Pozdní léto

Pozdní léto je názvem a zároveň synonymem. Jiří Hubač opět nahlédl do obyčejnosti lidské duše a vytáhl z ní skvělý dramatický příběh dvou stárnoucích partnerů, kteří svůj dosavadní život zasvětili naplněním svých snů. Teď, v pozdním létě jejich života, zjišťují, že neuspěli a hledají jeho nový smysl. Oním impulsem je malý chlapec z dětského domova, který má přinést novou radost a nové výzvy, spojené s výchovou dítěte. Jiří Vala v roli Karla svádí vnitřní boj se svou novou rolí náhradního otce. Různě mu radí lidé z jeho okolí, jak se s tím vším vyrovnat. Výtečně zde zahrál Vladimír Krška a neméně důležitá postava Karlova otce v podání Josefa Hlinomaze, která ukazuje, jak je Karel jen nástrojem pro plnění jeho snů. Cítil jsem ten tlak a tíseň některých momentů, kdy je někdo do něčeho tlačen proti své vůli a také zjištění, že každý z nás si ke všemu musí najít cestu sám. Pozdní léto si snad ani nezaslouží tak vysoké hodnocení, ale já rád malinko přidám. Už jen za Michala Suchánka, který byl jako prcek naprosto k sežrání. 90% (25.04.2017)

Nevím, co si mám myslet. Bylo snadné získat dítě z dětského domova a ještě snadnější ho tam vrátit. Vzít si dítě na zkoušku. Co to má jako být? Dítě není hračka, které se člověk zbaví, když ho omrzí. Takhle byl vylíčen komunismus v tomto filmu. Otázkou však je, zda-li to tak opravdu fungovalo. Já byl tehdy ještě na houbách, takže to nedokážu objektivně posoudit. (25.10.2017)

V 74.-tom, to sa mi narodila dcéra, akurát jej išli zuby, mrnčala, bola nesvoja a dávali tento film. Nič som z neho nemal. Vďaka ČT ho dávali nedávno a mne sa vrátili spomienky na časy keď som kvôli malým deťom nedopozeral čiernobielu televíziu. Krásna - nostalgická spomienka na Hubačove scenáre a hercov toho obdobia. (19.08.2018)

Jiří Hubač - Antonín Moskalyk - Luboš Fišer. O civilní a lidský zážitek je postaráno. Do toho naprosto přirozené herecké tváře Věry Galatíkové a Jiřího Valy jako manželské dvojice, které si chtějí adoptovat malého chlapce z dětského domova (výborně a přirozeně zahraného mladičkým Michalem Suchánkem) a otce a matky Věry v podání Ladislava Peška a Dany Medřické jsou ukázkou charakterního a uvěřitelného herectví, které zmíněným hercům prostě věříte a zobete z ruky. Tohle jsou televizní filmy, které nikdy nezestárnou. Jiří Hubač byl mistr ve vyprávění a jeho interpretace jsou nesmrtelné. Moc mě dostala třeba věta Ladislava Peška, když se vrátí domů ve veselé náladě a povídá : " Když Tě potká štěstí, musí radost ven a když musí ven, něco musí dovnitř. " Geniální. (04.10.2015)

"Na co čekáme? Nebude ani lepší, ani horší. Musíme se rozhodnout." Televizní film o lidech, kteří dostali druhou šanci k tomu, aby mohli společně naplnit smysl svých životů. Věra Galatíková si podobnou roli zopakovala, v rovněž televizním filmu "Počítání oveček", z roku 1981 režisera Karla Kachyni. A to, že tu v některých uživatelích vzbuzuje herecký projev Jiřího Valy, tak rozporuplné reakce je jedině dobře, když je jeho postava, tak rozporuplná. Vezmeme li v úvahu, že zde představuje člověka bez otcovských pudů a zkušeností, který možná ani nemá rád malé děti, ale který ví, že když někdo něco udělat může, tak musí. (01.10.2015)