Tristram Shandy

"Shoe Issue! "Kouzelně hravá narativní hříčka, která dokáže překvapovat takřka v každém momentu stopáže. A nutno dodat, že překvapuje více než-li příjemně a originálně, byť někdy až moc "za každou cenu". Již od úvodních potitulkových záběrů, kdy je citována scéna z Umělcovy smlouvy je jasné, že Tristram Shandy a příběh jeho početí nebude patřit k vážným dílům. Ovšem jaká smršť inteligentní mystifikační zábavy poté následuje hraničí místy až s genialitou. Obvzláště scenárista Frank C. Boyce a režisér Michael Winterbottom excelují. Dokonalý příklad, že nezfilmovatelnou knihu lze adaptovat... I když, pravda, tak trochu po svém. (01.08.2007)

K tomuhle filmu jsem se dostal úplnou náhodou díky účasti Jeremyho Northama. Když jsem posléze uviděl cover a letmo přehlédl údaj, že film je točen podle románu z osmnáctého století (což je mé oblíbené období - obzvláště v anglických kulisách) věděl jsem, že do něj musím. Úvodní rozhovor obou hlavních herců při líčení o barvě škvíry mezi horní jedničkou a dvojkou Roba Brydona mne šokoval a začal jsem tušit, že koukám na něco jiného než jsem očekával. Ano bylo to tak. Ale nelituji. Film skvěle vystihuje shon při natáčení, je obsazen sympatickými herci a opravdu proložen britským humorem, jehož původ bych ve filmu ale ani tak neodhadoval z knižní předlohy, ale ze scénáře F. C. Boyce. Jedno je jisté a to je fakt, že pokud divák nezná knižní předlohu, bude logicky jen tápat a snažit se pochytit to co může, nebo co se mu podaří odvodit. Já knihu nečetl, což považuji při sledování za značné mínus. věřím, že film by pak mohl být z hlediska zážitku ještě lepší. Po té knize se pokusím podívat i když si nejsem jist, zda to bude skutečně tak čtivé, že je to považováno za literární skvost. Pro mne je leckdy už jen Dickens oříškem a to už jsme o dobrých 50 let dále a v devatenáctém století... Dávám 3 zvýšené podpatky. * * * (06.03.2015)

Vyfabulovaná fabulační bublina oděná do netradičního oděvu, nepředstavující ani rybu ani raka, jen podivně vyhlížejícího pavouka snovače, který se snaží obsáhnout řadu žánrů. A já se přichytil na jeho vábivou návnadu a uvízl jsem v jeho sítích. Pseudodokument spolu s pseudoadaptací nezfilmovatelného románového díla jdou ruku v ruce vstříc divákovi s otevřenou náručí a typickým britským humorem. Plusové body si pak můžou připsat fanoušci Black Books za Dylana Morena. (15.07.2009)

Dobrý nápad jak obejít nedějovost knihy tím, že se vytvoří film o natáčení filmu, který je natáčen podle slavné předlohy, takže se film dělí dílem na pohledy do zákulisí, na ubohosti herců, jejich problémy a vůbec peripetie a druhá je filmovým zobrazením některých situací z knihy. Celkem zábavný a vtipný film podle "nezfilmovatelné předlohy". A ona je to vlastně pravda. Tohle není film podle Tristrama Shandyho, jen pohled na jeho natáčení. (24.10.2009)

Adaptace Sternovy knihy je především naratologickou libůstkou. Koho nezajímají problémy filmové formy, měl by se Tristramu Shandymu vyhnout obloukem, protože zařazení "komedie" je opravdu velmi volné. Film má několik rovin. Historické scény, které jak se dozvíme jsou scénami reálného natáčení adaptace knihy. Scény z natáčení, které se snaží budit zdání autentičnosti použitím ruční kamery, které ovšem také překračují do další roviny. Je totiž jasné, že některé úseky ze soukromého života Steeva Coogana a dalších nemohly být zachyceny "filmem o filmu". Jsou tu i "knižní" scény, které přebírají styl natáčené adaptace, ale z filmové logiky víme, že natočeny nebyly, jsou jen součástí knihy a nebyly zahrnuty do scénáře. Málo koho asi při sledování nenapadne jméno Bertold Brecht. Hraní se zcizovacím efektem je vlastně základní premisou celého filmu. Ačkoli je Tristram Shandy dosti nedivácký filmový konstrukt, přesvědčil mě, abych se o Winterbottomovu tvoru začal zajímat. (28.08.2010)