Casablanca

Po prvním shlédnutí je Casablanca přesně taková, jakou jsem ji chtěl mít. Na světový konflikt nahlížející zas trochu jinak, protkaná jemným humorem, obsazená legendární dvojicí (která si svůj status skutečně zasloužila) a prosycená mile kýčovitým, sentimentálním odérem. Nečekal jsem však geniální dialogy, nezapomenutelnou scénu v baru, kdy Francouzi doslova přezpívají roztahující se nácky a nevyhnutelné, dramatické zakončení. Casablanca žije dál. Aspoň pro mě. 90% (06.09.2009)

Málokterému filmu sluší označení "legenda" tak jako Casablance. Čert vem, že je to limonáda plná patosu, že Humphrey Bogart ve své drsnosti možná balancuje na hranici únostnosti, že i díky roku vzniku může působit naivně... Já v Casablance vždycky viděl, vidím a doufám, že také za dalších pár let uvidím hlavně silný příběh, který si v závěru dovolil postavit obyčejné přátelství na stejnou úroveň jako lásku (nebo ještě výš?), čímž si mě prostě a jednoduše získal. (26.08.2014)

Velikost filmu nespočívá v tom, jak dokáží své diváky hned napoprvé oslnit. Důležitý je kontext, v němž film vzniká, i skutečné poselství, které prostředkuje. Domnívat se, že toto dílo, jehož tvůrci se nedokázali zcela ubránit hollywoodským revuelizujícím pozlátkům, tyto kvality postrádá, je zřejmým nedorozuměním. I uprostřed druhé světové války existovaly oázy nostalgického přepychu, v nichž jakoby se zastavil čas, charakterizované přičinlivým obletováním vnadných žen a tichou válkou zpravodajských služeb Osy a Spojených národů. Marocká Casablanca byla nepochybně ve své atlantické výspě jednou z nik takovéto neutrality. Postihnout tuto atmosféru a nahmátnout alespoň trochu její vnitřní výbušnost, za kterou je možné cítit krev ne příliš vzdálených front druhé Velké války, jak tento konflikt nazávají někteří Američané, není snadné. Tím spíš, že natáčení nebylo v tomto případě folkórem, ale přímou součástí událostí, k nimž se vztahovalo. To, co se při prvním pohledu jeví jako rozporuplné, se poměrně záhy mění v "pouze" typické a běžné. Typický a tuctový ovšem není zážitek, který si odnáší divák i po takřka semdesáti letech, která uplynula od premiéry CASABLANCY. (20.10.2007)

Bogarte, Bogarte, já vím, že za to nemůžeš, ale po Africké královně a Sabrině nepůjdu výš. Já vím, že Casablanca dostala spoustu ocenění, ale jestli mám dát na svoje osobní pocity, tak oba výše jmenované filmy mě přirostly k srdci daleko víc. Romantika tam působila jak mražený dort umělohmotně vyrobený a to mně tedy vážně nechutná. Takže si vypůjčím Houdiniho : NFR 1989, Oscar 3 : Nejlepší film, Režie, Scénář + 5 nominací,.......... emma : celkový dojem - 3 hvězdy. (22.09.2015)

Casablanca je z toho čo som videl asi najneoprávnenejšie adorovaný film z kategórie povinnej filmovej klasiky. Príbeh tohto filmu je neuveriteľne stupídny, plný tých najhorších klišé a plochých postáv, ktoré zachraňujú len výborné výkony a charizma Bogarta s Bergmanovou. Samotná postava Viktora Laszla je napísaná neuveriteľne naivne – človek jeho významu by za vojny neskončil v koncentráku ale už na vyšetrovačke gestapa. Preto je tiež pre mňa nepochopiteľné ako hladko sa pohybuje po Casablanke plnej gestapáckych agentov a ochotných provichystických francúzskych jednotiek. Táto skutočnosť robí pre mňa neromantickú líniu filmu púhou potrebou americkej kinematografie vyrábať hrdinov akokoľvek naivných. Pokiaľ sa totiž mám o postavu báť a film sa snaží vytvoriť „reálny“ obraz hrdinu protifašistického boja a jeho doby, mal by to robiť dôsledne. Nuž a potom tu máme onu preslávenú líniu romantickú. Líniu, ktorej som pri všetkej úcte k hereckému umeniu oboch velikánov strieborného plátna neveril ani minútu. Trieskanie päsťou do stola, jedna pieseň a pár pohľadov pre mňa osudovú love story nerobí – pritom keby sme si stopli koľko scén majú hrdličky čisto spolu, vydalo by to možno na štvrťhodinku. Takto oklieštené zobrazenie romantickej lásky potom (aspoň čo sa mňa týka) nefunguje. Korunou všetkého je záver, ktorý u mňa kandiduje na jedno z najhorších zakončení vôbec, iný záver by ale asi Hollywood neprežil. Z úcty ku klasike, za Bogarta a Bergmanovú a jedinú scénu s nábojom (spev Nemcov vs. Marseillesa) 6/10 (12.03.2007)