Režie:
Jan HřebejkScénář:
Petr JarchovskýKamera:
Jan MalířHrají:
Aňa Geislerová, Josef Abrhám, Jana Brejchová, Jiří Schmitzer, Emília Vášáryová, Roman Luknár, Jan Hrušínský, Jiří Macháček, Michaela Mrvíková, Adam Mišík (více)Obsahy(1)
Film vypráví o věčném rozporu mezi rozumem a citem, o dvou podobách lásky, duchovní a tělesné, o možnosti přátelství mezi mužem a ženou, tak, jak o ní píše ve své stejnojmenné básni Robert Graves. Tvůrci přiznávají, že jeho příběh je tak trochu "červenou knihovnou", že základní téma je jakoby z románu pro služky. Avšak podle scenáristy je to jen "ironické východisko", protože životní situace filmové postavy je vážná a plyne z ní řada paradoxních situací, které jsou tragické i zábavné a inklinují k černému humoru. Režisér Hřebejk a scenárista Jarchovský tentokrát zvolili syrové vyprávění v příběhu mladé ženy, která prožívá ne příliš šťastné manželství s drsným mužem, když potká jeho andělský protiklad, staršího emigranta. Seznámí se s ním přičiněním manželovy nelegální činnosti. Zatímco muž sedí ve vězení, žena odjíždí i s dětmi a novým přítelem do Itálie. Ale vztahy nejsou jednoduché, ani jejich řešení. Po mužově propuštění z vězení a po smrti své matky se i žena s dětmi vrací domů... Vedle hlavních rolí milostného trojúhelníku v podání A. Geislerové, J. Abrháma a R. Luknára ve filmu podaly výborné výkony J. Brejchová a E. Vášáryová (matka a tchyně), kterým skvěle sekundoval J. Schmitzer (manžel hrdinčiny matky). (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (530)
Peter Jackson vôbec nemusí kvôli Hobitovi znovu najímať Andyho Serkisa a za veľké peniaze generovať trikovo náročného digitálneho Gluma. Úplne stačí dopraviť na Nový Zéland Jiřího Schmitzera a nechať ho zahrať ten istý charakter ako v tomto filme. Aj tie ksichty dokonale sedia. "Tak nepí*uj a bež mi sehnat mého zku*veného miláška!" Sledovalo sa to dobre, ale potom som si uvedomil, aké vrcholne nesympatické postavy tvorcovia vytvorili, a že sa to vlastne mohlo volať aj Děvka v nesnázích. Ale Geislerová sa pre tieto zvodné mrchy, čo na vás najprv nevinne zagúľajú očami a potom vám odhryznú gule, asi narodila. ()
Hřebejk drží trend a klesá zase o stupínek níž. Ne že by byl horší režisér, to jen Jarchovský nabízí plytkou a příběhově veleřídkou story, jejíž obsah by šel shrnout do jedné věty. Mezery v obsahu vyplňuje jen pár videoklipů na sladké písničky a srandičky s Jiřím Schmitzera. Mnohdy nelogický, ale hlavně prázdný trapas okořeněný tím, kolik diváků to Hřebejkovi zase sežralo (a žrát bude). I když jde o červenou knihovnu bez napětí, vnitřní dramatičnosti, originality, ale i bez velkých nedostatků v obsazení (Macháček už je spíš karikatura) nebo v rytmice vyprávění (konec mohl být klidně po sedmdesáti minutách). Více než černobílá postava Emílie Vašáryové, ten kiks hodný spíš Víta Olmera než Hřebejka, přitom vypoví víc než pět komentářů. ()
Duo J+H umí vidět realitu svých současníků, bohužel vzikl film ještě prázdnější než ta realita. Zbytečný film o zbytečných lidech, navíc nepochopitelně dlouhý. Pár silnějších momentů, vtipné propletení postav ani vynikající obsazení nemohou zachránit rozbředlý nudný příběh. Jestli Hřebejk opravdu věří tomu, že je to "film o sexu, penězích a dobrém člověku", tak už je přes své mládí asi senilní. Celkem se dá pochopit, o co mu šlo, ale opravdu z toho vyšla jen blbá červená knihovna. Celek skládaný z rádoby efektních "zaklapnutí" jednotlivých segmentů či postav do sebe byl zde zoufale rozbitý. Ríša měl asi fungovat jako komická vložka. No tak se zasmějme. Účel těch nasládlých anglicky zpívaných písní, které mi znepříjemňovaly už tak dlouhé čekání na konec, jsem nepochopil. Výskyt Radůzy, jakkoli potěšující, jsem rovněž nepochopil. Zato jsem dobře chápal neustálý výskyt nápisů Student Agency. Herci (včetně dětských) potěšili, ale celkem nepředvedli nic, co by stálo za zvláštní pozornost. Asi ani nemohli. Z hovna bič neupleteš. Snad jen o Geislerové bych utrousil, že mi připadala ve své roli přesvědčivá. Přes všechnu bídu to byla jakž takž ucházející podívaná, takže jako výpravná reklama na dopravní firmu si to ty dvě hvězdičky zaslouží. ()
Z tohoto filmu plyne pár věcí: A) Ženský jsou nepoučitelný. B) Radůza je jen průměrná zpěvačka. C) Celý film stojí na Schmitzerovi. Oprávněný český lev. Naopak nevím, kde ho nabrala Geislerová. Ale budiž. Závěr: Film zachraňuje především výše zmíněný Schmitzer. Jinak je to dost průměrný snímek. Škoda. ()
Kurva Hřebejku, sežeň si konečně nějakýho pořádnýho scenáristu a Jarchovskýho prosim tě zastřel. Po formální stránce totiž zraješ jak víno, ale nač je pěkná schránka (některé obrazové kompozice v lecčem připomínají některé Hřebejkovy evropské vzory), když obsahuje tuny balastu, tucet povrchně napsaných postav, a nebo plno ledabyle pospojovaných scének a situací u kterých jsem marně dumal nad konáním té či oné postavy. 50% s konstatováním, že začínám pozorovat jistou přímou úměrnost. Čím jsou totiž Hřebejkovy filmy lépe natočené, tím jsou prázdnější, nudnější a plytší. Takže pro příště sháním dobrého pisálka. Ono totiž nechybělo mnoho a měli jsme na světě další Duši jako Kaviár, akorát snad jen pěkně natočenou a v několika případech dobře zahranou. ()
Galerie (54)
Photo © Total HelpArt T.H.A.
Zajímavosti (16)
- Jiří Macháček, který ve filmu hraje právníka, ve skutečnosti práva vystudoval. (Kulmon)
- Filmování probíhalo v Praze a v Itálii v Toskánsku. Scéna na hřbitově se natáčela u kouzelného kostela u obce Chvojen na Sedlčansku.Filmovalo se i ve věznici Pankrác. V Praze se filmovalo na Žižkově, Hradčanech, Malé Straně, Motole, Hlubočepích, Novém Městě a Nuslích. (Brtniik)
- Scenárista Petr Jarchovský v době vzniku filmu přiblížil svůj pohled na mimořádnou postavu Richarda Hrstky (Jiří Schmitzer): "Je to vysokoškolák, který okamžitě po ukončení vysoké školy za totality plánovitě šel do invalidního důchodu - třeba kvůli modré knížce. Později se z jeho ulejvárny stal princip, jak vyzrát na na socialistické zřízení. Zašívárna se mu stala životním stylem a krédem. Takových lidí byla spousta. A přelili se do nových časů. Mimochodem, jsou jich plné hospody, a když se s nimi dáte do řeči, zjistíte, že jsou to dnednes často velmi militantní vyznavači a voliči ODS. Mluví o pořádku, řádu, pracovitosti a o tom, jak je každej zodpovědný zám za sebe. Richard patři ke generaci, která po osmašedesátém ztratila smysl existence. On sám se ho však nikdy nepokoušel znovu nalézt. V jeho postavě je koncentrované všechno negativní z tehdejší deziluze." (NIRO)
Reklama