Naboso

Díky Tilu Schweigerovi začínám trochu věřit i německé produkci. Tento režisér přesně ví, co chce říct, jeho filmy mají charakteristický svižný střih, flashbacky a výběr známých hudebních šlágrů pro zvýšení efektivity některých scén. Funguje to. Kromě toho musím vyzdvihnout roli hlavní představitelky, protože jsem jí roli věřil... Film je vtipný, smutný, místy trapný, místy bezprostřední, místy silný... Především lidský. Doporučuji, 5 hvězd a asi o chlup lepších 5 hvězd než u Kohouta na víně, protože tady se chvílemi hraje i s vážnými kartami ;-) (02.09.2014)

Na můj vkus příliš kostrbaté. Příběh by ještě ušel, ale režie nestojí za řeč. Je to škoda, protože ve filmu je několik vpravdě kouzelných scének, bohužel je tam i hodně nezvládnutých pasáží, což film velmi výrazně brzdí. Til Schweiger mě v roli vyloženě nesedl, stejně tak do hněda laděnej obraz. Za zmínku ale stojí Leila (Johanna Wokaleková), jejíž naivita mě docela bavila. (04.07.2014)

Til Schweiger /Klepani na nebeskou Branu, Bastard 1997/ opat potvrdil, ze je schopny herec. Tu v tomto filme strieda zamestnania, rodina ho povazuje za budizknicemu. Najde si vsak pracu ako upratovac /a evidentne aj hajzldedek/ na akejsi psychiatrickej klinike. No, aspon nepride do styku s pacientami, lebo co poznam psychologov a psychiatrov /ta pani zo psychiatrie je uz na dochodku/ tak maju velke psychicke problemy, lebo sa zacnu pozorovat a ako sa hovori : psycholog/psychiater si sam nepomoze. S5 k filmu. Til v praci zachrani zivot mladej Leile, a taxa tato dvojka pretlka zivotom spolu. Pochopitelne, po mnohych peripetiach a potom, ako ho ona neprestava prenasledovat. Sympaticky film, Schweiger pred aj za kamerou dokonca : 100 % (13.05.2017)

Milá, pozitívne naladená komornejšia drámička so skvelou J. Wokalek. Prvý krát som ju zaregistroval v Pápežke Jane (2009) kde na mňa urobila veľký dojem, takže som sa tešil hlavne na ňu. A musím konštatovať, že bola skvelá. Postava Leily, duševne utrápenej a krehkej pacientky psychiatrickej liečebne, v jej podaní dostala úplne iný a hlavne prirodzene pocitový rozmer. A aj keď film nemá vyrovnané tempo, je tu možné nájsť pár veľmi pekných emotívnych scénok, ktoré chytia za srdce. 80/100 (23.02.2015)

Bonus: Zaplatím ti, když mi ho teď vyfoukneš...           Vypůjčit si z blázince pacientku a natočit s ní film byl geniální nápad. A primářka je fajn baba, že to filmařům dovolila, hned bych jí za to dal pusu, bréce staré... Docela dementní nápad ovšem byl tu bosou holku pustit na výlet s chlápkem, který je idiot a lúzr (a mě v té roli strašně vadil). Když to jediné smysluplné, co se mu v životě zatím podařilo dokázat, bylo udušení důstojníka gestapa vražením ruky v pěst hluboko do krku. A poté klidně obsadí sám sebe do role citlivého ztroskotance. Tak se nedivte, že jsem se o Leilu celý film strašně bál. A i když mám tolik rozumu, abych se do ní taky nezamiloval (ale bylo by to tak krásné...), rozhodně mi jí bylo moc líto. Obzvlášť když jsem věděl, že jednou to natáčení filmu stejně musí skončit a ona se bude muset vrátit zpátky do ústavu, ke své židli a svému pásku od županu. Škoda. Nejraději bych si zjistil adresu té léčebny a rozjel se za ní teď hned, abych jí aspoň dal pusu, byť jen mezerou mezi železnými tyčemi plotu ústavní zahrady. Ale protože jsem realista, neudělám to. Nechci jí tím ještě víc ublížit. Filmu bych kvůli ní dal i všech pět hvězd, ale jí by to stejně nijak nepomohlo. Ona by určitě jen natáhla ruku přes zamřížované okno a zkoušela ty hvězdičky vysadit zpátky na oblohu... (02.05.2013)