Bitva o Midway

Vůle současně zvládnout akci a dokumentárnost byla evidentně v případě tohoto filmu úspěšnější než snaha o umělecké dotvoření a propracování atraktivního tématu, kterým boj o malý tichomořský ostrov nesporně je. Bitevní scény, přímo orgie válečné techniky z obou stran jsou báječné. Srovnáváme-li však toto ztvárnění s filmem TORA, TORA, TORA! vynikne mnohem podstatněji jeho kompoziční hluchost a zaměnitelná skutečná úroveň zpracování. Co pro ctitele akčního filmu vyznívá jako úžasné, to pro ostatní přátele kinematografie dopadá jako ne zcela zvládnuté zadání. Tato vnitřní dichotomie i po desetiletích propůjčuje zhlédnutí z MIDWAY rozštěpený dojem, oslabující možná až příliš účinek, který ani po tomto vymezení neztrácí značnou část své především technické působivosti. (05.11.2007)

Kromě válečných scén, chce film také ukázat, jaké utrpení přináší válka v soukromých vztazích. Láska mezi americkým chlapcem a japonskou dívkou se stává téměř neřešitelným problémem, protože tyto dva státy jsou zrovna ve válečném konfliktu. Výborný film s hvězdným obsazením,výborná režie a scénař se dosti držel faktů. Neváhám, dávám 5*. (05.10.2007)

skvělej válečnej velkofilm. a sem to označení opravdu patří. všechny ty záběry se opravdu vyvořily pro filmaře (pokud nejsou autentický). neuvěřitelné herecké obsazení a výkony dělají z tohohle snímku jeden z nejlepších válečných filmů všech dob. za zmínku taky stojí, že společně s filmy MacArthur a Tora! Tora! Tora! to vytváří jeden z nejjednotnějších pohledů na nějaké ze světových bojišť druhé velké války. (19.01.2006)

Režisér to měl vcelku jednoduché - historický záběr, zadní projekce, a občas nějaký ten model pro výbuch. I popisné knihy o válce v Pacifiku od Hubáčka jsou napinavejsi než tato nuda s prisernymi dialogy a vymyslenou linkou o otci, synovi a japonské Americance. Dvě hvězdy za to, že je to docela věrné skutečnosti, i když mizerně natočené. (30.04.2016)

Bitva u Midway byla klíčová pro osud celé války (kdyby Japonci neutrpěli takové ztráty, Američanům by pořádně zatápěli ještě dlouho a buhvíjak by dnes vypadala mapa Asie). Je mi ale trochu líto, že místo zhola nepřirozených hereckých výkonů (a dost mě prudilo, jak nutili rodilé japonce mluvit mezi sebou anglicky) raději rovnou nebyl nějaký voiceover a film se nesoustředil více na taktický rozbor, proč bitva dopadla, jak dopadla. Stejně jako u Guadalcanalu, Japonci měli všechny předpoklady vyhrát, ale jejich velitelé nepochopitelně hráli příliš na jistotu a obávali se riskovat. Tím nakonec ztratili všechno. Nimitzovi velitelé naopak zvolili značně neučebnicovou taktiku, a za cenu velkých obětí mnohonásobně silnějšího nepřítele velmi citelně zasáhli. Podstatné pro vývoj války nebylo až to, jaký počet lidí ztratili obě strany (pilotů obě skoro všechny, které nasadily), ale to, že Japonci utrpěli těžké zásahy všech letadlových lodí, a na nich zahynula více než polovina vysoce kvalifikovaného leteckého personálu, který vůbec měli. A vyškolit špičkového mechanika trvá několik let. Zároveň se ukázal nedostatek kvalifikovaných pilotů -- zpočátku měli Japonci výrazně zkušenější piloty než Američani (nabrali zkušenosti už během války o Čínu). Postupně o ně přicházeli a doplňovali je pomalu, po Midway jim jich moc nezbylo. Nicméně, mám dojem, že stejně jako v celé pacifické kampani byl hlavní problém v tom, že Američani si nepřipustili, že by mohli prohrát, kdežto Japonci podvědomě nevěřili, že by mohli vyhrát -- a to je ovlivnilo. (03.09.2012)