskar, Eddard, sportovec, Faidra, Bukiet (31.07.2006)

Těžko předstírat, že v My Fair Lady je všechno, jak má být. Rex Harrison se "osvědčil" už v divadle a protože Cary Grant profesora Higginse hrát nechtěl, došlo na něj i ve filmu. K mému žalu. Zato s Audrey Hepburnovou se to má tak: v divadle Lízu Dolittleovou hrála Julie Andrewsová a to, že nebyla obsazena do filmu, vyvolalo vlnu nevole u všech od Harrisona až po odborný tisk. Dodnes to nechápu. Řízná Andrewsová by byla jistě přesvědčivá květinářka, ale uvěřili bychom jí přerod v okouzlující princeznu? Zcela určitě ne. Vnitřní křehkost a plachost je to, co dělá z Audrey nejlepší možnou představitelku Lízy. Protože ta hra není o frankensteinovské touze udělat z ordinérní fuchtle zdánlivě slušnou lidskou bytost. Líza taková uvnitř celou dobu je, jen je třeba zbavit ji vnějšího nánosu vulgarity, který se na ni přilepil na ulici. Obávám se, že tento základní omyl profesora Higginse nakazil i tehdejší diváky broadwayské verze, jinak si to neumím vysvětlit. Takže mám-li nějaké výhrady k obsazení, netýkají se Audrey, ale Rexe Harrisona. No, naštěstí to nic nemění na kouzlu filmu. Na těch nádherných nápadech (dostihy v Ascottu, Lízino snění při písni Jen se těš, pane Higgins!...) a vtipných dialozích. 100% (23.02.2003)

Muzikál s velkým M. V první řadě nabízí výborné herecké výkony. Audrey Hepburn je jako ušmudlaná, chudá a mírně hrubší prodavačka květin, stejně jako později krásná, vznešená a kultivovaná dáma naprosto kouzelná a nezapomenutelná. Ale i Harrisonův poněkud svérázný, starý mládenec či Hollowayův nefakčenko, pijan a otec v 1 sobě jsou dost přesní. Snímek dále zaujme kvalitní výpravou, nápaditými kostýmy a propracovanými dialogy (na jazykovou stránku se ve filmu vůbec klade důraz). No a hudba samotná...to je prostě paráda. Muzikál, romantika a komedie v jednom zde zkrátka a dobře funguje a plný počet je tak zasloužený. Jen ta velká a neodpustitelná kaňka v podobě přezpívání hlavní herečky...přitom snad každý, kdo se dostal v rámci bonusů k originálním vokálům, musí jistě uznat, že se její "nedokonalý" projev k roli právě perfektně hodil. Nicméně, z filmu mám i po opakovaných projekcích stále neobyčejně pozitivní pocit a délka stopáže, tedy 170 minut, mě už dávno nestraší. "Do toho Dovere! Hni tou velkou prdelí!" (09.01.2010)

Má záliba vyhýbat se klasikám a muzikálům se na dojmu z My Fair Lady bohužel nemile podepsala. Již od začátku se tu Audrey směšně pitvoří - příšerně vypadá, otravně mluví, křičí a přehrává. Zpěv působí ve filmu nevhodně a rušivě, takže jsem už v prvních minutách přetáčela. A postupně mi tak došlo, že z nudy přetáčím celý film.. Pravděpodobně jsem ignorant, ale tenhle film na mě působil nesympaticky již před shlédnutím, kdy jsem slyšela, kolik stresu z něj Audrey měla (aby ji nakonec přezpívali příšernou ukvákanou "lavlííííí" zpěvačkou) a toho dojmu jsem se už nemohla zbavit po celou dobu. Snad někdy budu mít náladu na druhou projekci. A ta snad dopadne o něco lépe. PS: Ty kulisy byly naprosto příšerné a lacině vyhlížející.. (26.11.2013)

Opravdu zžíravá kritika společnosti, ostatně jak to Shaw uměl nejlépe. Tentokrát, ale převedena na filmové plátno. Film se nesnaží distancovat od divadelní předlohy, spíš ji naopak ctí a skoro kopíruje, což mu rozhodně neubírá na kráse. Klasika to bezpochyby je, ale tentokrát mě jaksi minula. Možná to bylo tím nejednoznačným koncem nebo příliš přemrštěnou délkou. Opravdu nevím, ale bohužel jsem z toho nebyl tolik ,,odvařený,, jako například pro mě nejlepšího hollywoodského muzikálu, Zpívání v dešti. Jinak co se týče obsazení neměl bych sebemenších výtek. A Audrey je opět rozkošná. Ano, bavil jsem se, ale ... čert to vem, prostě mě to moc neoslovilo. (15.10.2006)