Cesta za vítězstvím

V momentě, kdy sledujete film o hře, kterou milujete, a v ruce držíte podepsané karty šesti ze sedmi hráčů, kteří se v památném finále NCAA objevili (Orsten Artis, Nevil Shed, David Lattin, Willie Cager, Harry Flournoy, Willie Worsley), dostává film úplně jiný, osobnější náboj. Navíc casting naprosto brilantní. Delší komentář snad někdy později. (14.04.2019)

Hodně jsem se těšil na tento film, především proto, že jsme se s klukama často bavili o tom jednom finálovém zápase NCAA 1966 a řikali si, jak rádi bysme u toho byli.. :-) No, takže nostalgie určitě působila, ale hodnocení neovlivnila... FIlm je pravda plný scénaristických klišé, které uvidíte v každém sportovním filmu - bez nich to totiž upřímně řečeno moc dobře nejde... A i s tématikou rasismu, které se nemohl vyhnout, se vyrovnává úspěšně - žádný zlom, ale pro mě 85% (09.02.2008)

Nemá cenu si dělat naděje, už od uvodního songu je naprosto jasné, jak film skončí a jek bude mít následky. Co ale jasné nebylo, a já na to koukal jako tele na nové vrata, byly perfektní herecké výkony a kouzelná kamera, která vás doslova posadila mezi fanoušky, a Josh Lucas ve své životní roli. No prostě slast se na to dívat. I přes očekávaný konec mě napínavé chvilky držely ve varu, chvílemi i lehce nabudily, abych týmu z Texasu fandil. A například oproti Damned united má film grády, spád a prostě celkově odsypává a to nemůžu nechat bez povšimnutí. (10.03.2010)

Řekněme že když sem já začínal s basketem tak sem měl situaci trochu jednodušší.. su bílej, takže sice neskáču 4 metry do vzduchu, ale nikdo neměl rasové narážky.. tak jak to bu bylo v omto filmu, kterej je samozřejmě trochu sfanatizovanej, ale na kráse mu to nějak výrazně neubírá.. popisuje nám situaci ze 70tých let kdy černoši poprvé začali pronikat do souteží a veřejnosti se to ale vůbec nelíbilo..naštěstí jako v každém správném americkém filmu dobro zvítězilo a černoši mohli hrát a díky tomu dnes můžeme vidět basketball jaký je.. sice situace je přesně opačná, ale nikdo to už nikomu nezakazuje.. (01.11.2008)

Film je natočen podle skutečných událostí. Docela se povedlo vybalancovat dva hlavní faktory filmu - rasismus a basketbal. Obojího je tak akorát, vzájemně se to doplňuje a film nikde nedře. Pravda, chvílema trochu nudí (ale jen mírně) a některý pasáže mě připadaly zbytečně lacině efektní. Stejně tak celej film trochu zaváněl lehkým manipulováním diváka. Což ale přesně sedí na film producenta Jerryho Bruckheimera. Jelikož jsem prošvih první asi dvě minuty filmu, tak to, že to produkoval jsem zjistil až na konci. A celkový vyznění filmu jeho stylu celkem odpovídá (natočíme to tak, aby to diváka bavilo a emoce z něj vytřískáme za každou cenu). Nakonec proč ne... (09.07.2011)