Válka policajtů

"Válka policajtů" je především výtečné drama, až potom krimi. O postavě Dennise Kleina se nedá říct, že je to záporák k sežrání, spíš krysa, která zaslouží tři kulky do hlavy kdesi v zapadlé uličce Paříže. Jako divák jsem se absolutně ztotožnila s postavou Léa Vrinkse, takže mě trochu mrzí, že mu scénárista nedopřál zaslouženou krutou pomstu, ale jen zadostiučinění provedené jinou rukou. Každopádně tenhle film ze mě dostal ty nejsilnější emoce, jakých jsem schopna, a stojí za to ho vidět..několikrát... (12.07.2005)

Depardieu a jeho nejvydařenější role za poslední roky, charismatický Auteil, dvojice policajtů, z nichž je divákovi podstatně bližší ten, který občas neváhá překročit zákon, dilema vpravdě nezáviděníhodné, závěr nutící diváka ještě dlouho sedět s myšlenkami rotujícími v hlavě a dovolující mu vstát pouze za účelem nalití si koňské dávky něčeho, co nemá chuť a bolí po tom hlava. A příběh, který se vrací k nejlepší tradici francouzských kriminálek. Tedy k šarmu skloubenému se syrovostí. (02.09.2007)

BRI kontra BRE. 7 loupeží, 2 miliony eur. Vrinks a Klein. Vyhraje ten, kdo je dostane. Stará francouzká herecká škola, klasický policejní problémy (prolínající se podsvětí s policajtama), jen plavou ještě ve větší špínavý stoce než jindy. A velmi dobrý akční háv. Ve druhý části filmu se na vás valí psychickej teror, kterýmu je vystaven Leo. A vy si nepřejete nic jinýho, než aby Denis dostal to, co mu patří. Jen když se to stane, máte pocit, že mohl trpět víc. Dobrej francouzkej film se vším všudy. (15.08.2006)

Ačkoliv film znám již několik let, jakýmsi nedopatřením mi uniklo jeho hodnocení. Činím tak tedy teď. První dojem, který diváka sledujícího stříbrné plátno prostoupí, je pocit klasické tvrdé školy. Teprve postupně, v přímé závislosti na košatícím se ději, se potvrzuje to, co film předchází. Hloubka příběhu, propracovanost postav, skutečná - a ne kašírovaná - opravdu niterná lidská tragédie jednoho z hlavních hrdinů, až dokonalá nečernobílost v líčení francouzské justiční (soudní) policie tlačí diváky tam, kde je režisér Marchand chce mít. Skvělé výkony obou protagonistů jen umocňují Marchandovo mimořádné vedení herců - nejvíce to vynikne na postavě Vrinksovy dcerky i faktu, že její dívčí zpodobení Auteil svěřil vlastní dceři - a jsou jen orientačními ukazateli na cestě k nevšednímu zážitku. Marchand nesoudí, nehodnotí, netrestá; naopak neosobně podává děj, který chce být - a také je (zdůrazňuji to právě proto, že v naší současnosti jde o mimořádně vzácný jev) - skutečným příběhem. Hranice lehkého žánru - o nějž Marchandovi nešlo - jsou tu prolamovány ve prospěch diváka, režiséra, ale nakonec i díla samého. O bolestech doby a postmoderních mravních i hodnotových propadech vypovídá VÁLKA téměř vše. O to přesvědčivěji, že právě to nebylo záměrem autorského záměru. Výsledkem tohoto propracovaného, vyváženého a současně spontánního přístupu je jedno z mimořádných filmových děl rodícího se nového tisíciletí. (06.07.2011)

"Policie je jako stará panna, Leo. Hrozně nerada se nechává jebat." Dělat policajta je adrenalinová zábava a taky trochu hazard. Kdo nevěří, ať si běží pro náborovej příspěvek. Pak zjistí, že každej polda, kterej chce mít výsledky, tak se musí spojit s gaunerama. Udělat si z nich kamarády. Bez nich to totiž nejde a oni rozhodně nevyklopí informace z nějaký lásky ke spravedlnosti. Chtějí, aby se oko zákona občas dívalo jinam a nevidělo drobnou nepravost. Třeba vraždu. No to už je asi trochu moc. To se v ideálním světě nedělá, ale tady nejsme v ideálním světě. Tady jsme mezi poldama, kteří už se v těch výkalech brodí příliš dlouho a význam slov čest nebo etika už dávno zapomněli. Je to drsný. Je to dobrý. Je to smutný. A je to dost dobře reálně možný. (04.05.2022)