Škola tance a šarmu

Milý, oddychový film so sympatickými hercami, jemným humorom, ktorý zabaví, trošku aj dojme a hlavne určite nikomu neuškodí:-)) Normálne by som dala len tri hviezdičky, ale veľmi sa mi páčil výber pesničiek, ktoré zneli počas celého filmu takže nakoniec z toho vychádza s veľmi veľmi slušnými štyrmi... (11.11.2007)

prvně sem to viděl asi tak před dvouma rokama , a vůbec mě film nechytl. Nebavil mě a přišel mi dost o ničem.Ohodnotil jsem film jednou hvězdou. ale ted sem se na to koukl po druhý se svojí holkou , a musím říct že mě celkem překvapilo jak se mi film líbil. Všechno mi najednou dávalo větší smysl. Nejvíc se mi asi ve filmu líbilo když se vracel děj do těch dětských let. U mě ted rozhodne nadprůměr. (03.12.2016)

Než se trochu rozepíšu o filmu samotném, chtěl bych pochválit úvodní větu oficiálního textu distributora „Příběh o náhodě, která učinila sen jednoho muže osudem druhého“, která přes svoji strohost neztrácí na výstižnosti a zároveň příjemně pohladí po duši. Tak to bylo úvodem a teď taky něco k Millerově taneční lekci. Tato škola mne nenaučila ani tanci, ani šarmu a jak jsem v první větě psal o pohlazení na duši, tak sledování Školy tance a šarmu mi spíše uštědřilo políček. Četl jsem komentáře, které snímek častovaly přívlastky jako jemný, milý, oddechový, smutný, nostalgický, originální, laskavý nebo dojemný. Ano, to všechno je, ale taky a to je hlavní, nemá vůbec žádnou šťávu, přičemž by jsme všechny doposud vyjmenované přídomky mohli nahradit jedním a trefnějším, který by zněl „nudný“. Možná kdyby tvůrci odstavili „dancing kinga“ Carlyleho a natočili pouze příběh, který retrospektivně vypráví umírající (mimo jiné, jako vždy vynikající) John Goodman, udělali by lépe. (19.01.2012)

Romance lehčího rázu než třeba Prázdniny,přesto příjemně laskavá i dojemná a místy decentně humorná oddechovka s charismatickým obsazením podávající slušné herecké výkony (Carlyle přesně ví, co má hrát),povedeným prolínáním dějových rovin a vydařeným hudebním doprovodem.77% (15.01.2012)

Robert už pověsil delirium tremens na hřebík, nenakrucuje se v tangách nadrženým dělnicím z ocelárny a netráví hodiny před zrcadlem, aby načesal svou neposednou kštici na Adolfa. Teď je z něj hodný, voňavý a pracovitý člověk. Dneska jsem ho třeba viděl, jak peče housky, doma něžně laská krásně tvarovanou urnu své drahé polovičky a teskní. Náhoda tomu chtěla, že ho horní polovina těla Johna Goodmana vyslala na lekce tance, lásky a krásy a než stačí vyslovit nesmělé smím prosit, už roztáčí na parketu rozpustilý Lindy hop s jednonohou Marisou a ten nejošklivější z New Kids on the Block supí. Chtělo by se říct odporné cukrkandlové melodrama. Když ale otevřete oči a kapku si přihnete, může být ze zápletky mile výstřední poetický horor. Nebudu házet patky a rovnou požádám laskavého čtenáře tohoto komentáře, aby mě beze studu štípl do zadku, protože mě se to snad líbilo. Z určitého úhlu pohledu. (14.01.2012)