Doom

Další promarněná příležitost. Když "adaptujete" videohru tak, že do filmu nedáte žádné z mnoha oblíbených monster, zápletku změníte tak, že úplně vyškrtnete peklo a uděláte z toho úplně obyčejnou variaci na zombie film, těžko můžete čekat, že se to bude fanouškům hry (k nimž se hrdě hlásím) líbit. Herci jsou kromě Rocka nevýrazní, prostředí fádní a jedna podařená sekvence "z vlastního pohledu" to nezachrání. (18.11.2005)

Patnáct let po vzniku tohohle paskvilu je docela zábavné pozorovat leckteré kontrasty - Dwayne Johnson a Karl Urban, tehdy ještě spíše na startu svých hvězdných kariér, se z dnešního pohledu zdají být skvělou volbou do tak macho tématu, jakým Doom je. No... moc věci tehdy nepomohli. Největší chybou celého projektu se stal fakt, že úplně rezignoval na dva zásadní Doom elementy: přemíru brutální akce (signifikantní pro první dva díly hry a posléze i pro několik dalších, které ovšem v době natáčení ještě neexistovaly) a infernální atmosféru (na hororový nádech a obskurnost pekelných démonů vsadil nejvíc třetí díl hry). Místo nabízených možností se Bartowiakovo béčko vydalo cestou rutinní střílečky mutantů, kde zbylo podezřele málo akce i pekla. Pojem Doom tak vlastně reprezentuje jen svého času hojně propíraná "first person" scéna. A ne, ani ta není dobrá... (27.12.2006)

Jakožto fanda prvních dvou dílů Důma prostě nemůžu být spokojen, protože to s ním nemá společného v podstatě nic kromě Béefgéčka a pár impů. Dokonce i samotná zápletka se vyvine jinak, a tak jsou ve filmu v podstatě jen nějací trapní zombíci namísto hrůzných nestvůr samotného pekla. Cacodemona, Spidera Masterminda ani Cyberdemona se nedočkáme (a kromě Impa bez fireballů a jakousi variací na klasického kousavého démona se nedočkáme ani nikoho jiného). Snad jen motorovka se tu trochu ukáže, ne už ale dvouhlavňovka. Vizuálně se film snaží připodobnit třetímu dílu a to zejména tím, že je po celou dobu kvůli tmě poměrně hovno vidět. Jednou z nejslabších stránek snímku je i hudba Clinta Mansella, která překvapivě vůbec nedokáže v divákovi vzbudit napětí, strach ani podpořit akci. Daleko lépe by vyzněla snad i stařičká midi hudba Bobby Prince z prvních dvou dílů (kterou bych v potřebné úpravě uvítal alespoň v závěrečných titulcích, namísto nepatřičných Nine Inch Nails, kteří jsou spojení spíše se sérii Quake, to už bych spíše chápal samotného Chrise Vrennu). Mimo jiné je filmový DOOM i neúměrně natahovaný a něco se začne dít až v poslední půlhodině, která přichystá dvě nejzajímavější věci celého snímku; Sargův kontroverzní rozkaz a krátce na to herní sekvenci z vlastního pohledu. Někoho jistě může v tu chvíli napadnout klasický syndrom herních adaptací: "koukám, jak někdo jiný hraje", ale myslím, že tahle část byla zvládnuta solidně a je to snad i relativně originální a docela uklidňující (žádné střihy). Celkově je filmový DOOM průměrná akce a podprůměrný film. Štěstí je, že nepříjemné postavy umřou dřív než ty méně nepříjemné, neštěstí je, že je to jen jedna z mála věcí, která se dá na scénáři pochválit... (proč ta bitka na závěr?) (03.05.2009)

Čím více herních adaptací vzniká, tím více si začínám vážit filmů Mortal Kombat, Resident Evil a jeho pokračování. Doom se tváří, že je věrný své herní předloze, ale spíše si z ní bere prvky a vydává se vlastním směrem (pekla se kupříkladu bohužel divák nedočká). První hodinu filmu se toho moc nestane. Banda mariňáků sice není úplně nezajímavá (a dokonce je od sebe rozeznáte, což je v tomhle žánru poměrně vzácné), ale jednotlivé postavy postrádají lepší dialogy i výraznější střety mezi sebou. Procházení temných chodbiček sice funguje ve hře, kde člověk postavu ovládá, ale v případě filmu to prostě nefunguje, protože první hodinu se opravdu NIC nestane. Mnohé scény navíc padají na tom, že Rock se snaží být ultratvrdý seržant, ovšem se srdcem a to mu nesežere ani maniak předlohy s US Army obtiskem ze žvejkačky na rameni. Rock se mimikou tak moc snaží hrát, že je až osvěžující minimalismus Urbana, který je zarostlý a nakrátko střižený dvakrát stylovější, než Rock koulející očima. Závěrečná půlhodinka naštěstí tu koncentrovanou nudu přeci jen bortí, protože se konečně začíná něco dít, začínají padat hlavy, monstra jsou na každém rohu a pětiminutová sekvence z vlastních očí si možná vyslouží i kultovní status (na druhou stranu, po TAK nudné první hodině by bylo osvěžující prakticky cokoli). Pár stylových záběrů, trocha roztomilých zvrhlostí (ruka v úvodu je fajn) a cool závěrečná bitka nemůžou zastřít skutečnost, že Doom jako celek nefunguje ani jako herní adaptace, ani jako béčkový akční výplach... (26.10.2005)

Doom je evidentne natočený podľa PC hry Doom 3. Ale pozor, pretože film sa vydal iným smerom. Príšery rapídne ubudli a naopak základňa na ktorej sa niečo stalo, nikto nevie čo a ani sa to pekne dlho nedozvieme (ešte že sme hrali hru pravda pán scenárista), je pomerne dosť zaľudnená. Zásahové komando sa na Mars dostane dosť čudným teleportom, bohužiaľ nie takým ako je v hre, blúdi po chodbách a mimoriadne nehlučné príšery útočia tak bleskovo, že nie je nič vidno. Treba povedať že 2/3 filmu sú dosť nevábne a v podstate sa nič nestane, komando žiaľ neoslní charaktermi postáv ako to z Votrelcov. Prvýkrát film zaujme až vývojom jednej postavy, no pravdaže to už máme dobrú hodinu filmu za sebou. A potom príde To čím sa tento film zapíše do povedomia každého diváka a bude vždy spomínaný spolu s jeho názvom. Áno je to ten FPS pohľad, ktorý je v rámci možností naozaj vydarený a tvorcovia si na ňom dali evidentne záležať. Kamera prenikne do hlavy postavy a už ste to vy kto účinkuje vo filme. Záber ako sa pohľad zdvihne zo zeme, pozrie do zrkadla, uchopí svoju zbraň a automaticky sa otvoria prvé dvere je to najlepšie čo nám ponúka filmografia tohoto roku. A nasleduje vybýjanie protivníkov z bezprostrednej blízkosti a full kontakt s jednou príšerou len s motorovou pílou. Fanúšikovia hernej série chrochtajú blahom a ostatný nech sa strčia (02.11.2005)