Dítě z Marsu

Takový prapodivný koktejl: za základ použijeme závažné téma, přilejeme (ne)přiměřenou dávku amerického nevkusu, doplníme dvěma třemi špetkami líbivého sentimentu, okořeníme hrou na Marťana, to všechno smícháme se sympatickým projevem hlavního hrdiny a dojímavým vzhledem dětského herce... a máme tu koktejl opravdu nevídané chuti! - - - Napoprvé mne tenhle film docela zaujal, ale když jsem ho (nedobrovolně) musela shlédnout podruhé, už jsem to nevydýchala tak snadno! (07.01.2014)

Adopce dítěte, které tráví celé dny zalezlé v krabici, je na pováženou, zvláště když o adopci dítěte usiluje vdovec. Jedna žena muže varuje, že je to jako koupit si ojeté auto a ignorovat olej, který z něj vytéká, ale jako kdyby mluvila do dubu, protože on chce dítě v krabici. Takže tu máme dva magory: jednoho malého v krabici, který si myslí, že Marťan, a jednoho velkého bez krabice, který je spisovatel, což už je samo o sobě diagnóza. Na takto udělané zápletce se již dá stavět. Jak se s tím tvůrci popasovali, lze hodnotit různě. Já bych scénář napsal tak, že by nakonec vyšlo najevo, že ten kluk je skutečně z Marsu. Proč by si mrňous vymýšlel? Má dosti přesnou představu o naší sluneční soustavě, v životě neviděl psa – „U nás je nemáme,“ – no a tak dále. Ostatně něco je tam chybně. Marťan by pozemskou gravitaci vnímal jinak a určitě by nenosil zátěžový pás. Naproti tomu věšet se hlavou dolů kvůli prokrvení mozku smysl dává. Krev by měla na Marsu v důsledku nižší gravitace menší hmotnost a srdeční sval by tak mohl lépe prokrvovat mozek než na Zemi, kde je gravitace větší. Stačilo by téma trochu jinak uchopit a mohlo by to být sci-fi jak vyšité. Hlavně bych nechal chlapcova otčíma dlouho tápat v nejistotě, jestli je kluk cáklý nebo jestli mluví pravdu. Důkazů by postupně přibývalo. Něco by se ještě dalo vysvětlit normálně, třeba jako náhody, něco už hůře, no a pak by přišel závěr, který by toto dilema parádně a jednoznačně rozštípnul. Rozhodně by to nekončilo tak, jako tento film, jehož závěr se rozplývá v sentimentalitě a kde kluk bohužel není Marťan. (29.04.2023)

Sám bych tento film asi nevyhledával, ale když už jsem ho viděl, tak jsem nelitoval. Je to příjemná podívaná, která ze začátku působí trochu pochmurně, ale brzy se objeví i vtipné momenty. Vztah otce a syna je často brán jako napjatý, co teprve, když je syn z jiné planety, že? Líbilo se mi, jak se to všechno snaží oba v rámci možností vyřešit. Možná je to tím, že oba procházeli svými osobními špatnými zážitky. Ještě mě napadlo, že radu jak vychovávat dítě z jiné planety by mohli všichni hledat u rodičů Kentových ;-) (03.04.2013)

Sympatická podívaná o postupném sbližování novopečeného otce Johna Cussaca se synem co si myslí že je z Marsu :-). Pokud nejste nároční, měli jste problémové dětství, nebo máte občas pocit že jste z jiné planety ;), máte rádi happy end a tamagotchi efekt, tak tomu jeden pohodový večer věnujte. Stojí to za to. (29.12.2008)

Konfrontace kluka, který má svůj svět a realitou kolem je nekonečně chytlavá - bohužel příliš často zpracovávaná, čili autoři se neubrání spoustě opakování (nechci říkat klišé). Ani tento film se neubránil klasickému schématu, ale spousta krásných myšlenek vyvěrajících z Cusackových rad do života malému marťánkovi dějovou linii vyváží. (20.01.2010)