Cestující v dešti

Jak to říci... Mě se to prostě nelíbila. Utahaná nuda, kde čekáte dlouho, než se začne něco dít... Hustý tekoucí med, který se nemění a pořád teče a vy čekáte dvě hodiny až přeteče do druhé nádoby... Jako Marléne je hezká tojo, umí i hrát, ale nemůže jí dabovat Sabina Laurinová, proboha !!! Bronson mi asi nikdy sympatický nebude, ale s tím nic neudelám. A jeho infantilní úsměv ??? . A ty další postavy?? Nevím, možná to z toho udělal ten zoufalý dabing... :-/ (24.04.2011)

Nevšední, silný a podmanivý příběh. O křehké bojovnici, jejíž odhodlání bylo pevné jako skála z té nejtvrdší žuly. A o záhadném charismatickém chlápkovi, který sice NEPŘICESTOVAL v dešti, zato šel nekompromisně za svým cílem - přesto nebyl jejím nepřítelem. Nepochopím jen jednu maličkost: Jak mohla mít ta neobyčejná žena za manžela takového ukázkového pitomce ... přímo výstavní exemplář. (18.10.2012)

Je MacGuffin v červené tašce TWA, nebo jej okusují pod útesem krabi? Clémentovy artové způsoby a péče o mizanscénu měly diváka odvádět od nedostatku věrohodnosti, ale u mě to spíš fungovalo tak, že na něj upozorňovaly. U psychologického krimi thrilleru zásadní chyba. Steklo to po mně jak letní deštík po bílém kabátku naivní Mélancolie. Snad to spláchlo i zbytky skořápek od dřevnatého louskáčka Charlieho.. (10.06.2021)

Souhlasím s tahitem, v žádném jiném filmu jsem neviděla Bronsona se takhle usmívat. Partnerka Marlene Jobertová mu jasně sedla a chemie byla evidentní. Ta zručně typicky francouzská natočená kriminálka s množstvím dialogů, kdy neznámý muž ublíží v krásné vilce ženě a co z toho vzejde. Vražda, prozření, platonický vztah...mít za manžela takovýhle macho pilota navigátora, jednou by na to letiště nedojel vcelku....atmosféra byla dokonalá, interiéry mi sedly a Bronson mě ovinul svým kouzlem urostlého chlapa..hezké. A pozor na neznámé cestující, kteří nečekaně vystoupí v dešti z autobusu. (27.01.2015)

"Love, love." Ještě nikdy mě neznělo slovo "love", natož dvakrát za sebou, tak krásně, jako z úst charismatického chlapa Charlese Bronsona, který tak oslovoval křehkou krásku Marlène Jobert, do které jsem se asi zamiloval. Film který má v sobě plno tajemství a nevyřčených pravd je napínavý do posledního okamžiku. Je to jeden z těch mála skutečně silných příběhů, který sice skončí na obrazovce, ale ještě dlouho, předlouho pokračuje v naší mysli a to i díky nádherné hudbě mistra oboru Francise Laie. Film s velkým F a s hereckými výkony z kategorie nadstandartních doporučuji pustit ve večerních hodinách, tma je totiž velkým přítelem pro ještě větší prožitek z této filmařské dokonalosti. (12.08.2008)