Mise spravedlnosti

Nijak závratné béčko, kde bojové scény jsou snímány opravdu prazvláštně. K tomu všemu jsou hlavní postavy nezajímavé a dokonce i David Carradine se ukázal jako neschopný záporák. Ani zde nebyli hlášky a vtipné momenty, které by film okořenili. Vše tomu nasadil korunu final fight, který bel velmi nudný a zdlouhavý se střihem, který mu ještě ubíral na zajímavosti. (25.08.2008)

Když nám bylo třináct, ujížděli jsme na tom, ať se na plátně dělo cokoliv. Dneska je na snímek Steva Cohena potřeba pohlížet trochu jinou optikou. Děravý kriminální příběh vynášejí do alespoň trochu slušných čísel bojové sekvence, kterak se Chad McQueen a Cynthia Rothrock solidně otáčejí, kolem je jen nános klišé a hudba jak z nějakého zaplivaného striptýzového baru. Připočítejme si navíc jednoho pitvořícího se černocha s plnou hubou keců, brášku, který se vydal na špatnou cestu, Davida Carradina s jedním smrtícím úderem a mrtvého hromotluka ležícího na pitevním stole, kterak si v klidu oddychuje – a máme tu béčko, které ani po letech úplně neurazí. O rok později přesto přišlo o krapet silnější pokračování. (15.08.2013)

Prvni dil serie Martial Law je asi nejslabsi ten priblblej Mc Queen se mi proste nelibi jeho souboje jsou dost stereotypni ale zase je tu Rothrockova a taky a predevsim Carradine ktery lecos zachrani zaverecna bitka je pak preci jenom povedena asi i diky jeho ucasti je to totiz opravdu master to bezesporu takze celkove bych to videl na lehce lepsi prumer (24.11.2012)

Svým způsobem roztomilá kravina, která jakžtakž drží pohromadě do bodu zlomu. Tím je smrt Thompsonova mladšího bratra, v té chvíli totiž do již velmi chatrného soupisu činností herců na place, čti scénáře, jako když střelí a Mise spravedlnosti nebo chcete-li Válčící zákon (skvělý to překlad přezdívky hlavního hrdiny) započne zběsile finišovat a všechno přestává mít jakýkoliv řád, smysl či chcete-li elementární logiku. Způsob jakým se hlavní hrdina dostane k rozluštění do té doby skryté záhady, tedy kdo je tajemným panem M a hlavním zloduchem jsem do této chvíle sice plně nepochopil, ale rozhodně mě to skvěle pobavilo. Choreografie soubojů je pak rovněž tragická, ale od béčka s Davidem Carradinem se rozhodně nedalo čekat nic jiného. Za onen dadaistický zážitek v poslední třetině filmu ale nemůžu jít pod tři. (24.03.2020)

Tolik potenciálu a tak strašně zadrbaného. K čemu je skvostné obsazení hlavních (Cynthia Rothrock) i epizodních partů (Benny Urquidez, Tony Longo) i realtivně obstojná choreografie, když to všechno podělá režie, kamera a střih. Většina záběrů v akčních scénách je příliš blízkých, takže choreografie a fyzické schopnosti aktérů nemají šanci vyniknout, a někdy je dokonce kamera blbě postavená, takže je vidět, že údery nejdou na tělo. Podobně by stačilo krapet víc dotáhnout určité linie scénáře a výsledek by býval chytil pořádný dramatický náboj, ale také by náležitě vynikla linie s figurou Cynthie Rothrock. Paradox této bývalé přebornice bojových umění a přední americké akční představitelky spočívá v tom, že jí věhlas i zásadní prodloužení filmové kariéry přinesly právě takovéto zoufalé a nuzné video braky americké produkce, s nimiž ji má spojenou většina západních diváků. Přitom ale představovaly drastický kvalitativní propad vůči fenomenálním akčňákům, ve kterých účinkovala v 80. letech v Hongkongu, v čele s choreograficky úchvatnými filmy pod vedením Coreyho Yuena "Yes, Madam" a "Above the Law" i s co do akčních sekvencí vrcholným "The Blonde Fury". "Martial Law" sice nepatří mezi největší průsery v její americké filmografii, ale svou nedotažeností, rozbředlostí a zapomenutelností z toho vychází nakonec ještě hůře než legendární dreky typu "Undefeatable". (14.03.2021)