Casablanca

Málokterému filmu sluší označení "legenda" tak jako Casablance. Čert vem, že je to limonáda plná patosu, že Humphrey Bogart ve své drsnosti možná balancuje na hranici únostnosti, že i díky roku vzniku může působit naivně... Já v Casablance vždycky viděl, vidím a doufám, že také za dalších pár let uvidím hlavně silný příběh, který si v závěru dovolil postavit obyčejné přátelství na stejnou úroveň jako lásku (nebo ještě výš?), čímž si mě prostě a jednoduše získal. (26.08.2014)

S kultovním filmy je tak trocu potíž. Většinou o nich slyším mnoho a mnoho dávno předtím, než se mi podaří je vidět. Tím ve mě vznikne jakýsi dojem a pak sjem často překvapená, o čem ten film vlastně je. Ale Casablanka tohoto zůstala uchráněná. I když je patrný záměr Hollywoodu natočit romantický trhák, podařilo se udržet hodně vysokou úroveň. Vznikl tak nadčasový snímek, který potěší i dnešního diváka. (10.01.2017)

Velikost filmu nespočívá v tom, jak dokáží své diváky hned napoprvé oslnit. Důležitý je kontext, v němž film vzniká, i skutečné poselství, které prostředkuje. Domnívat se, že toto dílo, jehož tvůrci se nedokázali zcela ubránit hollywoodským revuelizujícím pozlátkům, tyto kvality postrádá, je zřejmým nedorozuměním. I uprostřed druhé světové války existovaly oázy nostalgického přepychu, v nichž jakoby se zastavil čas, charakterizované přičinlivým obletováním vnadných žen a tichou válkou zpravodajských služeb Osy a Spojených národů. Marocká Casablanca byla nepochybně ve své atlantické výspě jednou z nik takovéto neutrality. Postihnout tuto atmosféru a nahmátnout alespoň trochu její vnitřní výbušnost, za kterou je možné cítit krev ne příliš vzdálených front druhé Velké války, jak tento konflikt nazávají někteří Američané, není snadné. Tím spíš, že natáčení nebylo v tomto případě folkórem, ale přímou součástí událostí, k nimž se vztahovalo. To, co se při prvním pohledu jeví jako rozporuplné, se poměrně záhy mění v "pouze" typické a běžné. Typický a tuctový ovšem není zážitek, který si odnáší divák i po takřka semdesáti letech, která uplynula od premiéry CASABLANCY. (20.10.2007)

Na první zdání jen devadesát minut nostalgického barového klábosení s lehce napínavým finále. Tvůrcům se ale do mikrokosmu Rickova baru podařilo vměstnat (velmi povšechné, ovšem) výstižné zhodnocení vztahů mezi mužem a ženou i mezi národy. Díky vědomí, že se ve filmu neřeší jenom osud pár lidí, kteří uvízli na jednom místě, ale obecné zákonitosti vztahové a mezinárodní politiky, je Casablanca mnohem víc vtahující, než její melodramatická zápletka slibuje. 80% Zajímavé komentáře: Marius, Rex Mundi, Spectre, Cimr, Gavroche (13.08.2005)

Zajímavé, že? Nejbanálnější a zároveň ten nejvěčnější z možných příběhů, vyprávěný na pozadí druhé světové války kdesi v Africe. Jenomže vše je tak perfektně vybalancované na hranici snesitelnosti, že třeba i díky občasnému inteligentímu humoru, slupnete film jako malinu. Příkladem takového podobného snímku budiž Titanic :-) (10.01.2007)