Válka policajtů

Nádhera. Jako ze starých dobrých časů 60. a 70. let, kdy se ve filmech utkávaly silné charaktery představované Delonem, Belmondem, Venturou, Gabinem a dalšími. Pořádně drsná kriminálka bez zbytečných příkras, výbuchů, dopravců v oblecích. Olivier Marchal je zjevně s policejním prostředím dobře obeznámen, alespoň vidíme, že podobné prasárny se dějí všude. Není to sice dokonalé, ale jde o jeden z případů, kdy nějak neshledávám důvody něco vytýkat. Snad díky Marchalovi francouzská kriminálka zase ožije. (03.03.2006)

Ještě předtím, než Olivier Marchal usedl na režisérskou stoličku, musel během své předchozí policejní kariéry vidět mnoho zlého, protože jinak by nedokázal s dokonale vybroušenou syrovostí podat tento drsný příběh nekompromisního souboje policistů proti zločincům i mezi jimi samotnými. Formálně Válka policajtů jenom lehce naznačí styl starších francouzských i amerických kriminálek, aby následně pokračovala jako moderně vyprávěné dílo, ve kterém však Marchal přenechává místo ostrého střihu a rychlých kamerových nájezdů samotnému tempu, které se chvílemi řítí neskutečně zběsile, aby následně ubralo hlavně v druhé polovině, protože v ní přichází úplně jiná dějová nota, podle jejíhož pomaleji rytmizovaného taktu se řídí i hudba, která z dunivého samplu přejde k romanticky znějícím tónům klavíru a snad každý divák začne prosebně doufat v alespoň malý happy end, který by alespoň trochu svlažil jeho strhané smysly. Pod pevnou režisérovou rukou pak předvádějí Daniel Auteuil s Gérardem Depardieuem strhující výkony, z nichž hlavně druhý jmenovaný překvapí v netypicky záporné roli. Pokud je něco na Válce policajtů špatně, tak asi poněkud hrubě vytesaná psychologie postav v první části snímku, kde si důvody vzájemné nevraživoti mezi policisty musí divák trošku domýšlet, ale to je jenom nepatrný kaz na formálně i obsahově brilantním snímku, po kterém vám bude nevolno nejen z policie, ale i „z toho svinstva všude kolem“ jako takového. (03.08.2005)

Velké překvapení z francouzské filmové školy, která má asi nejvíc kvalitních kriminálek ze všech národních kinematografií. Překvapující mladiství vzhled filmu a hudba podpořená ještě lepším scénářem. Ten je opravdu skvostný a využívá schopností hlavní dvojce Depardieu - Auteuil do poslední kapky. Daniel Auteuil je chvíli hodný, pak zase špatný a pak zase hodný. Je hodně na vás kdo se podle vás chová správně. Záleží na úhlu pohledu. Vždy odpovědný a dobrý policista proti nečestnému s výsledky. Všechno do sebe na konci zapadne a všichni aktéři musí být odměněni potleskem. Už dlouho jsem neviděl Gérarda Depardieu hrát tak dobře a svého Denise si vychutnal. Taková malá poklona klasickým kriminálním filmům. Kdo neuvidí neuvěří, že se dá tak dobrý krimi film, kde jsou hodnými i špatnými policisté dá natočit. (18.02.2007)

Ačkoliv film znám již několik let, jakýmsi nedopatřením mi uniklo jeho hodnocení. Činím tak tedy teď. První dojem, který diváka sledujícího stříbrné plátno prostoupí, je pocit klasické tvrdé školy. Teprve postupně, v přímé závislosti na košatícím se ději, se potvrzuje to, co film předchází. Hloubka příběhu, propracovanost postav, skutečná - a ne kašírovaná - opravdu niterná lidská tragédie jednoho z hlavních hrdinů, až dokonalá nečernobílost v líčení francouzské justiční (soudní) policie tlačí diváky tam, kde je režisér Marchand chce mít. Skvělé výkony obou protagonistů jen umocňují Marchandovo mimořádné vedení herců - nejvíce to vynikne na postavě Vrinksovy dcerky i faktu, že její dívčí zpodobení Auteil svěřil vlastní dceři - a jsou jen orientačními ukazateli na cestě k nevšednímu zážitku. Marchand nesoudí, nehodnotí, netrestá; naopak neosobně podává děj, který chce být - a také je (zdůrazňuji to právě proto, že v naší současnosti jde o mimořádně vzácný jev) - skutečným příběhem. Hranice lehkého žánru - o nějž Marchandovi nešlo - jsou tu prolamovány ve prospěch diváka, režiséra, ale nakonec i díla samého. O bolestech doby a postmoderních mravních i hodnotových propadech vypovídá VÁLKA téměř vše. O to přesvědčivěji, že právě to nebylo záměrem autorského záměru. Výsledkem tohoto propracovaného, vyváženého a současně spontánního přístupu je jedno z mimořádných filmových děl rodícího se nového tisíciletí. (06.07.2011)

Dva policajti s vlastními pravidly uzrálými léty služby, úrovní prohnilosti a rádoby poctivostí věcí a lidí, každý na své "správné" straně. Daniel Auteuil a Gérard Depardieu jsou dnes asi nejlepšími francouzskými herci a dívat se na ně, mít tu možnost vyčíst v jejich tvářích vše, co neříká scénář, to je prostě paráda a parádní byla i tahle poctivá kriminálka. (27.10.2005)