Proposition

V 18. století objeví Angličané Austrálii, ihned na to ji kolonizují a zřídí zde trestanecké kolonie. V 19. století se odehrává tento film, s kolonizací nemá prakticky nic společného. Proč toto říkám? Austrálie vždy byla, je a bude prazvláštní krajinou, kde vznikají opravdu zajímavé filmy. To samé se dá říci i o Proposition. Je libo western z vyprahlé a písčité krajiny Austrálie, kde Vám ten nejmilejší vrazí kudlu do zad a nikdo se nedoví, že jste žil natož, že jste zemřel? Příběh je sice velice jednoduchý, ale konec je tak excelentně nepředvídaný, že jsem na konci filmu (rozuměj na začátku titulek) přemýšlel čím jsem to byl vlastně svědkem. Zde neexistuje hrdina ani nepřítel pouze jen samotný příběh, který se Vám před očima odvíjí a spolu s krásnými pohledy na krajinu ve mně utvrdil fakt, že jsem byl svědkem něčeho naprosto ojedinělého. (30.01.2007)

Baladický western, který svou atmosférou připomíná o poznání slavnějšího Jirmuschova Mrtvého muže. Nebudu mudrovat nad tím, který z nich je lepší, ten Jirmushův kousek je určitě vícevrstevný, ale dojem na mě udělali oba dva. Napsal jsem vícekrát, že k westernu jako žánru nemám kladný vztah, ale kdyby vypadaly filmy tohoto žánru tak, jak se s nimi vypořádal Hillcoat, neměl bych s nimi v podstatě žádný problém. Spaggetti westerny kdysi vrátily skomírajícímu žánru zábavnost, experimentátoři, jako je Hillcoat nebo Jirmush, jim přinesli i velkou přidanou hodnotu v podobě kvality. Návrh kombinuje baladické vyprávění o nelítostném souboji bandy desperátů s policejním šéfem, který chce do zapadlé končiny přinést civilizaci a fungující zákon, s naturalistickými až brutálními momenty, kde nešetří krví ani vyostřenými scénami plnými násilí. A určitě se vyhýbá obvyklé chybě v podobě černobílých charakterů. Tady jsou všichni tak nějak špinaví a dobro, pokud to vůbec je dobro, vítězí jen tak náhodou. Snímek je zajímavý i vykreslením neblahého charakteru šíření evropské civilizace na úkor domorodých obyvatel. Celkový dojem: 90 %. (23.06.2012)

Drsný, syrový, atmosferický a zároveň poetický snímek....., že to nejde dohromady? Ale jděte! Kdo má rád balady Nicka Cavea a jeho básně, ten si rozhodně přijde na své. Stejně jako oko divákovo (tímto ode mě letí velká pochvala kameramanovi). Palec nahoru k samotnému výběru herců a s tím spojených hereckých výkonů. Drsní rázní chlapi a jako zjemňující složka a kontrapunkt všeho, křehká Emily Watson. A že to má prostinký příběh? Asi takle: v JEDNODUCHOSTI je krása. Alespoň diváka zbytečně nic nevyrušuje ze soustředění. p.s. J. Hillcoatovi začínám čím dál tím více přicházet na chuť a zase o něco víc mě mrzí (sorry Rone), že práva na Kingovu Temnou věž nedostal právě ON. Tak snad ten Krvavý poledník by mohl vyjít. Každopádně budu držet palce. 88,8% (12.06.2011)

Ušmudlaní a věčně umolousaní lidé žijící na obrovském australském „pískovišti“ v ráji much. Jediná oáza čistoty je v tomhle místě dům šerifa Stanleyho a jeho ženy. Zákon, čistota a řád proti špíně i „špíně“ násilí. Jeden z posledních brutálních zločinů je znásilnění a zavraždění těhotné ženy. Dva ze tří zločinců ( bratrů) jsou za mřížemi a šerif jednomu z nich udělá nezvyklou nabídku.. Drsné, špinavé, upocené, krvavé a v kontrastu s tím ulepeným světem až kýčovitě krásné západy slunce a k nim podmanivá, místy snad až mystická, hudba. Jako celek velmi působivé. (03.05.2006)

Měl bych pro tvůrce jiný návrh: Méně kamerových lahůdek, méně prapodivných hudebních vstupů s odérem klipovosti, méně samoúčelné brutálnosti a více psychologie postav. A rázem by bylo vystaráno na prvoligovou záležitost. Jinak ovšem musím pochválit výběr tváří. Takový John Hurt je přímo neodolatelný maník. (31.03.2008)