Casablanca

Casablanca je z toho čo som videl asi najneoprávnenejšie adorovaný film z kategórie povinnej filmovej klasiky. Príbeh tohto filmu je neuveriteľne stupídny, plný tých najhorších klišé a plochých postáv, ktoré zachraňujú len výborné výkony a charizma Bogarta s Bergmanovou. Samotná postava Viktora Laszla je napísaná neuveriteľne naivne – človek jeho významu by za vojny neskončil v koncentráku ale už na vyšetrovačke gestapa. Preto je tiež pre mňa nepochopiteľné ako hladko sa pohybuje po Casablanke plnej gestapáckych agentov a ochotných provichystických francúzskych jednotiek. Táto skutočnosť robí pre mňa neromantickú líniu filmu púhou potrebou americkej kinematografie vyrábať hrdinov akokoľvek naivných. Pokiaľ sa totiž mám o postavu báť a film sa snaží vytvoriť „reálny“ obraz hrdinu protifašistického boja a jeho doby, mal by to robiť dôsledne. Nuž a potom tu máme onu preslávenú líniu romantickú. Líniu, ktorej som pri všetkej úcte k hereckému umeniu oboch velikánov strieborného plátna neveril ani minútu. Trieskanie päsťou do stola, jedna pieseň a pár pohľadov pre mňa osudovú love story nerobí – pritom keby sme si stopli koľko scén majú hrdličky čisto spolu, vydalo by to možno na štvrťhodinku. Takto oklieštené zobrazenie romantickej lásky potom (aspoň čo sa mňa týka) nefunguje. Korunou všetkého je záver, ktorý u mňa kandiduje na jedno z najhorších zakončení vôbec, iný záver by ale asi Hollywood neprežil. Z úcty ku klasike, za Bogarta a Bergmanovú a jedinú scénu s nábojom (spev Nemcov vs. Marseillesa) 6/10 (12.03.2007)

Někde v hloubi mysli mám zažito, že když se správnou Američanku zeptají na její oblíbený film, musí říct Casablancu, přičemž každý správný Američan zareaguje jakousi hláškou o "romantické slátanině". Ke Casablance jsem tedy přistupovala jako k příběhu o dvou lidech, kterým bude trvat dvě hodiny, než jim v prosluněném marockém městě dojde, že bez sebe nemohou žít. A ejhle! Ono prosluněné městečko právě zažívá druhou světovou válku a místo dvou postav jsou tu tři, přičemž každá má svou historii a žádná není zlá. A ani děj není tak přímočarý, jak bych čekala. Zatímco Titanic jde se všemi myšlenkovými pochody hlavní dvojice převyprávět třemi větami, u Casablancy potřebujete na nastínění situace a vysvětlení úmyslů každé ze tří postav minimálně pětiminutový monolog. Jenže i přesto, že jsem se moc těšila, v co to vyústí, mě závěr nechal naprosto chladnou. A to by se mi u romantických filmů o velké lásce a velkém obětování se stávat nemělo. (07.02.2010)

No u tohoto filmu mám trochu skluz. Nějak extra mě nelákal, spíše trochu odrazoval, protože jsem se bál zklamaní. Nekonalo se zklamaní, ale přílišně okouzlení také ne. A proč tedy 5 hvězd? Když zazní Marseillaisa, tak ani Straus, tedy Strasser nemá šanci. Ta scéna je výborná. A navíc Viktor László je Čechoslovák. Ano můžeme se hádat, že László není typické české příjmení. Znám občany České republiky, kteří se jmenuji Nagyvendegy, Hegyi, Forgáč nebo třeba Andor Šandor. A Čechoslovák se automatický nerovná Čech a Maďaři tvořily 6% obyvatel první republiky. (05.06.2017)

Film zavánějící sentimentem stejně jako jeho samotný název. Casablanca-- vstupní brána do ráje a vstříc lepším zítřkům, pryč od hrůz války a smrtících nacistických chapadel. Casablanca-- Bogart a Bergmanová, jejichž cesty se dříve oddělily, ale osudová přitažlivost a koloběh událostí kolem nich opět stahují smyčku. Casablanca-- happy end stejně nevyhnutelný jako osud Adolfa Hitlera po vylodění v Normandii. Casablanca-- jsem v její moci, obdivuji herecké schopnosti uhrančivého Bogarta a krásu Ingrid Bergman, hltám každý precizní dialog a pojem filmová klasika na mě doráží doslova z každého záběru a střihu. Snímek končí a já hodnotím čtyřmi * - ovšem ne proto, že bych v tom viděl nějaký kult, oslnivou myšlenku nebo tvůrčí převrat, ale prostě z toho důvodu, že se mi na film moc příjemně koukalo, že sentiment neposkvrnil výslednou kvalitu a že Casablanca je..... no zkrátka very spešl místo:-) 80% (25.08.2013)

Zajímavé, že? Nejbanálnější a zároveň ten nejvěčnější z možných příběhů, vyprávěný na pozadí druhé světové války kdesi v Africe. Jenomže vše je tak perfektně vybalancované na hranici snesitelnosti, že třeba i díky občasnému inteligentímu humoru, slupnete film jako malinu. Příkladem takového podobného snímku budiž Titanic :-) (10.01.2007)