Číňan

Vysoké hodnocení mě poměrně překvapuje - mě osobně film připadal především mdlý a celkem nudný, a ze všeho nejvíce připomínal československé televizní inscenace ze sedmdesátých/osmdesátých let (což není úplně výtka, když to srovnáme s hrůzami, které produkuje současná ČT). I většina postav byla taková nijaká - žádná příliš sympatická (a k tomu pár hodně nesympatických), pro diváka je těžké vybudovat si k nim vztah (a hlavně úplně nechápe, jak si mezi sebou dokázaly vybudovat vztah samotné postavy). Ale možná je to tím, že seveřané (VAROVÁNÍ: STEREOTYP!) nemají ve zvyku být příliš emotivní a jakoby z nich šel chlad - i když na druhou stranu, takový Larse von Trier.. (12.12.2023)

Jestli něco skandinávskou kinematografii, a obzvlášť dánskou, povyšuje, tak jsou to jednoznačně lidské emoce a přirozená deprese z jejich příběhů, které Vás vtáhnou do děje tak, jako kdyby se to životní úskalí dělo Vám. V případě filmu Číňan to není jinak. Dánovi do života vstoupí jeden Číňan, který mu nabídne něco, co lidsky smýšlející postava utápějící se v samotě pravděpodobně neodmítne. Koho by ale napadlo, že to způsobí kolotoč emocí, ze kterých není cesta ven. V závěru filmu mi hlavní postavy bylo neskutečně líto a musel jsem nad ní přemýšlet i po zbytek večera. (29.03.2020)

Jak to vypadá, když se totální flegmatik a nekňuba co se týče práce i vztahů v již pokročilém věku nakonec zamiluje do krásné Číňanečky, kterou si byl okolnostmi donucen formálně vzít. Hlavní hrdina mi hodně připomínal Billa Murraye, ale tady mi pomalé tempo filmu vůbec nevadilo. Vděčné téma o vyvíjejícím se vztahu 2 lidí, kteří si kulturně i jazykově vůbec nerozumí. (31.10.2008)

Veľmi jemná, krehká a v závere i dojemná dráma o tom, že láska je nevyspytateľná a že si nevyberá. Nezáleží na veku, vierovyznaní, rase... je tu pre každého. Inak, keby mne urobila partnerka či manželka to, čo urobila Keldovi, tak dovi dopo. Sklame raz, sklame aj druhý krát, to je jasné. Vlastne to platí skoro pri všetkom, hlavne domácom násilí, nevere, alkohole... Silný nadpriemer. 85/100 (24.06.2019)

Pomalý Dán a žena pomalých pohybů. Těžkopádná otevřenost a lehká uzavřenost. Zjemňující svazek dvou kultur nasazujích masky na tváře. A tvář mluví obráceně, do sebe./ Střet masek v kramářské písni filmu. Té první se tvářnost poskládala z mračen, té druhé svítí vyhlazená do běla oblak. Za maskami dvě poplašené tváře o samotě se svým jazykem. Masky jsou si pro sebe exotické, nevysloveně přitažlivé. V jednu chvíli se mlčky spojí a po slabikách a slovech přijímají. - Tváře, dosud obrácené do sebe, se vyboulí a splynou v lásce - jedna z nich odumírá. Než zemře, vepisuje do druhé své memento mori, a ta si masku už nenasadí. (15.11.2008)