The Nightcomers
The Nightcomers
The Nightcomers
Režie:
Michael WinnerScénář:
Michael HastingsKamera:
Robert PaynterHudba:
Jerry FieldingObsahy(2)
Komorní psychologický snímek na motivy povídky Henryho Jamese je působivou studií zvláštního světa anglického venkovského sídla na počátku století. Po tragické smrti svých rodičů tu zůstávají dvě dospívající děti v péči staré hospodyně a mladé vychovatelky. Jejich svět, myšlení i činy ovšem zásadním způsobem ovlivňuje a usměrňuje především svérázný čeledín, v jehož povaze se mísí jak sadistické rysy, tak ohleduplnost a láska k dětem. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (34)
Popravdě mě překvapuje nízké hodnocené snímku. Jako možnou příčinu bych viděla jeho přiřazení do žánru horor, protože tam dle mého soudu nepatří. Ale jinak má perfektně vystěvěnou atmosféru s částí dětské nevinnosti a zároveň fascinaci zlem a násilím. Jsou tu úžasně napsané figury od slečny vychovatelky, přes dojemnou starosvětskou hospodyni až po temného nočního příchozího. Je to jestě působivější než Deník komorné, tak dokonalou sondu do lidského nitra jsem už dlouho neviděla. Na otázku, zda se mi snímek líbí, bych váhala s odpovědí. Pokud se mě zeptáte, zda mě snímek zasáhl, odpovídám jednoznačně ANO! ()
Britský snímek „Noční příchozí“ má celkem zajímavou atmosféru, která je spojena hlavně se sexuálním napětím a tím, jak sex v jiné, než klasické podobě dovede dětem udělat v hlavách celkem pořádný bordel. Marlon Brando zde vyloženě neexceluje, nevydává ze sebe všechno, ale přesto je to pořád on, kdo film táhne. On a pak dvě děti, o které se jeho postava ve filmu stará. ()
Marlon Brando jako vždy par excellence, nešťastnou láskou k nýmandovi napůl ochočená guvernantka byla k sežrání, moc sympaticky se položila (pardon) do role. I babizna správcová překvapivě uvěřitelná a vlastně i chápavě lidská... ale ty děti, ty děti. Až na dvě tři živé chvilky jinak ploché postavy bez jiskry v oku a schopnosti mě přesvědčit. Těm jsem nevěřil ani dobrý den, natož nějakou tu empatii a ujeté prožívání lásky jako věčné bolesti. Škoda. ()
Jedenáct let po černobílých Neviňátkách - nejslavnějším filmovém zpracování slavné duchařiny Utažení šroubu - vznikl i barevný prequel. Ten má navzdory luxusní výpravě starého odlehlého venkovského sídla v lesích u jezera za pošmourného podzimu a znepokojivé koncovce daleko jak k hororu, tak i k thrilleru nebo mysterioznímu filmu. Vlastně bych se ho zdráhal označit i za drama, protože až do finále se tu nic dramatického neděje a vy celou dobu jen čekáte, kdy řetěz lehce znepokojivých scén z života dvou dětí a tří sloužících (z nichž dva spolu mají sadomaso vztah s nějakým tím svazováním, což děcka vtipně napodobují) vyústí v to, v co má vyústit. Film si jen tak plyne, nepřekvapí, ale vyloženě nuda to není, hlavně díky zajímavé postavě Quinta v charizmatickém podání Branda. A i děcka byla vybrána dobře. ()
Pre mňa dosť nepochopiteľný a diplomaticky povedané totálne bizarný úlet. Vôbec netuším, čo si o ňom mám myslieť. Herci, ktorí tu sú, nemusia byť zlí. Mnohí z nich mimo tohto filmu dokázali, že vedia byť super. Ale v tomto filme sú príšerní. A je v podstate fuk, či preto, lebo dostali také postavy alebo z nejakého iného dôvodu. Tráviť hodinu a pol v takejto spoločnosti je dosť temná skúsenosť. Výprava sídla uprostred pochmúrnej jesenno-zimnej prírody za istých okolností mohla dosť zachrániť, ale tu je banálna, chudobná a televízna. A čo sa týka žánrového zaradenia do hororu, tak ja som prvý, kto uznáva, že horor má veľa podôb. Ale toto ozaj (možno s výnimkou posledných minút) nemalo so žánrom nič spoločné. Pár (nepodstatných) bodov k dobru za to, že ide o prequel k tomuto. ()
Reklama