Pevnost Boyard
Fort Boyard
Pevnosť Boyard
Scénář:
Claire BarréHudba:
Paul KoulakÚčinkují:
Olivier Minne (moderátor), Jean-Pierre Castaldi (moderátor), Sophie Davant (moderátor), Patrice Laffont (moderátor), Tomer Sisley, André Bouchet (více)Obsahy(1)
Tuto původně francouzskou televizní hru, založil spisovatel Jacques Antoine (on sám je tvůrcem 150 různých show), jež získala celosvětově mnoho úspěchů a to i díky vytvoření mnoha mutací, ale hlavně díky záměru, že zakládaná družstva věnují výhru zpravidla na dobročinné účely. Samotná hra existuje přes dvacet let a odehrává se ve skutečné historické stejnojmenné pevnosti Boyard, která se nachází mezi ostrovy Aix a Oleron u západního pobřeží Francie. Samotná soutěž tvoří hned několik kategorií, které se v průběhu let mění. Ale základní tři části těchto kategorií zůstavají. Jedná se o bojování o klíče, bojování o indicie a v neposlední řadě pak o dobývání zlatého pokladu, tvořící zlaté mince -boyardy. V samotné hře, šestičlený tým zdolává fyzicky i psychicky náročné disciplíny (jako je: bungee-jumping, kluzká horolezecká šikmá stěna, skleněné rourové bludiště, či hledání klíče v neprůhledných nádobách, plné nejrůznější havěti či neznámého nánosu), což je opravdovou výzvou. Disciplíny se konají za zavřenými dveřmi v místnostech po celé pevnosti, kde je vždy jiný obtížný úkol, za účelem získání sedmi klíču a tak následného odemčení brány na nádvoří pevnosti, vedoucí ke klecovému trezoru. Trezor navíc hlídají rozdovádění tygři. (Výjímkou byl pouze rok 1990, kde tým musel získat až 18 klíčů.) Pro každý test obvykle jeden až dva kandidáti vstoupí do místnosti, kde mají omezený čas na získání klíče jakožto odměnu. Čas (přibližně 2-3 minuty, v závislosti na hře) se vždy počítá na přesýpacích hodinách u každé místnosti, obsahující modrou tekutinu a ostražitě jej na monitoru střeží, čtyři ze zbytku družstva, přičemž šestý z týmu se připravuje na jiný úkol. Jakmile se stane, že soutěžící vyčerpá daný čas k získání klíče, musí urychleně opustit místnost, jinak je v místnosti uvězněn a následně odveden do cely, do které ho strčí Kebule ve sklepních prostorách pevnosti. Poté se tým rozeběhne a připojí ke svému již připravenému kolegovi, aby i on mohl vstoupit a bojovat v časovém limitu o klíč. Takto se členové týmu střídají, až do získání posledního klíče v základním časovém horizontu pětačtyřiceti minut. Tým doprovazí usměvavý Pačes a Paklíč, který vybojované klíče i indicie shromažďuje. Klíč také může získat jeden ze soutěžících, po vyslechnutí a následném správném zodpovězení hádanky, nahoře ve věži, kterou mu předloží otec Fura. Při špatné odpovědi, Fura klíč vyhodí z okna do moře, kde jej pracně musí vylovit jiný z týmu často kapitán družstva. Setkáme se také v případě vysvobozování s panem Krysařem, který zajatým soutěžícím nabídne na výběr, buďto černou anebo bílou krysu, která se po umístění do středu v krysím bludišti, musí dostat do otvoru s červeným či černým označením, podle toho, jak uvězněný soutěžící vybere. Poté jej případně Kebule, může pustit z vězení a soutěžící se mohou utkat v druhé neméně těžké části, totiž hledání indicií. Při hledání indicíí se čas měří již jen stopkami a to až do konce stanoveného času celé soutěže. O několik let později, ještě přibyla další kategorie, kde se soutěžící po nalezení plného počtu klíčů, sestupují do nejnižší temné místnosti v pevnosti, kde se promění na tzv. 'lovce času' a jednotlivě se po jednom utkávájí u připraveného stolku a snaží vyhrát nad 'velmistry boyardu' pro získání co největšího času v pokladnici. Pokud si soutěžící v předposlední části, při hledání indicíí jsou jistí, že dokáží sestavit tzv. 'Finální slovo' dostaví se na náměstí před odemčenou nikoliv otevřenou bránu vedoucí k trezoru a zazvoní na kovový zvon. V tom okamžiku Felindra jinak zvaná 'tygří žena' zažene tygry do klece a brána se otevře. Poté se soutěžící rozmístí a stoupnou si jednotlivě na písmenovou šachovnici, na všechna potřebná písmena finálního slova (na zbytek potřebných písmen se umisťují dělové koule), čímž slovo tzv. vytočí. Pak již jen zazní od průvodce celého pořadu: Felindro, otoč tygří hlavou! A je-li finálové slovo správné, soutěžící nabírájí v klecovém trezoru maximální počet boyardů a vynáší je ven, dokud se brána nezačne pomalu zavírat. V případě, že není dostatek indicíí na uhodnutí finálního slova a blíží se konec celé soutěže, nastává tzv. obětování se soutěžících. Strčí ruku do tlamy v podobě hlavy tygří sochy a v ní je uvězněn. Vytáhne jen spoutanou ruku a předá indicii k doplnění hádanky, sám se tak nebude podílet na nošení boyardů. Obětování se, nastává taktéž i v případě nedostatků nashromážděných klíčů v první části hry, tito hráči jsou uvězněni v kobce do konce celé hry. (CANNIBAL)
(více)Recenze (409)
Z období kolem roku 1995 si nevzpomenu na oběd bez téhle soutěže. Jako malej smrad jsem měl nejraději to plazení se po válcích i ve válcích. Stařík v majáku byl trochu otravný a nudný, ale na vyhození svazku klíčů z okna, jsem se vždycky těšil. No a trpaslíci, kteří tam neustále pobíhali a kradli soutěžícím zlaté mince jsou taky nezapomenutelní. Obličej jednoho z nich mě straší dodnes. ()
Platí, že by komentující uživatelé ČSFD neměli psát výrazy jako "nejlepší" apod. v popisu snímku. Já udělám za svou osobu výjimku z pravidla a osobně tvrdím, že tohle je nejlepší televizní soutěž minimálně z valné většiny, které kdy u nás byly vysílány (a nejen u nás). Důvod? Dokonale po leta promyšlený soutěžní systém (místnosti s úkolama, indície, později Velmistři..), zapeklité úkoly, které jednak vyžadovaly fyzickou zdatnost, jinak úkoly, jejichž koncept byl překonání strachu nebo logické hříčky. Široká různorodost všech úkolů, napínavost děje, tresty (cely, vězni) a nakonec, zda-li vůbec soutěžící vyhrají nebo ne. Díly denní / noční, v novějších verzích můžeme vidět obojetný prolnutí v jednom díle (den, noc, ráno následně) nebo širší využití prostorů, které kdy dřív v původních řádách nikdy nebyly použity. Do toho všeho magnificentní hudba Paula Koulaka, jehož dílo dodává soutěži teprve finální říz a bez níž bychom si ji ani nedovedli představit (mimo to, vyšel oficiální OST, bohužel obsahuje jen zlomek toho, co věrní fanoušci znají, ale jak se říká, lépe alespoň něco než nic :)) Paklíč, Pačes, moderátoři, otec Fura, Velmistři, legendární Felindra (jejíž jméno je tuším Monika) neúnovně otáčející tygří hlavou , mistři vázání a speciálních efektů, mistři a ošetrovatelé zvířat, room designeři atd. atd., každý odvedl kus vynikající práce, jejíž výsledek byl/je to, co vidíme. Nehledě na jedno z prvotních využítí kamerového jeřábu, bez něhož by jen horko těžko šla většina působivých záběru ztvárnit. Pro ostatní, píšete spíš z nostalgie a v minulém čase, ale ne každý ví, že Fort Boyard pokračuje prakticky neustále do dneška (pozn. komentář píšu 17.8.08 a poslední díl co jsem viděl je starý pár měsíců). Není to sice už úplně ono, jak většina z Vás asi pamatuje, nicméně pořád to má něco (něco více!) do sebe. Za sebe - legendární dílo, které už 18 let neúnavně poutá lidi k obrazovám a odůvodněně - 100 procent. ()
Zajímavá soutěž v zajímavém prostředí. I když se soutěže opakovaly (no nějaké obměny by tam byly, ale ty hlavní stále zůstávaly), bylo to moc zábavný. Ony úkoly byly některé jednoduché (houpačka), některé nesplnitelné (kluzká stěna, případně točící se válce, které snad nikdo nikdy neudělal...), jiné nechutné (hadi a pavoučci, mezi které tvůrci tak rádi vypouštěli vřeštící děvčata, kterým jsem hlavně kvůli plazivým společníkům opravdu nezáviděl), některé ve mě už od pohledu vyvolávaly pocit klaustrofobie (ano, roura), jiné zase tak trošku závratě (houpačka na bungee lanech), a další byly příjemné (bitvy slečen v bahýnku). Pak tu byla hádanka otce Fourase, kterou skoro nikdy nikdo neuhádl, takže někdo další (nebo to byl ten, co to u otce Fourase pomrvil?) podstoupil nezbytné lovení klíče z moře. Když to takhle píšu, sám nechápu, co mě na téhle soutěži tolik fascinuje (možná to byla Leonka Machálková, která v jednom díle soutěžila :-), ale je to prostě tak. ()
Moje spomienky na Pevnosť Boyard sú v prvom rade spojené s nezabudnuteľným a veľkolepým hudobným motívom, za ktorý by sa nemusel hanbiť hociktorý prvotriedny skladateľ filmovej hudby. Potom veľkým plusom celej súťaže je jej dobrodružný ráz, stará pevnosť ponúka množstvo príležitostí na rôzne úlohy, často pobrevádzané všelijakými plazmi, pavúkmi a podobnom háveďou. Pre mňa osobne je potom nezabudnuteľný starý otec Fura a jeho hádanky, ktoré boli veľmi vydarené a ich rozľúštenie si mnohokrát vyžiadalo ozajstné úsilie v zapracovaní mozgových závitov. Je to už dobrých pár rokov čo TV Nova odkúpila od Francúzov tento seriál a vysielavala ho zväčša v piatok popoludní (aspoň sa mi tak zdá) a ja som sa od neho nevedel odtrhnúť. Neskôr vysielala vlastnú verziu aj Markíza, avšak tá sa mi nezdala byť natoľko originálna. Dúfam, že sa táto slávna súťaž ešte niekedy na našich obrazovkách objaví, repríza by jej rozhodne len prospela. ()
Nebohá pevnosti bledá, co tys to, chuderko malá, musela všechno zhlédnout od doby, co se do tě zamilovali filmaři? Nejdříve sis zahrála v krásném filmu a pak to s tebou šlo rapidně dolů. Kobky v tobě opravili, nádoby s ohavným obsahem do nich narvali a ječícími ženštinami tě počastovali. A ještě tomu říkali soutěž. ()
Galerie (8)
Photo © France 2 (FR2)
Zajímavosti (34)
- Ústřední skladbou se inspirovala brněnská power-speed metalová kapela Andragona, která na svém debutovém albu „End Of The Prophesied Dawn“ z roku 2013 vydala její metalový přepis se stejnojmenným názvem „Fort Boyard“. (CANNIBAL)
- V roku 1961 bola pevnosť predaná regionálnej námornej rade Charente. V roku 1962 bola predaná v aukcii súkromnej osobe belgickému zubárovi, ktorý sa o ňu vôbec nestaral a preto chátrala. V roku 1989 ju predal producentovi zábavných televíznych relácií menom Jacques Antoine, ktorý ju obratom predal za symbolický jeden frank departementu Charente-Maritime, ktorý financoval rekonštrukciu pevnosti výmenou za umožnenie exkluzívneho natáčania televíznych relácií. (Raccoon.city)
- Pred prvým vysielaním museli do pevnosti zaviesť elektrinu a pre televízne štáby s množstvom techniky inštalovali niečo ako ropnú plošinu. Správny celok, pod ktorý pevnosť spadá, každý rok investuje na opravy a údržbu niekoľko stoviek tisíc eur. V porovnaní s miliónovými ziskami, ktoré vytvárajú hlavne turisti, im to rozhodne nevadí. (Raccoon.city)
Reklama