Číňan

„Promiň, že to tak říkám, ale naše manželství…to byl pohřeb.“ Tohle není zrovna to, co byste chtěli slyšet od vaší ženy po 25 letech manželství. A prodejem jejích věcí situaci moc nezlepšíte. Ale naštěstí se můžete během rozvodu jít alespoň dobře najíst ke kamarádskému Číňanovi. Ten vám nabídne krom jídla a opravy svých „tip-ťop“ trubek také peníze za falešný sňatek s jeho sestrou, která sice umí jen čínsky a svatbu nechce, ale kvůli hrozbě vyhoštění ji potřebuje. A když vy navíc musíte tučně vyplatit vaši ex… Jen 3 roky před Ukrutně šťastni natočil Genz film z jiného soudku, ale znovu mě bavil, přestože humor není to hlavní, na čem staví. Jde o postupně se rozvíjející křehkou romanci na pozadí střetu dvou odlišných kultur, která je úsměvná i smutná, a každopádně mě dokázala emočně docela dost zasáhnout, včetně konce. I díky němu dám silné 4*. „Každý den by měl být rozdělený. V pondělí a pátek chodím jíst do bufetu na hlavním nádraží. Ve středu a sobotu je to pizzerie, ale v úterý a čtvrtek jsem tady.“ - „A co v neděli?“ - „To improvizuju.“ (16.06.2019)

Další skvost ze severské, potažmo dánské filmové kuchyně. Pomalu, ale jistě se Dánsko stává možná mojí nejoblíbenější filmovou zemí , protože ani jeden snímek, který jsem letos viděl, mě nezklamal a všechny byly na špičkové úrovni. Tento film vypráví tragikomický příběh v podání instalatéra Kelda, ztvárněného výborně Bjarne Henriksenem, kterého po 25 letech opustí žena a proto začíná svůj život prakticky od nuly. Později přijme nabídku na fiktivní sňatek s mladou půvabnou číňankou, kterou nejméně dobře ztvárnila velice sympatická herečka Vivivan Wiu.Pokračoval bych dále, ale to už bych moc spoileroval...................., každopádně aspoň pro mě po čase zase jeden obyčenej, milej a skvělej film s plným bodovým počtem. (01.07.2014)

Minimalisticky film ve vsech smerech, na prvni pohled obycejny, presto vynikajici. Genz z nijak originalniho scenare, dokazal vytvorit film, ktery dokaze zaujmout. Vesmes sympaticke postavy, ktere jsou velmi dobre zahrane me bavily od zacatku do konce a jelikoz mam slabost jak pro skandinavske, tak asijske zeme, me hodnoceni je jasne! (11.06.2012)

Pomalý Dán a žena pomalých pohybů. Těžkopádná otevřenost a lehká uzavřenost. Zjemňující svazek dvou kultur nasazujích masky na tváře. A tvář mluví obráceně, do sebe./ Střet masek v kramářské písni filmu. Té první se tvářnost poskládala z mračen, té druhé svítí vyhlazená do běla oblak. Za maskami dvě poplašené tváře o samotě se svým jazykem. Masky jsou si pro sebe exotické, nevysloveně přitažlivé. V jednu chvíli se mlčky spojí a po slabikách a slovech přijímají. - Tváře, dosud obrácené do sebe, se vyboulí a splynou v lásce - jedna z nich odumírá. Než zemře, vepisuje do druhé své memento mori, a ta si masku už nenasadí. (15.11.2008)

Vysoké hodnocení mě poměrně překvapuje - mě osobně film připadal především mdlý a celkem nudný, a ze všeho nejvíce připomínal československé televizní inscenace ze sedmdesátých/osmdesátých let (což není úplně výtka, když to srovnáme s hrůzami, které produkuje současná ČT). I většina postav byla taková nijaká - žádná příliš sympatická (a k tomu pár hodně nesympatických), pro diváka je těžké vybudovat si k nim vztah (a hlavně úplně nechápe, jak si mezi sebou dokázaly vybudovat vztah samotné postavy). Ale možná je to tím, že seveřané (VAROVÁNÍ: STEREOTYP!) nemají ve zvyku být příliš emotivní a jakoby z nich šel chlad - i když na druhou stranu, takový Larse von Trier.. (12.12.2023)