Racek Jonathan Livingston

nenaladil jsem se na vlnu filmu a knížka bude určitě mnohem lepší - tam si aspoň emoce vytvářím sám a nehraje mi do toho hudba, nezpívají písničky a nekecají lidi v rolích racků. Lidské problémy můžou řešit rackové jen v knížce, ale ve filmu mi to velmi vadilo. Těšil jsem se a velké zklamání - nezvládl jsem to do konce. Dneska jsem si poslechl četbu a nedá se to s filmem srovnat. Ve filmu se snaží strhnout vizuálnem a není tolik místa pro filozofii. Možná teď, po větším poznání smyslu knihy, by byl film snesitelnější, ale zatím nemám chuť to zkoušet - zvuková stránka mi byla opravdu protivná. (24.10.2011)

Celá první polovina má syžet jak z nějakého animáku pro děti. Byl jednou jeden racek Jonathan, který nechtěl jako zbytek hejna žrát a prát se o odpadky a místo toho chtěl doletět co nejvýš a letět co nejrychleji. Jeho snahu, touhu jít si za svým snem však rodiče nechápali, hejno odsuzovalo a jelikož Jonathan nechtěl být svůj a nechtěl být jen člen hejna, byl z něj vyhoštěn a vydal se na cestu světem. Když trochu zapátrám, určitě najdu něco dějově a myšlenkově hodně podobného (Jak vycvičit draka, Smallfoot, Khumba... a na to jsem si vzpomněl jen teďka). Každopádně to je první polovina. Sice jsem v té chvíli moc nechápal, v čem že to má být tak geniální podobenství, ale teď už to vím. V druhé polovině se totiž rozjede obrovský kolotoč New Age myšlenek, který chvílemi spadá až k agitce. No a v tom přesahu je Racek úplně stejný, jako celé New Age hnutí - něco je dost chytré a hluboké, něco totální blábol. Problém je ale v tom, že New Age si ze všech náboženství bere jen to, co zní nejlíp, nejvelkolepěji a nejkrásněji, slepuje dohromady něco z křesťanství, něco z buddhismu apod. a vzniká z toho takový zvláštní mix. Tady to třeba mixuje život Ježíše a minulé životy, například. Je to mix, který sice hezky zní a lehko se jeho slovům o dosahování naprosté dokonalosti, Lásce/Nebi/Bohu pouze v nás a učení z minulých životů podléhá, ale všechno to zní hezky jen teoreticky. V praxi mnoho z toho fungovat moc nemůže a tak ani myšlenky Racka (a New Age) nemůžu brát úplně vážně. Nechci se tu rozpitvávat v té ideologii, to už by k hodnocení filmu moc nepatřilo, nicméně pro mě z toho nakonec je krapet naivní podobenství, které se sice zdá bohaté, ale jít skutečně do hloubky se bojí. Můj názor, nemusíte mě za to ukamenovat, já zase nechci urážet ty, kteří v tom našli něco neskutečně hlubokého. Nicméně kvůli té úžasné kameře, překvapivě hodně povedeného vedení děje (jako tady fakt klobouk dolů, sestavit tohle všechno jen ze záběrů na racky, to podle mě chce dost práce), jisté poetické (avšak ne zrovna podmanivé atmosféře a podle mě dost zajímavého nápadu s Racky minimálně slabé tři hvězdy dát musím. A vlastně se mi i líbí, jak se ten děj dá interpretovat spousty způsoby, které všechny pochopitelně vedou k tomu stejnému, ale každá docela jinak. Ona by se dala natočit i česká verze, jmenovala by se Jak Ivo Benda Vesmírné lidi poznal, akorát to nezní tak vznešeně, spíš směšně. Jelikož ale tuhle sektu mám docela nastudovanou, občas jsem se prostě nemohl ubránit tomu, že jsem to v tom prostě viděl. Obzvlášť v té části, kdy se Jonathan seznámí se svým Učitelem... Btw, svým způsobem to i podporuje anarchii (když z toho vlastně plyne, že by každý měl začít "rebelovat"), ale ta nefunguje už z principu a opět to nezachází dál v tom, co by se stalo, kdyby takto začali rebelovat všichni. Láskyplná společnost a světový mír v tomhle světě nastat nemůže, protože vždycky se objeví někdo nenávistný a navíc každý člověk má své špatné vlastnosti... Slabé 3* (25.07.2021)

Mám rád prírodopisné filmy, nepohŕdam poéziou a piesne Neila Diamonda mi tiež neboli proti srsti. Problém som začal mať, keď mi všetko toto zamiešali a naservírovali v jednom. Nejaký čas som sa utešoval skvelou kamerou a krásnymi zábermi, ale neskôr som už rekordér prepol na štvornásobnú rýchlosť, pri ktorej som ešte stíhal čítať text a moje utrpenie sa skrátilo na štvrtinu. Prečo potom až dve hviezdičky? No pre kameru predsa! (16.04.2012)

Ne, ne a ne! Toto není Jonatan Livingston Seagull. To je americký pseudoesoterický film pro věřící Američany s newage zbarvením. Ti, kdo si nečetl kratičkou novelu Richarda Bacha, získají na základě tohoto filmu zcela mylnou představu o tom, jaké je a o čem je toto zčásti autobiografické, zčásti niterní dílo-výpověď. Richard Bach, který sám byl letcem a celý život věnoval létání a letadlům, tvrdil, že jeho povídka vznikla sama od sebe a pod dojmem reálních letů "úžasného" letce Johna Livingstona v letech 1920-1930 (http://en.wikipedia.org/wiki/John_H._Livingston). Kniha je logičtější, ucelenější a hlavně hlubší a pronikavější, než tento film, který je zcela poplatný americkému povrchnímu romantismu hippies kultury začátku 70. let. K dobru filmu lze přičíst pouze vizuální stránku. Když jsem zjistila, že existuje film Jonatan Livingston Seagull, nechtěla jsem tomu ani uvěřit, protože jsem se domnívala, že tuto novelu nejde zfilmovat, a pokud ano, tak jsem si nedovedla představit, jak. Úvodních pět minut při pohledu na BBC vlny a plachtící racky se mi zdalo, že to možná přece půjde, ale při prvních zvucích písničky nepokrytě oslavující Boha, kterého tato novela suverénně překonává, jsem pochopila, že film je scestný. Ale zároveň jsem přišla na to, jak tu povídku lze zfilmovat nebo spíše jak se z tohoto filmového paskvilu dá udělat ten správný film. Jednoduše vypnout zvuk, jako soundtreck použít hudbu J. S. Bacha a nechat Pavla Soukupa předčítat text za kádrem. ___ A jak teď zjišťuji, nejsem sama v tomto nepřijetí. Amerikánský filmový kritik Roger Ebert napsal o tomto filmu následující: "This has got to be the biggest pseudocultural, would-be metaphysical ripoff of the year" - "To má být největší pseudokulturní, rádoby metafyzický ripoff roku", to jest exploatační napodobení-vykradení původního zdroje, s čímž plně souhlasím. (08.03.2012)

Tak se mě konečně podařilo vidět tento dnes celkem těžko sehnatelný film. No přátelé prostě nádhera, na pozadí jakési úchvatné přírodní scenérie, má divák, možnost sledovat v tomto neuvěřitelně citlivě-melancholicky laděném filmu život racka jménem Jonathan. Režisér Barlett tu obohacuje půvabné záběry myšlenkami jednak o svobodě, ale také třeba o vzájemné lásce a tolerantnosti. Celé je to pojato a divákovi tu servírováno jako takový působivý obraz, který je zde navíc podmalován opravdu krásnou melancholicky-zpívanou hudbou od amerického zpěváka a skladatele Neila Diamonda. Záběry na ptáky jsou skutečně impozantní:-) Nevím, ale mě se tento velice citlivý snímek s jakýmsi smířlivým poselstvím velice líbil, dokonce jsem překousl na takový to druh filmu i tu děsivě dlouho stopáž, po celý film jsem se rozhodně nenudil, a hodnotím ho tedy známkou nejvyšší. (12.09.2007)