Doom

Patnáct let po vzniku tohohle paskvilu je docela zábavné pozorovat leckteré kontrasty - Dwayne Johnson a Karl Urban, tehdy ještě spíše na startu svých hvězdných kariér, se z dnešního pohledu zdají být skvělou volbou do tak macho tématu, jakým Doom je. No... moc věci tehdy nepomohli. Největší chybou celého projektu se stal fakt, že úplně rezignoval na dva zásadní Doom elementy: přemíru brutální akce (signifikantní pro první dva díly hry a posléze i pro několik dalších, které ovšem v době natáčení ještě neexistovaly) a infernální atmosféru (na hororový nádech a obskurnost pekelných démonů vsadil nejvíc třetí díl hry). Místo nabízených možností se Bartowiakovo béčko vydalo cestou rutinní střílečky mutantů, kde zbylo podezřele málo akce i pekla. Pojem Doom tak vlastně reprezentuje jen svého času hojně propíraná "first person" scéna. A ne, ani ta není dobrá... (27.12.2006)

To byla zase jednou hrůza. Hry mám rád, dokonce jsem nedávno zase dohrál první i druhý díl, ale nebýt loga, Marsu, korporace UAC a zbraně BFG, snad bych ani nepoznal, že s nimi tento výtvor má něco společného. Nejde mi ani o příběh, ten je přiměřeně videoherní a nic hlubšího jsem nečekal. Jde mi o promrhaný potenciál, o nevyužití takového množství rozličných herních příšer a démonů, o nulovou atmosféru (Bát se? Ani nápad!) a bídné technické zpracování na úrovni průměrného televizního či video filmu. Zkrátka všechno špatně. I tolik vychvalovaný záběr z pohledu první osoby byl naprosto nudný až směšný. Líbila se mi jen Rosamund Pike, ale to rozhodně není zásluha tvůrců. (22.08.2014)

Prvních 20 minut je slušných a chvíli to i vypadá, že by mohlo jít o dobrý film. Jakmile se ale spustí akce, jde všechno do háje. Největší průšvih filmu je v tom, že se snaží přesně okopírovat hru Doom 3, což se mu i daří. Háček je v tom, že už samotná hra není dobrá, takže film nakonec dopadl tak, jak musel. Takže jedinými klady filmu jsou nakonec pouze The Rock, FPS scéna, závěrečné titulky a taky fakt, že film není mládeži přístupný. (05.11.2005)

Ve tmě černé tak, že ji nešlo snad ani prostřílet, se pohybovala skupina vojáku s baterkama a snažila se sejmou něco s velkým Ň. Moc jsem toho tedy neviděl, ale to je patrně jedno, protože boje s přítulným čtyřiadvacátým chromozomem byly poměrně fádní a tradiční řídnutí skupiny se snad ani nesnažilo nikoho překvapit. Samostatnou kvalitou byly rozhovory hodné steroidových borců z posiloven, při kterých jsem se potutelně usmíval, ale raději nenápadně, aby na mě někdo nenamířil tu big fuck gun a neustřelil mi palici. Abych jen nehaněl, tak závěrečná herní palba byla velmi slušná, ale zachránit tuhle misi už nemohla. (14.11.2013)

Zatímco hra překypovala sladce temnou atmosférou a hustým výskytem potvor všeho druhu, filmový přepis je obrazově neskutečně FÁDNÍ záležitostí, bez atmosféry a i na těch monstrech se překvapivě škudlilo. Zde ani Rockovo charisma výsledný chabý dojem nezlepšilo. Carmacku, až potkáš Bartkowiaka, flákni mu jednu i za mně.... (05.01.2006)