Cestující v dešti

Jedno se tomuto filmu upřít nedá - od začátku až do konce mě držel v napětí, co bude dál??? Jenomže o když konec filmu, byl pro mě potěšující, zdálo se mi, že ne všechno ve filmu bylo tak jasné, jak se zdálo. Charles Bronson byl poněkud surový a to co si nechala Marlene Jobert, nad tím zůstává rozum stát. Největší záhadou ovšem zůstává, jak mohl Charles Bronson vědět všechny detaily kolem celého případu ... (07.02.2010)

Nemůžu si pomoct a musím dědkovsky zareptat: Dneska to sekaj' jak Baťa cvičky a všecko je to na jedno brdo. A pak člověk náhodou po čase zapne bednu a uvidí tam thriller udělaný jinak. Jak osvěžující. — Co jsem tak koukal, opakují se vůči tomuhle filmu dvě výhrady: Že je pomalý a že je misogynní. Pomalý je, to ano, jak už bývají filmy, které nestojí na zahlcování diváka smrští podnětů, ale nechávají mu čas na vlastní duševní pochody, víc k tomu asi není co dodat. Zajímavější je to s tou misogynností, měla by mi vadit taky, na ponižování holek jsem fakt citlivej, ale tady mi nic takového na mysl nepřišlo (krom scén s tím jejím sladkým víš-co-by-ti-za-tohle-udělal-můj-táta manžílkem, pořád jsem čekal, kdy ho konečně někdo odpráskne), snad proto, že její postava byla vystavěná naprosto uvěřitelně, jako navenek konzistentně podřízená slepička, která ale dokáže dosáhnout svého – kdysi se tomu říkalo „ženské zbraně“. Zobrazit děvče na plátně tímto způsobem se dneska nenosí, což ovšem neznamená, že takové ženy neexistují (aneb nechci se vysmívat tzv. politické korektnosti, považuju ji za dobrou věc, ale nad takovýmhle filmem člověk začne přemýšlet, jestli jsme náhodou s vaničkou nevylili i dítě). A když i renomovaná kritička zůstane ve své reakci u povrchního konstatování, že se jí film už odedávna nelíbí, protože se nedrží žánrových klišé, bijou v něm holky a hlavního „klaďase“ hraje nesympatický Bronson – není to vlastně tak trochu známka, že je udělaný opravdu působivě? (16.10.2012)

Trosku hitchcockovky, ale tez klasicky francouzsky thriller, tak jak je v te sladke zemi dokazali na prelomu sedesatych a sedmedesatych let tocit proste nejlepe. Marlene Jobert je nadherna (kdo zna Rudovousovu zatizenost na rusovlasky chape ...) a hlavne neuveritelne presvedciva, stejne jako jeji herecky protejsek. Moment kdy se poprve objevi na scene je filmarska ekvilibristika. (17.04.2010)

Je MacGuffin v červené tašce TWA, nebo jej okusují pod útesem krabi? Clémentovy artové způsoby a péče o mizanscénu měly diváka odvádět od nedostatku věrohodnosti, ale u mě to spíš fungovalo tak, že na něj upozorňovaly. U psychologického krimi thrilleru zásadní chyba. Steklo to po mně jak letní deštík po bílém kabátku naivní Mélancolie. Snad to spláchlo i zbytky skořápek od dřevnatého louskáčka Charlieho.. (10.06.2021)

Krásná Melie (Marlène Jobert), manželka pilota, tráví mnoho času sama a jednou nechtěně zaujme podivného neznámého(Marc Mazza), na nějž posléze narazí ve svém domě. Je znásilněna a cizince poté, částečně v sebeobraně, zabije. Namísto toho, aby informovala policii, shodí tělo do moře. Po čase se o ní začne zajímat charismatický tajný agent, plukovník Harry Dobbs (Charles Bronson), Američan s neotřelými vyšetřovacími metodami... Specialistovi na krimi-filmy Renému Clémentovi se tu podařilo natočit napínavý, nestárnoucí psychologický thriller, v němž se zdárně doplňují neskutečně přirozeně hrající Marlène Jobert se stále se celkem bezdůvodně usmívajícím Charlesem Bronsonem. (23.01.2005)