Marebito

Myšlenka najít tu nejhrůznější tvář děsu byla dobrá a proto jsem se do marebita pustil, ale pak - SPOILER - hlavní hrdina najde upíra a původní myšlenka filmu se kamsi vytratí. Nebo alespoň mě to tak připadalo. Do toho neorganizovaného zmatku nudí k smrti monologová onanie, která mě celkem často nutila používat rychloposuv. Japoncům někdy prostě nerozumím. 10% (02.02.2014)

Marebito je tak trochu filosofická variace na téma hledání zdroje opravdové hrůzy. Kameraman, který se snaží onen zdroj největšího strachu najít, se stává svým posláním doslova posedlý, tráví hodiny sledováním různých záběrů a pomalu se uzavírá sám do sebe a svého trochu šíleného světa. Zlom nastává, když v podzemí města nachází dívku v řetězech. Vezme ji k sobě domů a zatímco se dál snaží dosáhnout svého cíle, je nucen se o ni starat a to i za cenu toho, že sám někoho připraví o život... Zdá se vám, že se to poněkud odklání od původního tématu? Z velké části byste měli pravdu, protože v tento moment se to skutečně mění v tak trochu slasheroidní thriller, ale leitmotiv hledání nepoznaného zde pořád lehce prosvítá. Co se týče samotného rozuzlení, nechává režisér větší část interpretace na vás. Kdybych měla hodnotit Marebito jako horor, tak kromě pár výraznějších scén odehrávajících se například právě v podzemí zde toho moc hororového není. Jedná se spíše o takový režisérův experiment využívající pěkné kamerové záběry, podivnou hru s příběhem a fylosofii. (23.06.2011)

Marebito, Marebito... Proč máš do prkýnka tak skvělý námět a nesmírně poutavý popis, abys mě pak ve výsledku hodně zklamal? No nic, nebudu brečet nad rozlitým mlékem, ale Marebito zkrátka hodně přešlapuje na místě a pro mě vůbec nerozvádí onu myšlenku "pohybování se na tenké hranici mezi šílenstvím a osvícením" kvůli přiblížení se k totálnímu strachu. Zpodobnění tematiky na mě vůbec nezapůsobilo a stalo se jaksi vlažnou procházkou jinou dimenzí. Místama některé myšlenky vyzní zajímavě, ale obecně ta narace není natolik silná a podnětná k zamyšlení vůbec. Obrovitánská škoda, mohla to být skvěle bizarní podívaná. (04.09.2014)

Natočit celovečerní film za týden nezní příliš uvěřitelně. Režisér série Ju-on však mezi produkcí remaku Ju-on: The Grudge a re-remaku The Grudge natočil za 8 dní horor Marebito. Z logické úvahy vyplývá, že to na kvalitě snímku musí být dost znatelné. Skutečnost je ale trochu jiná a kdyby délka natečení nebyla známá, tak nikdo nic vyjímečného nepozná. Na začátku Marebita se seznámíme s kameramanem posedlým svou prací, lépe řečeno posedlým natočit něco neznámého, tajemného. Je v tomto poměrně náročný a s duchy nebo UFO se údajně nespokojí, chce totiž zachytit něco úplně nového. Před nedávnem se po náhodou přichomýtl k dosti podivné sebevražedné scéně a jelikož je skutečným kameramanem na svém místě a svou videokameru tahá snad všude s sbeou, sebevraha natočil. Tento neštastník veřejnost fascinoval tím, že si probodl oko, což není zrovna typický způsob dobrovolného odchodu ze světa. Náš hrdina je však fascinován pocitem naprostého zděšení v jeho očích a usmyslí si, že musí za každou cenu vidět to co dotyčného tak vystrašilo. Pátraní ho zavede do tajupného podzemního světa pod povrchem Tokya, kde nalézá zvláštní bytost... Už tohle všechno by na slušný horor stačilo, ale stane se toho mnohem víc a na konec zjistíme, že je možné si celou pointu vyložit i trochu jinak. Hlavní hrdina je uzavřený samotář posedlý svou video-zálibou. Aby měl při pátrání čistou mysl rozhodne se vysadit předepsaná antidepresiva... zde se nabízí jedno možné vysvětlení, že vše co se ve filmu odehraje je výplodem jeho šílené mysli. Ano dává to smysl a film vás sám na tuto cestu výkladu navede, ale je skutečnost opravdu taková? Vysvětlení je ještě trochu někde dál a hlouběji a opravdu není snadné film pobrat, když se filmem samotným nabídnuté vysvětlení ve skutečnosti liší od toho co se skutečně skrývá pod povrchem tohoto hororu. Příběh sledujeme z očí našeho hrdiny a děj je provázen jeho komentáři. I když jde na jednu stranu o člověka šíleného, tak jako hororový (nebo možná spíše thrillerový) průvodce plní svou funkci dokonale. Všechny skuečnosti a podivnosti přijímátakřka bez mrknutí oka, takže se nedočkáme žádných trapných "Co se to sakra děje? Co to je? Bože!" Ale ať se děje co se děje náš hrdina na vše reaguje jako by to byla samozřejmost, což zní možná podivně, ale je to rozhodně sympatičtější než kdyby byl ke všemu skeptický a panikařil. Nad filmem je potřeba se docela dost zamyslet a pokud hledáte něco nenáročně lekacího, tak pro vás Marebito určené rozhodně není. (28.07.2007)

Film o člověku, který se pomocí videokamery pokusí zkoumat odvrácenou stranu skutečnosti. Co vidí člověk těsně před smrtí? Z počátku se tedy zdá, že o tom film bude Pak se to nějak zamotá, hrdina sestoupí do tokijského podzemí, najdete tam nahou dívku, přivede si ji do bytu.a tady začínají spoilery, tak přeskočte na poslední větu.dívka nechce nic jíst, kameraman nakonec zjistí, že ji chutná lidská krev. Pak zabije nějakou ženu, což prý jeho manželka, nakonec nějak vyplyne, že ten „vampír“ je jeho dcera. Do toho se setkává s člověkem, který zemřel, protože si probodl hlavu (vpich vedl okem)nakonec sám sestoupí se svou (už opět nahou) dcerou do podzemí, kde ho ona natáčí. Proč tak dlouhý popis děje? Celý film je poměrně zmatený, to se nakonec asi zdůvodňuje tím, že se vše odehrálo v hrdinově narušené hlavě. Nejsou tu žádné skutečně strašidelné momenty. Autoři sázejí na snovou atmosféru – ta by asi měla diváka pohltit a vyděsit ho. U mě k tomu nedošlo. Počáteční očekávání „přitlačení na pilu“ se mění v nudu. Do toho se celkem realistické prostředí naprosto nabourá při hrdinově sestupu do podzemí – „hory šílenství“ vypadají jak z lepenky, lacině. Ke konci je několik poměrně krvavých scén, které však působí víceméně směšně (napouštění lahví krví, závěrečný polibek). Znudění diváci už nic moc neočekávají a k smíchu jim postačí sebenepatrnější záminka. Marebito k smrti nevystraší, možná jen unudí. (27.03.2006)