Kvarteto

Jaj, pokus o art. No, zase to teda nějak nedopadlo, protože k povedenému artu to má na míle daleko. Téma chápu, ale je to celé zpracované neskutečně nezajímavě, postavy taky nejsou zajímavé a tak to jenom plyne, abychom zjistili, že to je ve finále o ničem, co se snaží zakrýt, že o ničem není přitom ve skutečnosti o ničem je. Nakonec i ten film je ve finále nijaký. A já se ptám - proč se proboha tvoří takovéhle filmy? Proč se tvoří tyhle hry na art, když je znát, že to pan režisér fakt neumí a stěží vytvoří uvěřitelný dialog? Nemám tušení. Hvězdička za Olomouc (i když ani té jsem si tolik neužil) a trochu za kameru.Jinak to je čisté esence české filmové nijakosti. 1* (09.12.2018)

Krobot umí jistě lépe housti. Dát do pracek smyčcové nástroje Pleslovi a spol. se dá považovat za odvážně originální počin, ovšem i na papíře musel film působit jen jako horší odnož všech Samotářů, Knoflíkářů a podobně specifických kousků, kterých za poslední dobu vzniklo nemálo. A tenhle má bídné repliky, slabé scenáristické pojetí, nejsou zde žádné zapamatovatelné hlášky ani postavy a je doslova o ničem. Za Pleslem je druhou nejvýraznější postavou Bára Poláková. Ta by věděla kudy z nudy, dokonce šla i s nahou kůží na trh, jen neuzříme skrze párou zamlžená dvířka sauny nic pohoršujícího. Ostatní členové kvarteta spíše statovali. A nápad přezdívat jednoho člena hudebního kvarteta Funés, ačkoli je pravým opakem slavného komika, nebo "demonstrativní" sebevražda neurvalého souseda, to opravdu dobrý film nedělá. Dobrý film dělá zajímavý scénář, tenhle jím nedisponuje ani zdaleka. A také leccos by zachránila dobrá režie, jenže ta je divadelně úsporná, navíc od poloviny dějová prázdnota upadne do takového neforemného patvaru, až mně nezbývá prohlásit - pro koho byl vlastně film natočen? Je to nadsázka, je to vážně míněno? Alespoň že je to pěkně nasnímané. Z diváckého hlediska ale zde není nic poutavého, patrně v České televizi, jenž je producentem snímku, někdo naznal, že v programové skladbě kin chybí něco komorního, nepříliš optimisticky laděného a umělecky šmrcnutého. Zbývá dodat, že kiny film proběhl bez povšimnutí a dobré kritiky nesklidil. Možná, že by se domovská scéna Dejvického divadla pana Krobota otřásala smíchem, převedeno do filmové řeči je tohle kvarteto vlastně nežádoucím hudebním tělesem. 3/10 (30.06.2018)

"Štěstí jsou jen jednotlivé okamžiky, jde jen o to, si jich všimnout..." Asi nejsem moc všímavý, ale nějak jsem moc nepobral, co chtěli autoři tohoto filmu říct. Film o čtyřech "divných" hudebnících hrající "divnou" (myšleno soudobou) hudbu. Divná je i řada scén či zápletek filmu (neustálé lezení jednoho z hlavních protagonistů domů po lešení, tu večírek s rádoby "uměleckým" striptýzem v historickém sklepení tu zas večírek s polosvlečenými hosty nebo další večírek kde ale vlastně zní jen "šílená" hudba). V samotném závěru filmu si psychoterapeutka Sylva v přednášce pro seniory klade docela zajímavou otázku: "Může být štěstí samo o sobě nebo může být člověk šťastný pouze ve vztahu". Nemám však pocit, že by samotný film na tuto otázka přinášel jakoukoliv srozumitelnou odpověď. (09.12.2018)

Dalo by asi se říct, že dokonale chápu záměry tvůrců, respektive jejich výchozí pohled a myšlenku, kterou chtěli vystavět, a souzním s ní. To ale neznamená, že mi ten film není dokonale ukradený. Tautologické konstatování nesmyslnosti číchsi životů. Bez analýzy, bez načrtnutí možného východiska. 93 minut?! (17.01.2018)

Tak to se vůbec nepovedlo. Krobota mám obecně velmi rád a Díra u Hanušovic se mi vcelku líbila, ale tady jde jen o ztrátu času. Pomalé tempo vyprávění a zdánlivou bezdějovost bych snímku nevyčítal, v některých filmech je to ku prospěchu. Nicméně zde to jen zvýrazňuje celkovou prázdnost z filmu. Také mi absolutně nesedly nesympatické postavy a jejich obsazení. Není s kým souznít, všichni jsou zvláštně neukotvení a neví, co si s tím počít a tak vedou jen rádoby vtipné a rádoby filozofické rozhovory, které jsou ve skutečnosti nezajímavé a jsou jen zbytečným mlácením prázdné slámy. Navíc náznaky vztahu mezi dvojicí v podání Poláková Plesl jsou utrpením. Jejich prázdné výrazy leklých ryby (ač možná úmyslně napsané a zahrané) dokáží dokonale pohřbít všechny emoce. Vlastně jsou jen dvě věci, které se mi na Kvartetu líbily. Olomoucké exteriéry a Šaman v podání Jiřího Schmitzera a to stačí jen na dvě hvězdy a to ještě hodně slabé. (05.09.2018)