Casablanca

Legendární příběh o nehynoucí lásce, který se stal základním stavebním kamenem všech romancí a milostných příběhů. Ani po 65. letech na mě film nepůsobí vůbec zastarale a příběh je podán s velkou noblesou a to i přesto, že působí poněkud kýčovitě. Humphrey Bogart, Ingrid Bergman i Claude Rains podávají nadstandartní výkony a i když všichni odehráli celou řadu jiných možná i lepších rolí, tak jejich nejslavnější jsou bezesporu právě tyhle. Kdo neviděl měl by rychle napravit, protože právem je film považován za filmovou klasiku, kterou by si neměl nechat ujít žádný fanoušek filmů. Snímek, kterému vzdal hold i takový režisér jako Woody Allen ve svém Play it again, Sam....... (01.04.2008)

Nostalgie někdy bývá chabým leč důvodem, proč ocejchuji filmy i pochybné kvality mnoha hvězdičkami. Hodnota tohoto filmu tkví ani ne tak v mých srdečních vzpomínkách jako v oceněních, které dostala jinými autoritami než jsem já, a přesto, že už samo slovo Casablanca (podobně jako allenovské Constantinopol nebo Madagaskar:-) zní tak vábivě, skoro jak zaklínadlo pro vstup do ráje, pro mě je to limonáda, nic víc, nic míň a když už jsme u Bogarta ....... Africká královna - TAK si já představuji romantiku jako řemen. (30.01.2006)

As time goes by... Ta nejkrásnější osudová žena a ten nejcharizmatičtější cynik na sebe narazili jednou a došlo k událostem, které změnily jak svět kolem nich, tak svět v jejich nitrech. A když se ukázalo, jak dokáže být celá zem osudově malá, nebyly následky o nic méně závažné. Chci zažít svou vlastní Casablancu a chci se stát součástí přesně takové nadčasové dvojice. I když nikdy nebudu Bogart a nikdy nebudu moci prokázat odvahu a lidskost tak zásadně. Takže si nadávejte na klišé jak je libo. Všechna totiž mají svůj počátek a ten je právě tady. V Casablance, kam utíkají za druhé světové války uprchlíci ze všech koutů světa... (03.06.2005)

Scénář: Julius J. Epstein, Philip G. Epstein, Howard Koch .. Uff, další, dá se říct filmová povinnost je za mnou.. Casablanca – ve své době centrum utečenců z válečné Evropy, čekajících na možnost dostat se do svobodné Ameriky. Jen je tu trochu moc horko, dusno a intriky s korupcí na každém rohu... Také to dlouho na romantický film nevypadá. Spíše výborné drama, místy lehce komediální, jindy zase smutnější a celkově dost sentimentální. A asi po půl hodině se ti dva zase osudově setkají. Dál už je to navíc pěkně pocukrované: „Líbej mě jako by to bylo naposled.“ Ach jo, další zajímavý film, kterému zdá se mi romantika a milostný trojúhelník spíše ubírá, ale jak nás dějiny filmu už mnohokrát přesvědčily, bez ní by se spousta filmů prostě neobešla. Zní to zde možná divně, když je tohle „prý“ nejlepší (romantický) film všech dob Hm, to těžko! Prostě se mi jen více líbila ta neslazená část, ale bude to zejména tím, že tíhnu k válečné tématice a hlavně druhé světové válce, jejíž atmosféra zde byla zachycená velmi dobře. 75%. (28.05.2005)

V čem spočíval fenomenální úspěch Casablancy v době premiéry, celkem chápu, Ingrid Bergmanová byla krásná a uznávaná hvězda a Humphrey Bogart, který prorazil na výsluní o pouhé dva roky dříve, se právě v době uvedení Casablancy do kin v důsledku války stal žádoucím jako představitel tvrdých charismatických mužů. Casablanca v sobě spojovala exotiku, lásku, dobrodružství i válečnou angažovanost, tedy všechny ingredience oceňované tehdejším publikem. Pohybovala se v žánru populárního melodramatu a premiéra byla chytře načasována na únor 1943 do období těsně po spojenecké konferenci Churchilla s Roosveltem, kdy bylo město díky zájmu sdělovacích prostředků v obecném povědomí. V čem je zakleté dnešní kouzlo Casablancy, už nevím. Jsem proti němu imunní. Vidím v ní jen průměrné dobové melodrama, kde hollywoodští scénáristé předvádí svou obvyklou ignoranci vůči realitě (Laszlo je asi takový Čech, jako byl Jánošík maďarský žid). Milostný trojúhelník nefunguje, protože vztahová chemie mezi Bergmanovou alias Ilsou Lundovou a oběma soky v lásce je mizivá, dalo by se říci, že je to naprostý protipól dvojice Bogard a Lauren Bacall v Hlubokém spánku, kde vztahová chemie fungovala na jedničku s hvězdičkou. Jediné, co se dá s odstupem času ocenit, je vztah Bogardova cynického majitele baru Ricka Blaineho a lišáckého policejního šéfa, který v tom umí zatraceně dobře chodit, v podání Clauda Rainse. Jejich jiskřivé dialogy plné utajených významů jsou oživením a ozdobou filmu. Dál stojí za zmínku snad ještě grázlík Petera Lorreho, na všechno ostatní se může dál snášet prach jako dosud. Celkový dojem: 40 %. (19.07.2017)