Dům voskových figurín

Čekal jsem další pecku s Pricem no bohužel film nesplnil úplná očekávání, ale i tak jsem po konci filmu odcházel s plným spokojeným žaludkem. Film sice dnes již nepřekvapí ale aspoň se na něj dá dívat biť díky fajn atmosféře nebo jako vždy se skvělým Pricem. Jen mi přišlo že Toth neměl svůj vlastní styl, všechno už tu párkrát bylo. N2kolikrát i lépe udělané. Ale aspoň měl režisér koule na to udělat nějakou tu akcičku. (01.07.2010)

House of Wax bohužiaľ úplne postráda znepokojujúcu atmosféru voskových múzeí a to i napriek tomu, že (na rozdiel od Waxwork) sa pracovalo so skutočnými figurínami. Táto skutočnosť však naopak umožnila nakrútiť pôsobivú úvodnú scénu, ktorá evokuje záverečnú scénu z Pátera Thomasa. Pokiaľ mal tento film byť remakom "Tajomstva panoptika" z roku 1933, mal si dať záležať aspoň na inteligentnej modifikácii kľúčovej iracionálnej scény, no tá je len odcitovaná a dokonca je menej pôsobivá. Režisér Andre de Toth sa jednoducho príliš spoliehal na čaro novej 3-D technológie a niektoré scény použil jedine z dôvodu, aby vynikla. 3-D kvalitu diela posúdiť neviem (na jednom z bombastických plagátov je sľubované, že Nothing that has gone before can compare with this), každopádne i v 2-D formáte ide o atmosferickú záležitosť s jednou brilantnou ľakačkou, veľmi efektívne fungujúcou i dnes (keď si pomyslím, že šlo o 3-D film, nejedného diváka muselo v roku 1953 švihnúť o zem). (24.03.2005)

Děj tohoto filmu nemá s House of wax z roku 2005 společného nic, krom několika mrtvých lidských těl zalitých do vosku. Na rozdíl od svého novodobého jmenovce je House of wax z roku 1953 nápaditá kostýmní podívaná, určena sice pro popcornové publikum amerických drive-inů, leč nesoucí v sobě atmosféru těch nejlepších hororových klasik. Příběh se točí kolem skvělého sochaře (Vincent Price), kterého zradí jeho obchodní partner a kvůli pojištění nechá spálit jeho nejlepší práce z vosku. Sochař téměř uhoří. Po nějaké době se však vrací s jediným cílem – pomstou. Své oběti zalévá do vosku a vystavuje je ve svém domu voskových figurín. Zajímavostí je například účast mladého Charlese Bronsona v roli němého svalovce Igora, který plní zločincovi temné plány. Je vidět, že to tehdy všechny bavilo natáčet, díky čemuž mohli vznikat filmy na pomezí umění a braku, které baví i po 50.letech. Na kvalitě se samozřejmě podepsal i jako vždy výtečný Vincent Price. (13.08.2005)

Už jsem nějakejch pár filmů točících se kolem domů/muzeí voskových figurín viděl. Tohle je ale zatím ten nejlepší. Velkou zásluhu na tom samozřejmě má i hororová legenda Vincent Price. Ale není to jen jeho zásluhou. Řekl bych, že tady si to prostě sedlo tak nějak všechno dohromady až z toho nakonec vznikl tenhle povedenej horor kterýmu klidně těch 5hvězd dám. (15.02.2024)

Tradiční horor ze starých časů. Divadelní styl hrůzy s dokonalým hereckým přednesem i slušným chováním. Je to ještě takový slušný horor, který šokuje typicky nějakým ošklivým zlosynem. Je to k pousmání, když sledujete takový druh filmu. Nicméně kostýmy, masky i voskové figuríny a jejich roztékání jsou na tu dobu obdivuhodné. Pravý oheň, žádné pozadí vytvořené ze 2 filmů, které by bilo do očí. Ten film vůbec nevypadá uměle a díky tomu se divák může dokonale vcítit do strašidelné atmosféry i po tolika letech. Celý nápad v tom filmu mi přišel nadčasový a trochu frankensteinovský. Charles Bronson a jeho malá role nemluvícího sluhy Igora potěšila. (01.03.2013)