Na konci světa

Tento film je v mnohém jiný... Na první pohled je znát jistá "neprofesionalita", či snad "pohrdání filmovými konvencemi" a také velká dávka naivity, která provází celý film. Některé záběry džungle (obzvláště ty letecké) ve spojení s hudbou mohou působit až kýčovitě. Film, vyprávěný "vševědoucím vypravěčem", který už jaksi všechno dopředu ví, navíc nepůsobí příliš dramaticky, spíše jako dokument. Přes to všechno může film zanechat v divácích otázky, což považuji za klíčové. Jak je to možné? Oběť i ochota odpustit nadšených misionářů působí značně naivně, ale paradoxně (?) přináší své plody... To stojí za zamyšlení a díky tvůrcům tohoto filmu za něj. Zajímavé komentáře: Beastmaster4, KrestanFilms, Psema, Nick Tow. (10.04.2013)

Prvá polovica filmu od úvodu strašná nuda, až prišla vražda misionárov. Tam ma to chytilo a nepustilo až dokonca. Miestami mi to pripomínalo Gibsonove Apocalypto. Ale aj keď to bolo natočené podľa skutočných udalosti niektoré veci boli teda pritiahnuté, nestrávil som blbosť "bielych" ísť do džungle bez toho aby im rozumeli a ešte tam aj žiť potom s nimi. (18.03.2013)

Hluboce smekám před všemi misionáři a jejich manželkami! Kdo z nás by byl schopen sebrat svou rodinu, své děti a vydat se evangelizovat Indiány do rovníkového pralesa? - Film byl natočen podle skutečnosti, resp. podle románu Branami slávy, který krátce po těchto událostech v r. 1956 napsala manželka jednoho ze zavražděných misionářů Elisabeth Elliotová. (27.03.2014)

50%. Rado by to bolo novými Hráčmi na vinici Pána (čo už je samo osebe podľa mňa dosť preceňovaný film), ale bohužiaľ. Vzniklo to podľa skutočných udalostí, ktoré sú značne šokujúce a brutálne, ale vo filme je inkriminovaná pasáž natočená dosť nezáživne. Rovnako tak (prekvapivo početné) súboje medzi domorodcami/kmeňmi. Chcelo by to byť drsné (ušetrený nie je ani detský život), ale proste to nie je ono (a jedna nezvládnutá scéna s anakondou to nezachráni, je skôr WTF, než mrazivá). Potešili ma archívne reálne nahrávky v záverečných titulkoch. (15.02.2019)

"Konec oštěpu"; buďto má oštěp konce dva nebo - a nebo lépe - má začátek (špici), prostředek (místo, kde ho drží ruka při vymrštění) a konec, který trčí ze zraněného či zabitého tvora. Nejdůležitější je asi prostředek, který prostřednictvím ruky spojuje srdce vrhače a srdce oběti. Toho si správně všimnul i Faye****: „Můj otec ztratil život na konci oštěpu ... a bylo to na konci oštěpu, který spojil mě a Mincayaniho“. Ať už konec oštěpu považujeme za cokoli, jeví se příběh smíšené společnosti divochů a misionářů nadmíru bizarní (zvláště touha žen zabitých misonářů žít s vrahy svých manželů - a to nehledě na lokální podivnosti: náčelník indiánů si přece nemůže splést krev s olejem, i když ho nezná). Misionářská práce je nakonec úspěšná, z divochů se stávají křesťané. Nezávislá pralesní komunita mizí... Pro mě zajímavým aspektem filmu byla indiánská mluva. Ne, že bych jí chtěl rozumnět, ale intenzita promluvy mi připomínala cikánský způsob. (Nedávno jsem cestoval v kupé s cikánskou a jejími (?) čtyřimi malými dětmi. Přestože jsem zpočátku nechtěl, nakonec jsem musel kupé opustit, protože její neustálý křik byl nesnesitelný.) Nebyla dříve intenzita hlasu (podobně jako cikánka intonovali v kmeni muži i ženy) znakem postavení v kmeni či skupině? Můžeme tak soudit ze způsobu mluvy tohoto ekvádorského kmene? (09.07.2021)