Vražedná terapie

Vynikající psychologický horror sází na dokonalou atmosféru, plnou plíživého děsu a tiché hrůzy. Příběh se odehrává při rekonstrukci 15 let zrušeného blázince, umístěného ve velice atraktivní historické budově. Děj je zcela nepředvítalený - až do úplného konce nechává diváka v nejistotě a neklidu. Inteligentní snímek pro náročné, a bezesporu jeden z nejzajímavějších žánrových počinů tohoto tisíciletí. (19.08.2005)

Nechápejte mě s hodnocením špatně, dalo by se prakticky říct že film splnil mé očekávání, ale jen asi 4/5 své stopáže, to vyústění mi přišlo takové divné. Přitom jsem se tolik těšil na aspoň trošku toho nadpřirozena, bohužel režisér mé prosby nevyslyšel a tak film v posledních minutách místo aby gradoval tak spíše z mé hlavy postupně vyšuměl. Škoda, protože si nepamatuju kdy naposledy jsem byl takto napnutý i ve zdánlivě obyčejných scénách. Celým filmem se táhne takový hmatatelný strach a hodně hodně nepříjemný pocit. (02.02.2012)

„Kde žiješ, Simon?“ – „V slabých a zranených.“ Fuj, to zas bolo. Konečne po dlhom čase poriadny dospelý horor s atmosférou. Pritom ale minimálne prvú hodinu nič hororové neuvidíte. Vlastne ani potom resp. nejedná sa o druh hororu, v ktorom by vystupovali... neviem to napísať bez prezrádzania. Americký režisér a scenárista Brad Anderson (Mechanik, Transibírsky expres) nakrútil príjemne pomalý - až nepríjemne atmosférický - komorný horor o partii robotníkov, ktorí rekonštruujú starú budovu (výborný je predovšetkým Škót Peter Mullan ako šéf partie, ale potešil ma i David Caruso, ktorý ma ešte nikdy predtým v ničom nepotešil). Jedinečné prostredie gigantického komplexu bývalého blázinca robí svoje, je to dokonalé prostredie pre horor. Rozprestiera sa do desivej výšky a hĺbky a nachádza sa na obrovskom, verejnosti uzavretom pozemku. Len chlapi, hektáre mrazivo tichého, v rôznom štádiu devastácie sa nachádzajúceho komplexu - a tajomstvo. Tajomstvo nesmie v dobrom horore chýbať. Koniec mi pripadal aj po viacerých pozretiach v niektorých momentoch jemne nezrozumiteľný, ale i tak som bol príjemne prekvapený a určite dávam 4*. (28.05.2011)

Je v hororu důležitá atmosféra, forma, herecké výkony, počet hektolitrů krve, způsoby zabití nebo jen tepající hudba? Session 9 dokazuje, že i s průměrným obsazením lze s dobrým nápadem vytvořit horor, který se neztratí a jenž těží ze svého levného vzhledu. Forma přesahuje obsah, přesto jsou zde místa, které vás dostanou a zmrazí. (29.03.2008)

Co začíná jako kombinace Dirty Jobs a crossoveru Kriminálek Miami a Las Vegas, se rychle promění v úzkost působící psycho thriller o znepokojivém místě, co pohlcuje osoby náchylné k pohlcení (zdravím Jacka Torrance). Ten nekomfortní pocit je navozen v drtivé většině času za denního světla (!), digitální kamera nepůsobí rušivě a hodně prostoru postavám přináší žánrově vzácnou autentičnost. Pointa? S klíčovým prvkem snímků podobného ražení nebyl problém ani tak z hlediska podstaty, jako spíše ve způsobu podání. Andersonův Mechanik mě v tomto ohledu rozebral o něco důkladněji.. (04.06.2020)