Uvnitř tančím

No zase taková paráda to rozhodně nebyla. Ale už jsem si nějak zvykl, že filmy o retardérech jsou zde značně nadhodnocené. Jeden retardér má vůli žít a předává ji dost netradičním způsobem svému okolí. O tom je v podstatě celý film. Zasmál jsem se jednou, a to konkrétně, když si naše retardérské duo chtělo zatančit v baru. Nechybí zde smrt. Samozřejmě neprozradím ani náznakem, o kterou postavu se bude jednat. Ovšem věřím, že se vám to podaří odhadnout minimálně stejně dobře jako mně, protože je to takový klasický slaďáček, který prostě nemá moc čím překvapit. Mnoho uplakánků tady popisuje, jak je film hrozně dojemný. Já tedy nepocítil nic, co by alespoň hodně vzdáleně dojetí připomínalo. Zato taková lehká nuda mě neopustila od začátku až do konce. Možná to dost pokazil český dabing, který byl více než strašný. Zejména dabing toho retardéra, kterému nešlo rozumnět mi neskutečně vadil. Lepší *. Víc nemám opravdu za co dát. (04.06.2012)

Tento film mne dokonale přesvědčil, že opravdu stačí vědět, že film je vynikající a nic víc! Byl jsem zaskočen, co dělá Uvnitř tančím v žebříčku csfd, ale po shlédnutí mohu jen konstatovat, že poprávu. Damien O'Donnell je talentovaný režisér a já doufám, že se ještě v budoucnosti od něj dočkáme mnoha zajímavých snímků. Ústřední dvojice James McAvoy a Steven Robertson zahrála naprosto dokonale a proti jejich výkonu nemohu říct ani popel, hlavně James McAvoy svými neustálými hláškami dává filmu ten správný rozměr. Dále musím pochválit krásnou hudbu a kameru. Na závěr mi nezbývá než jen vzkázat těm, co Uvnitř tančím ještě neviděli, aby to v co nejbližší době napravili, opravdu se jedná o velký filmový zážitek........ (19.03.2009)

Vlevo ode mě se brečelo, vpravo se obdivoval plakát Slipknot na zdi Roryho pokoje, uprostřed já: střed všech emocí a tančící uvnitř. Zjistil jsem, že nejde o pocit totální skleslosti, který by vás měl utvrdit v názoru, že lidi na vozíčku těžší to maj, ale o pocit vůle k životu a k pochopení. Ti dva klucí neměli to, co chtěli (jeden svobodu, druhej vysněnou lásku), ale jejich přátelství bylo, díky bohu, pevný jako skála. Ten film možná balancuje na hranách kýče, ale taky je kurevsky silnej. A právě v tom mém střdobodu, v tom závěru, kdy se všechno kupilo, jsem si řek, že uvnitř tančím! (05.12.2009)

Z tej haldy filmov s podobnou tématikou tento snímok predsa len niečím vyčnieva. Podobne ako pri snímku Adem (2010), aj v tomto prípade sa divák častejšie smeje ako plače, čo je veľkým prínosom. Ťažká a smutná téma je tu rozobraná s nadhľadom a jemným humorným spôsobom, čoho dôsledkom je pri konci pozitívny pocit, a to aj napriek všetkým tým ťaživým okolnostiam, hlavne k záveru. 85/100 Videné počas Challenge Tour 2015: 30 dní so svetovou kinematografiou. (14.04.2015)

I když by se na první pohled mohlo zdát, že se bude jednat o depresivně laděné drama o postižených lidech, kteří nemají mnoho chuti do života ve skutečnosti je celkové vyznění filmu poměrně optimistické. Celý příběh je hlavně o přátelství dvou hlavních hrdinů a o lásce, kterou jeden z nich pozná. Herci jsou výborní a dokážou si získat divákovi sympatie, i když jsou oba na vozíku a jeden z nich nedokáže mluvit. Je toho málo co by se dalo filmu vytknout ale i když se jedná o výbornou podívanou na plný počet to není. (20.03.2009)