Číňan

Jak to vypadá, když se totální flegmatik a nekňuba co se týče práce i vztahů v již pokročilém věku nakonec zamiluje do krásné Číňanečky, kterou si byl okolnostmi donucen formálně vzít. Hlavní hrdina mi hodně připomínal Billa Murraye, ale tady mi pomalé tempo filmu vůbec nevadilo. Vděčné téma o vyvíjejícím se vztahu 2 lidí, kteří si kulturně i jazykově vůbec nerozumí. (31.10.2008)

Po číňanovi jsem sáhl na základě nadšení z Frygtelig lykkelig a zase jsem spokojen. Ze začátku jsem tedy jisté pochyb měl, jelikož dánové ze seznamu žánrů téměř vyškrtli syrovou komedii a opravdu to zkouší na romantickém poli. Ačkoliv na severskou kinematografii dopustit nedám, tak jsem si nebyl jistý, jestli krom stylovosti a syrovosti umí jezdit i po jiných citech. Umí. Krásný závěr budiž důkazem. (26.04.2013)

KINO ART Ostrava, 21.1.2010: Špička romantických dramat. Hodně evropský film, takže žádný kýč nečekejte. Příjemný humor, příjemné tempo, příjemní herci. Jak se pohádat aniž byste si vůbec něco rozuměli? Jak se zamilovat bez pronesené jediné smysluplné věty? Seveřeani prostě umí, o tom se přesvědčuju stále více. (22.01.2010)

Pomalý Dán a žena pomalých pohybů. Těžkopádná otevřenost a lehká uzavřenost. Zjemňující svazek dvou kultur nasazujích masky na tváře. A tvář mluví obráceně, do sebe./ Střet masek v kramářské písni filmu. Té první se tvářnost poskládala z mračen, té druhé svítí vyhlazená do běla oblak. Za maskami dvě poplašené tváře o samotě se svým jazykem. Masky jsou si pro sebe exotické, nevysloveně přitažlivé. V jednu chvíli se mlčky spojí a po slabikách a slovech přijímají. - Tváře, dosud obrácené do sebe, se vyboulí a splynou v lásce - jedna z nich odumírá. Než zemře, vepisuje do druhé své memento mori, a ta si masku už nenasadí. (15.11.2008)

Vysoké hodnocení mě poměrně překvapuje - mě osobně film připadal především mdlý a celkem nudný, a ze všeho nejvíce připomínal československé televizní inscenace ze sedmdesátých/osmdesátých let (což není úplně výtka, když to srovnáme s hrůzami, které produkuje současná ČT). I většina postav byla taková nijaká - žádná příliš sympatická (a k tomu pár hodně nesympatických), pro diváka je těžké vybudovat si k nim vztah (a hlavně úplně nechápe, jak si mezi sebou dokázaly vybudovat vztah samotné postavy). Ale možná je to tím, že seveřané (VAROVÁNÍ: STEREOTYP!) nemají ve zvyku být příliš emotivní a jakoby z nich šel chlad - i když na druhou stranu, takový Larse von Trier.. (12.12.2023)