Závrať naruby

S Melem Brooksem, resp. s jeho tvorbou jsem měl, mám a budu mít jeden zásadní problém. Nebohý Mel musel mít v životě smůlu na nechápavé lidi, kterým nestačí naznačit, nasměrovat a naťuknout a tak se naučil ty nebožáky pořádně nakopávat a podávat jim to pěkně po lopatě. Řada jeho vtipů má slušný potenciál, jenže je podává tak přehnaně, že pro mě ztrácejí veškerý půvab. Nedokáže vystihnout tu jemnou linii mezi parodií a křečí. Ale možná je chyba ve mě a tu hranici mám nastavenou příliš vysoko. V Závrati, kde si bere na mušku nebohého Hitchcocka, se ještě drží zpátky a netlačí na pilu tak, jako nedej Bože v Drákulovinách, jenže ani tak to nevytáhnu na výš, než 40 % celkového dojmu. (19.08.2008)

Na tohle jsem se jako velký Hitchcockův fanoušek koukal trošku s obavami; spojení Brooksovy komiky a Hitchcockova napětí se mi zdálo nemožné. Brooks mě ale neskutečně překvapil a razantně utlumil svůj humor. Vtipné, občas roztomile dementní scény tu jsou (pacient pes), nechybí ani running joke (držím... nedržím). Jsou tu citace i z jiných filmů (trenér z Rockyho, Čelisti z Bondovek, vrchní sestra z Přeletu) a samozřejmě naprosto skvostné a přitom vtipné citace nejslavnějších scén z Psycha, Ptáků či Vertiga. Namísto nonstop humoru je tu ale celkem napínavý příběh, za který by se Hitchcock rozhodně nemusel stydět. Psychiatr s hrůzou z výšek přijíždí do blázince, kde se dějí podivné věci. Doktoři na slovo poslouchají děsivou sestru, poslední primář záhadně zemřel, procento vyléčených se blíží nule... navíc na něj nastraží vraždu. Nemá to nějakou geniální pointu, ale napínavé scény (telefonní budka) i skvostné finále (věž) tu nechybí. Brooks okopíroval (a zparodoval) i různé kamerové fígle (průlety oknem či stěnou :D) a sám si střihl výbornou Sinatrovskou titulní písničku. Mistr byl spokojen, já jsem taky spokojen a dávám silné 4* a překvapivě krimi/thriler roku 1977. (19.06.2023)

Ďábelsky chytrá komedie, u které jsem měl pocit, že umřu smíchy. Mel Brooks mě tu dokázal přesvědčit, že není jen skvělým režisérem a mistrem ve svém oboru, ale zároveň i skvostným hercem. Role Dr. Richarda Thorndykea mu sedla přímo na tělo a až do samotného konce bylo vidět, že si ji přímo neskonale užívá. Prostě paráda. (09.10.2006)

Nový poměrně hloupý ředitel staré psychiatrické léčebny poblíž LA mívá skutečnou Závrať naruby, High Anxiety, což jediné ho odlišuje od jejích ostatních poměrně hloupých zaměstnanců, kteří se ho snaží poměrně hloupě zbavit. Scenáristé Rudy De Luca, Barry Levinson a též režírující Mel Brooks jim navíc kladou do cesty roztodivné poměrně hloupé překážky včetně jedné krásné poměrně hloupé blondýnky a všechno proto dopadne dobře až nakonec. P.S. To je zpráva o příběhu, ne o filmu z něj. www.macguffin.cz (19.07.2021)

Může být parodie zároveň poctou parodovaného díla? V podání Mela Brookse je možné všechno. Závrať dokonale kopíruje režijní styl mistra Hitchcocka a přitom nepřestává být pošahanou taškařicí. Třeba takový průlet skrze sklo, nebo přesná rekonstrukce legendární sprchové scény (akorát s novinami namísto nože) rozesmějí i ty, kteří o Hitchových filmech jenom slyšeli. Mnoho scén však ocení jenom lidé znalí většiny Hitchcockových filmů (a většina zde představuje vskutku úctyhodné číslo). Pro někoho to tedy pravděpodobně bude občas nuda, ale přinejhorším nuda velmi stylově zrežírovaná. 80% (09.10.2006)