Válka policajtů

Od filmu jsem nic moc necekal, takovyhle druh filmu moc nemusim, pokud je teda nereziruje Scorsese, ale byl jsme mile prekvapen. I kdyz film ma uz nekolikrat videnej pribeh, presto mi prisel originalni. Hlavne svou syrovou atmosferou a realisticnosti. Navic si Marchal pohral fakt uplne ze vsim, treba vyzbroj zlocincu i poldu je paradni prehlidka ruznejch druhu zbrani. Nejvic jsem se asi tesil na zaporaka Depardieu, kterej je fakt dokonalej, ale ma dost malo prostoru. Daleko vic tu je pozornost zamerena na Daniela Auteuila, kteryho moc neznam, ale misty byl jeste lepsi nez Depardieu. Navic film neni rozdelenej na hodny a zly, takze i oba hlavni hrdinove delaj pekny spatnosti a clovek pak nevi, komu ma vlasne fandit. Film mi trosku stylem pripomnel filmy Michaela Manna, ale u Valky policajtu jsem se narozdil od Mannovo filmu dobre bavil. (23.12.2006)

Ačkoliv film znám již několik let, jakýmsi nedopatřením mi uniklo jeho hodnocení. Činím tak tedy teď. První dojem, který diváka sledujícího stříbrné plátno prostoupí, je pocit klasické tvrdé školy. Teprve postupně, v přímé závislosti na košatícím se ději, se potvrzuje to, co film předchází. Hloubka příběhu, propracovanost postav, skutečná - a ne kašírovaná - opravdu niterná lidská tragédie jednoho z hlavních hrdinů, až dokonalá nečernobílost v líčení francouzské justiční (soudní) policie tlačí diváky tam, kde je režisér Marchand chce mít. Skvělé výkony obou protagonistů jen umocňují Marchandovo mimořádné vedení herců - nejvíce to vynikne na postavě Vrinksovy dcerky i faktu, že její dívčí zpodobení Auteil svěřil vlastní dceři - a jsou jen orientačními ukazateli na cestě k nevšednímu zážitku. Marchand nesoudí, nehodnotí, netrestá; naopak neosobně podává děj, který chce být - a také je (zdůrazňuji to právě proto, že v naší současnosti jde o mimořádně vzácný jev) - skutečným příběhem. Hranice lehkého žánru - o nějž Marchandovi nešlo - jsou tu prolamovány ve prospěch diváka, režiséra, ale nakonec i díla samého. O bolestech doby a postmoderních mravních i hodnotových propadech vypovídá VÁLKA téměř vše. O to přesvědčivěji, že právě to nebylo záměrem autorského záměru. Výsledkem tohoto propracovaného, vyváženého a současně spontánního přístupu je jedno z mimořádných filmových děl rodícího se nového tisíciletí. (06.07.2011)

"Válka policajtů" je především výtečné drama, až potom krimi. O postavě Dennise Kleina se nedá říct, že je to záporák k sežrání, spíš krysa, která zaslouží tři kulky do hlavy kdesi v zapadlé uličce Paříže. Jako divák jsem se absolutně ztotožnila s postavou Léa Vrinkse, takže mě trochu mrzí, že mu scénárista nedopřál zaslouženou krutou pomstu, ale jen zadostiučinění provedené jinou rukou. Každopádně tenhle film ze mě dostal ty nejsilnější emoce, jakých jsem schopna, a stojí za to ho vidět..několikrát... (12.07.2005)

Francouzské drsné příběhy o ještě víc drsných policajtech mi nikdy moc neříkaly, například ty s Delonem mi připadají převelice trapné, ale tohle se povedlo. Trošku to připomíná některé pozdější díly komisaře Moulina. Realita a akční scény se střídají opravdu vyváženě, námitku bych měl jen proti přehnané doslovnosti některých scén (myslím hlavně flashbacků.) Herecky je film bez debat brilantní. (29.12.2005)

Jakákoliv moc, zřejmě budí v člověku pocit, že může zasahovat do všeho, a když je ve hře navíc možnost, jak získat ještě vyšší moc, tak nejjistější způsob k jejímu uchopení je, nemít žádné ohledy. Ovšem pokud se z boje o získání lepšího postavení stane pouze boj o udržení stávajících pozic, tak to už padají i poslední zábrany. Drsné, smutné, depresivní. Tak a jak si poradím s tou beznadějí, která na mě se závěrečnými titulky padla, tak to teda vážně nevím. (29.07.2005)