Příběh z Filadelfie

Scénaristicky to nebylo moc dobré. Cukor odvedl standardní režijní rutinu a natočil snímek blízký tomu, co se u nás točilo ve třicátých letech. Ne moc vtipnou komedii a ne moc vážné drama. Když vzpomenu na Leopardí ženu, v níž se Cary Grant blýsknul o rok dříve, není to moc lichotivé srovnání. Ačkoli má Příběh z Filadelfie lepší herecké obsazení, nedokáže se vymanit z kategorie "rozverné snobské historky". Přesto byla zábava se koukat na mladého Stewarta a okouzlující Hepburnovou. Jediné velké plus (a překvapení) skýtala otevřenost se kterou se pojednávalo o sexu a milostné jiskření mezi hlavními protagonisty, kterého dostane divák velkou porci (obzvlášť ve scéně před koupáním v bazénu). (29.09.2009)

Asi už jsem moc nadopovaná zhudebněným remakem z 50. let, ve kterém se místo trojice Grant - Hepburn - Steward objevili Bing Crosby, Grace Kelly a Frank Sinatra, ale originální provedení mě zklamalo. Nejspíš je to moje chyba, něco mi říká, že jsem si "Příběh z Philadelphie" (jak já nesnáším český přepis tohoto slova) měla sehnat dřív, než budu znám nazpaměť jeho následovníka "Z nóbl společnosti", který se mi zatraceně zaryl pod kůži. Na druhou stranu ze mě aspoň bude jediný uživatel ČSFD, který tu bude opěvovat onu jazzově-Armstrongovskou novější verzi, která mi prostě sedla mnohem víc. Grace Kelly ztvárnila svou roli drze a afektovaně, ale přitom mi byla mnohem příjemnější než Katherine. Frankie Sinatra měl pro mě jako opilec a novinář mnohem větší styl a to závěrečné odhalení typu "nic se nestalo" bych mu věřila daleko víc než Jimmymu (trochu tu nerozumím Oscarovému ocenění). A Bing Crosby... je prostě Bing Crosby. Může mít začínající problémy s porostem hlavy a mohou mu uši odstávat víc, než kdyby jimi chtěl přijímat rádiové vlny, ale hlasem, scénářem (v remaku se oba novináři na svatbu dostanou úplně jiným způsobem) a vystupováním si mě získal daleko víc než Cary. Ano, jsem kulturní barbar. Přiznávám to a nestydím se za to. A jdu si hned teď pustit nějaké hudební číslo z High Society. (13.10.2009)

Rozhodně zábavný snímek, na který jsem se rád podíval. Ovšem druhá půlka mi připadala zásadně lepší, než ta první. V první části bylo nutné pochytit všechny nutné dějově potřebné informace, které se mi asi nějak v 8 ráno pochytit nepodařilo. Příjemná screwballová komedie. Lehký nadprůměr, sympatické herečky 65%. Viděno v kině na 40. LFŠ (26.07.2014)

Tak ja neviem, cakal som nieco omnoho lepsie. Cely film tam boli na mna skor nudne dialogy o tom, ako prekazit svadbu a koho si nakoniec vyberie Katharine Hepburn, skor by sa tato komedia hodila do divadla, kedze sa takmer cely film odohrava v jednom dome. Vidim, ze uzivatelia, ktori tento film videli su viacmenej nadseni, takze moje hodnotenie neberte vazne. Proste ak sa mi nejaka romanticka komedia so starsich filmov poriadne pacila, tak to boli urcite PRAZDNINY V RIME (1953) s Audrey Hepburn alebo teraz nedavno videny BYT (1960) so Shirley MacLaine. Reziser George Cukor natocil okrem Pribehu z Filadelfie MALE ZENY (1933), vedla reziserskej stolicke s Victorom Flemingom aj JIH PROTI SEVERU (1939) alebo aj uspesny muzikal s Audrey Hepburn MY FAIR LADY (1964)... 01.08.2009 ____ Cary Grant - (C.K. Dexter Haven) +++ Katharine Hepburn - (Tracy Lord) +++ James Stewart - (Macaulay Connor) +++ Ruth Hussey - (Elizabeth Imbrie) +++ John Howard - (George Kittredge) +++ Produkcia: Joseph L. Mankiewicz +++ Hudba: Franz Waxman +++ (01.08.2009)

Na půli cesty od ztřeštěné screwball komedie k sofistikovaně vtipné romantice se strhujícím tempem. Krásní, bohatí, ale zdaleka ne dokonalí lidé se díky dynamické režii (četné hlediskové záběry a detaily, přesná choreografie herců a střídání prostředí v souladu s proměnou postav a vztahů mezi nimi) po dvě hodiny prakticky nezastaví. Katharine Hepburn jako schopná a sebevědomá žena (kterým Cukor rád poskytoval extra prostor) skvěle doplňuje oba své partnery, rovněž největší herecké hvězdy tehdejšího Hollywoodu. Hepburn byla ovšem před premiérou filmu považována za živel, který svou přítomností diváky spíše odrazuje (zčásti vinou nevýrazných rolí, které jí byly přidělovány). Spásu měla přinést divadelní hra, kterou speciálně pro ni napsal Philip Barry. Lehce autobiografickou roli rozmazlené dědičky, která se musí naučit toleranci a respektu ke druhým lidem, lze proto chápat jako reakci na chladnost a nepřístupnost, s jakou působila na diváky (jinými slovy se jim – oproti jiným herečkám – nesnažila zalíbit). Co nejvěrnější převedení hry do filmové podoby si zajistila zakoupením práv na ni (za finančního přispění Howarda Hughese) a vlastním výběrem členů štábu. All-star tým tvořil vedle Cukora, Granta a Stewarta rovněž legendární výtvarník Cedric Gibbons, který obdržel za svůj život stejný počet Oscarů, jako Ben-Hur nebo Titanic. Úspěch broadwayské předlohy a podle ní natočeného, výborně napsaného i zahraného filmu skutečně pomohl kariéře Hepburnové a stal se nestárnoucí klasikou. Krom jiného zásluhou skutečnosti, že jde oproti dnešní zvyklosti o romantickou komedii vtipnou také tím, co vidíme, nejen tím, co slyšíme. 85% (24.11.2020)